Den s kustodem: masér, zdravotník, švadlena, uklízečka a psycholog v jednom
Možná si myslíte, že v šest hodin ráno olomoucký zimní stadion téměř zeje prázdnotou. Opak je ale pravdou. Do ledu se zarývají brusle juniorů, kteří už dřou pod dozorem trenéra Přecechtěla. Na značkách jsou dávno ledaři, vrátní i další zaměstnanci klubu. Mezi nimi nesmí chybět druhý z Přecechtělů, v podstatě již ikona „plechárny“ kustod Petr Přecechtěl. Ten už chystá vše pro příchod nejstarší kategorie. „Připravil jsem kafe, zapnul klimatizace a jeden přístroj na vodu. Zapomněl jsem, že mají junioři trénink už od šesti, počítal jsem s tím, že klasicky na sedm, jinak bych tu byl dřív, abych nabrousil brusle, kdyby někdo potřeboval,“ hlásil mezi dveřmi.
Téměř 23 let se stará o pohodlí nejen áčka Kohoutů, ale i mládeže. Hokejový svatostánek zná moc dobře už ze svého dětství. „Hrál jsem v Olomouci za mládež, nebyl jsem ale tak úspěšný, tak jsem toho nechal, dodělal školu a odešel na nějakou dobu do Kazachstánu. Dělal jsem tam dělníka, byl jsem dělnická třída a jsem pořád,“ smál se. „S dopravními stavbami jsem tam stavěl cesty, silnice, dálnice. V té době se našla velká naleziště plynu, tak k tomu chtěli postavit město. Po nějaké době mi zavolal táta a já si z rodinných důvodů našel na čtyři roky práci v Německu. Po těch čtyřech letech už jsem toho ale měl dost, měl jsem malé dítě, syna Pavlíka, chtěl jsem zůstat doma. Zrovna se tu uvolnilo místo, tak jsem nastoupil,“ vyprávěl.
Mezitím se ale nezastavil, nejdřív namíchal iontový nápoj do kanystrů, pak už mu procházela rukama jedna láhev za druhou. Rozšroubovat, vypláchnout a nalít vodu nebo „ionťák“ – tohle musel kustod hned ráno udělat rovnou sedmadvacetkrát. Hráčů olomouckého áčka je ale mnohem víc. „Vzhledem k tomu, kolik nás je, tak nemá každý hráč svou láhev, ale jsou to dospělí kluci, umí pít tak, aby to nestrkali do pusy, a nehrají si s ‚čudlíky‘. Jen Vošvec (Tomáš Vošvrda) má svou, protože má specifické pití. Ten si to chystá sám.“
Čas se zpočátku vleče, přesto je stále co dělat. Kustod Přecechtěl nedávno získal posilu, a tak určitým způsobem zaučuje svého parťáka. Mezitím se vrací z ledu junioři. „Pane Přecechtěl, měl byste chvilku?“ ptá se Tomáš Markl s určitým respektem. Kustod ale spěchá do prádelny a tak chce vědět, o co jde, za pochodu. Mladý útočník tedy s prosbou čeká na vhodnější okamžik.
V prádelně už jedou pračky a sušičky na plné obrátky, kustod vymění prádlo a spěchá zpátky. „Tak a můžeme se přestěhovat dál…. nemůžeme, nemáme vysavač,“ povídá pobaveně a pár minut mezi prací jde strávit s hrnkem kafe před stadion, kde je přece jen o něco tepleji. Mladší z bratrů Přecechtělů pokračuje ve svém vyprávění. „Věděl jsem, co tahle práce obnáší, protože jsem sem docházel externě ze zaměstnání už od osmnácti let. Tehdy tu byl Josef Broš a já sem docházel na rehabilitace, někdy na zápasy, podle toho, jak mi řekli,“ vzpomíná a na dálku zdraví trenéra Petra Fialu, který zrovna přijíždí na stadion.
