Chtěla bych si zahrát extraligu, prozradila obránkyně Tereza Radová

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Že hokej není sport jen pro kluky, se i v Olomouci přesvědčujeme už dlouho. Po Blance Škodové pomohli Kohouti vychovat další talentovanou hokejistku. Teprve patnáctiletá Tereza Radová ještě donedávna nastupovala za osmou třídu, v nové sezóně ji však čeká výzva v podobě mladšího dorostu. Rodačka ze Svitav toho stihla ale daleko víc. V minulém roce reprezentovala na Olympiádě dětí a mládeže v Ústeckém kraji, co by obránkyně oblékla dres české patnáctky a osmnáctky.

Terezo, proč sis vybrala právě hokej, jak ses k němu dostala?
Můj nejstarší brácha hrával hokej a táta to chtěl zkusit i s mladším bráchou a se mnou. Mladšího bráchu to ale nechytlo, mě ale ano a drží mě to doteď.

Chtěla ses tedy bratrům vyrovnat nebo je překonat?
Brácha skončil dřív než já jsem začala. Skončil v dorostu a já se chtěla dostat dál než on, což už se mi povedlo. On zůstal v Moravské Třebové, já se dostala do Olomouce, což je asi můj největší úspěch.

Jak bratři reagovali na to, že i sestra hraje hokej?
Podporovali mě a hodně mi fandili, hlavně ten starší, který mi kupoval rukavice a hokejku. Byl pro mě i mým vzorem.

Že by kluci kvůli mně chodili do rvaček, to ne

Jsi jediná holka v týmu, jak tě kluci berou?
Po dvou letech už si zvykli. Když jsem jela na začátku na turnaj, cestou tam jsem seděla s trenéry vepředu, pak jsem si ale sedla mezi kluky dozadu a rychle jsme se skamarádili.

Jak to vypadá na ledě, jsou kluci opatrnější právě proto, že jsi holka?
Je to právě naopak, jdou do mě ještě víc. Když ale hrajeme proti někomu jinému, brání mě. Že by ale kvůli mně chodili do rvaček, to ne. Soupeři si uvědomují, že proti nim hraje holka, jsem pro ně takový terč. Je to ale dobře, protože mezi holkami není kontakt. Mě ale kontakt baví víc.

Jak trenéři vnímají to, že mají v týmu hokejistku?
Byla jsem u trenéra a říkal, že vůbec neví, jak to s holkami chodí, takže si mám o všechno říct. Vždycky jsem měla na trenéry štěstí, ve všem mě podporovali.

Nastupuješ jako obránkyně, táhlo tě to ale někdy do útoku?
Celou dobu jsem hrála v útoku, až před třemi lety jsem zkusila obranu, kde mi to šlo ještě lépe. Jsem spíš typ, který se hodně vrací dozadu, takže mi obrana vyhovuje. Vždycky jsem hrozně moc chtěla do brány a rok jsem tam byla, ale táta mi to vždycky zakazoval a říkal, že to nemá budoucnost. Ještě, že jsem ho poslechla, protože si myslím, že kdybych byla brankářka, nikam dál bych se nedostala.

Chtěla bych si zahrát extraligu

Jaká jsou tvá očekávání od mladšího dorostu?
Chtěla bych si zahrát extraligu, protože jsem ji ještě nikdy nehrála.

Spousta hokejistů tvrdí, že přechod ze tříd do mladšího dorostu je velký rozdíl, co si o tom myslíš?
Myslím, že to bude ještě horší v tom, že budou kluci víc chodit do těla, puky budou létat rychleji a přihrávky budou přesnější. Určitě to bude rychlejší a tvrdší hokej.

V klubu působí ještě Kateřina a Eliška Petřekovy, znáte se?
S Kačou i Eliškou jsme velké kamarádky a když spolu hrajeme v Uničově, jsme sehrané. Máme spolu dost zážitků jak z Uničova, tak z Olomouce.

Pozvánka do osmnáctky mě dost překvapila

Hraješ i za ženské týmy, včetně reprezentace, jak velký rozdíl to podle tebe je?
Někdy jsem u holek dost často na trestné, protože chodím dost do kontaktu. hJinak to podle mě ale rozdíl není, možná v rychlosti. U holek je to pomalejší, mezi kluky je ale potřeba rychlejší rozhodování.

V minulé sezóně jsi obdržela i pozvánku do reprezentační osmnáctky, překvapilo tě to?
Docela dost, protože do osmnáctky mám ještě dva roky. Trenéři tam ale byli mnohem lepší než v patnáctkách. Byli příjemnější, hodnější, tolik neřvali a celkově to bylo lepší než v patnáctkách.

S reprezentací do patnácti let jsi absolvovala i mezinárodní zápasy, jak na to vzpomínáš?
Byla jsem ve na turnaji ve Finsku, kde jsme hrály tři zápasy. Dvakrát jsme vyhrály a jednou prohrály na nájezdy. Finsko byl zatím můj vrchol.

Jak na tebe zapůsobilo Finsko a finský hokej?
Finky byly strašně rychlé. Hrozně si to rozdávaly a byly hodně silné v nohách, takže to byla opravdu velká rychlost.

Láká mě možnost hrát v Americe na univerzitě

V Olomouci působila i další reprezentační hokejistka, brankářka Blanka Škodová. Jak moc se znáte?
Moc ne, viděla jsem ji párkrát, když měla po nás trénink. Jednou se ale přišla podívat na náš kemp. Zjišťovala jsem si pak o ní růžné věci, protože jsem v ní viděla svůj vzor. Když jsem zjistila, že byla na mistrovství světa, měla můj obrovský respekt.

V minulém roce ses zúčastnila i Olympiády dětí a mládeže v Ústeckém kraji, jak na to vzpomínáš?
Jsou to nezapomenutelné zážitky. Bylo to hrozně hezky zařízené. V rychlobruslařských soutěžích jsem se dobře umisťovala, několikrát jsem byla první v rozjížďkách, ale podruhé to nikdy nevyšlo, takže jsem končila kolem osmého místa.

Jako svůj cíl jsi zmiňovala extraligu, máš ale ještě do budoucna nějaký vyšší?
Většina holek by asi řekla olympiádu, ale mě víc láká možnost hrát někde v Americe na univerzitě.