Cesta kustoda i trenéra A týmu vede chodbou zpátky do kuchyňky, kde probírají nejen události předešlého a nadcházejícího dne, ale i zprávy ze světa. To už se na zimáku začíná scházet i áčko, a tak kustod na „Ahoj, Peťo“ odpovídá během pár minut hned několikrát. Jen nejmladší z party kolem kapitána Bartoně, Alex Rašner si ještě podobný pozdrav nedovolí. Talent z olomoucké líhně navíc donedávna poslouchal pokyny i trenéra Přecechtěla. Na dotaz, z kterého z bratrů má větší respekt reaguje kustod slovy: „tak řekni, Alexi, z koho máš větší strach?“ a nevydrží se nesmát. Alex Rašner se ale nedá vyvést z míry a tvrdí: „já se nebojím nikoho.“
S generálním manažerem Erikem Fürstem se diskutuje nejen o současném kádru, ale především o polámaných nebo jinak poškozených hokejkách, které áčko odložilo v rohu kuchyňky. Je potřeba zjistit, komu patří, hole popsat a počet zničených hokejek nebo vydání nových zapsat do sešitu. „V průměru zlomí každý hráč tak deset hokejek za sezónu. Dá se říct, že je častěji lámou útočníci. Jsou ale i tací, kteří je šetří, nejdéle vydrží asi Kubovi Bartoňovi. Naopak že by je někdo lámal schválně, to nehrozí, alespoň ne tady. Kluci totiž ví, že by si je zaplatili,“ zmiňuje nepsané pravidlo. Jediné nové hokejky ten den dorazily pro Pavla Pateru, který nevydržel a už v mezi kuchyňskou linkou a dveřmi do kabiny nové náčiní vybalil a zkontroloval.
Následuje další cesta do prádelny a do brusírny, kde už hráči odložili několikery brusle k nabroušení. Mimo to se musí zkontrolovat rukavice, brusle a chrániče, které se už od předchozího dne suší na sušáku. Přebrousit pár bruslí a zpátky do kuchyňky, to se během dne stává klasikou. Áčko se přesunulo do posilovny a kustod tak může zkontrolovat a zapsat stav bruslí v kabině. Po návratu se už dospělí hokejisté chystají na led a kustod se musí poprvé proměnit i ve zdravotnici. Drobné ošetření potřeboval Lukáš Králík, a tak Petr Přecechtěl vytahuje lékárničku. „Zatejpovanýho králíka jsem ještě neviděl. Leda tak na smetaně, že Peťo?“ vtipkoval trenér Petr Fiala, když si všiml ošetřování olomouckého útočníka.
O chvíli později se mezi dveřmi kuchyňky zastavuje trenér Kamil Přecechtěl, který se chystá na menší úklid své kanceláře a potřebuje nějaké čisticí prostředky. Nabízí se otázka, jak spolu vlastně dva bratři v jednom klubu vychází. „Vždycky se choval jako starší brácha, v podstatě mě chránil. Tak, jak to má být, starší se stará o mladšího. Kolem našich osmnácti až dvaceti let jsme se moc nevídali. Bratr hrál za Vítkovice, tuším, což mně vyhovovalo, protože nebyl doma a já měl pokoj sám pro sebe,“ smál se. „Všechno je to o tom, že když pak založíte rodinu, máte jiné starosti, takže my jsme rádi, že se v práci vidíme,“ tvrdí.
Sotva trenér odejde, vystřídá ho Dominik Zelený, který spolu s kustodem odchází vybrat si nové brusle. Najít ty správné dlouho netrvá a útočník juniorky spokojeně odchází, kustod ho ale zastavuje: „No počkej, kam jdeš? To není všechno. Tady mi to podepíšeš,“ upozorňuje. To už se ale kolotoč povinností roztáčí naplno. Je potřeba dohlédnout na to, aby mělo áčko při tréninku k dispozici doplněné láhve s vodou, ručníky a podobně. Čerstvě padesátiletý stálý člen realizačního týmu se tak na chvíli může jít podívat i na trénink.
Po návratu z ledu se pracovní náplň opět točí okolo vybírání mokrých ručníků, praní prádla a doplňovaní tekutin. „Peťo, nabrousil bys mi prosím brusle?“ Tak s tím přišla ještě před obědem další zhruba pětice hráčů. „Kluci ví, že kdo chce nabrousit brusle, musí si je donést. Obcházím jen áčko, ty si trochu víc hýčkáme, ale i tam jsou někteří naučení přinést brusle do brusírny a dát je na věšák. Nebo je nechají metr před svým místem, a to je pro mě signál, že je mám nabrousit. Jinak totiž visí nahoře na háčku,“ poodkryl, jak to vlastně funguje.
Pak už se cesty áčka a kustoda ale na chvíli rozcházejí, zatímco kustod ještě potřebuje dodělat pár drobností, členové extraligového nováčka spěchají na oběd.
Kolem třetí hodiny už však Matěj Pekr s Jakubem Hermanem sedí v kabině a připravují se na další tréninkovou jednotku. „Kluci tu přespali. Nemá cenu, aby jezdili do Uničova a do Přerova, a pak zase zpátky,“ hlásí kustod z kuchyňky. Protože do srazu áčka zbývá něco kolem hodiny, využívá pomoci Matěje Pekra a zapisuje stav bruslí v kabině.
Mezi klasickou trasou kuchyňka – prádelna – brusírna, popřípadě střídačka, se kustod stavuje ještě ve své pracovně. Během štrachání v igelitové tašce prohodí známou hlášku z Marečku, podejte mi pero. „Tady jsem si dovolil…ze své zahrádky.“ Švestkám v kuchyňce hokejisté neodolají, a i když někteří prohodí, jestli by nebyly lepší v tekutém stavu, fialové plody mizí rychle. „To jsou tvoje švestky? Mario, já, Pepa. Díky Peťo,“ počítal Milan Ministr nad talířem se švestkami.
Odpoledne ubíhá mnohem rychleji, a tak se za chvíli znovu ozývá klepání hokejek a chůze v bruslích po chodbě. To už se A tým chystá na druhou část tréninku. Kustod využívá chvilky „klidu“ k tomu, aby se ohřál před stadionem na slunci. Během hovoru přišla řeč i na kuriózní situaci Mladé Boleslavi, kdy autobus cestou na zápas zapadl do sněhu a hráči jej museli pomáhat tlačit. Takovou historku Petr Přecechtěl nemá, na situaci, kdy se muselo improvizovat si ale vzpomněl.
„Jednou, když jsme jeli do Chomutova, zůstali jsme stát na dálnici někde u Brna. Před námi byla myslím nehoda, takže jsme volali zpátky do klubu, že stojíme v koloně, ti volali do Chomutova, jestli můžeme zápas odložit. V Chomutově ale rozhodli, že ne, tak jsme šli nakonec bez rozbruslení a všeho dalšího rovnou do zápasu,“ kroutí hlavou.
Pár minut tepla stačí a kustod odchází zpět do útrob stadionu. Času, kdy je áčko na ledě a starší dorost pod dozorem trenéra, využívá k tomu, aby zkontroloval brusli, která potřebuje trošku opravit. „Pokud se brusle nedá spravit, většinou už je z ní šrot. Když třeba kluci udělají díru do vrchní části brusle, podlepí se novou kůží. Pokud ale povolí v místě, kde drží strukturu, většinou se zlikviduje. Brusle jsou ale obvykle asi na dvě nebo tři sezóny. Áčko je má rok a pak se dají do juniorky. I když junioři si jich letos moc nevzali,“ tvrdí.
Do rukou se mu ale dostává i taška Tomáše Vošvrdy, které se utrhla spodní část od zipu. Kustod tedy vytahuje šicí stroj téměř historické hodnoty, chvíli bojuje s tím, jak má vlastně tašku dostat na stroj a pouští se do šití. „Kdyby tady tak už byl Jirka Hudler. Ten mi vždycky pomáhal. Když byl malý, měl čas, tak přišel a ptal se, jestli mi může pomoct třeba zašívat,“ usmívá se. Mezitím se mu podařilo dokončit opravu a s uzlem dodává: „Tady to máš, Vošvrc. A už mi to nedávej“ směje se.
Cesta z pracovny vede znovu rovnou k ledové ploše. Mladší z Přecechtělů kontroluje, jestli je v lahvích dost vody, prohodí pár vět s trenéry i svým kolegou. Na oko se zlobí na Aleše Jergla, že mu shodil ručník z mantinelu a vysvětluje kolegovi, jak si má uspořádat práci na střídačce tak, aby si s hráči nepřekážel. Stihne si i všimnout, že se ve vchodu na střídačku objevila skupinka asi desíti starších dorostenců, kteří se přišli podívat na zkušenější hráče. „Tak a ven, pánové. Tady nebudete, přiletí puk a co potom,“ vyhání mladé hokejisty na bezpečnější místo.
S druhým tréninkem A týmu se už kustodův náročný den chýlí ke konci. Seniory Kohoutů pak střídá na ledě jen starší dorost, který má připraveno vše, co potřebuje.
