Draft? Je to teprve začátek, uvědomuje si Jakub Galvas
Jakube, už několik měsíců před draftem se spekulovalo o tom, že by si vás mohl někdo vybrat. Sledoval jste jeho průběh?
Sledoval jsem kluky třeba jednou za půl hodiny. Podíval jsem se, kdo z českých kluků jsou ti šťastlivci, ale jinak jsem tomu nechal volný průběh a doufal jsem, že někdo zavolá.
Byly nějaké náznaky, že o vás mají některé týmy zájem, už před draftem?
Žádné náznaky jsem neměl. Předtím jsem byl zraněný, takže o to víc jsem byl překvapený. Nevěděl jsem, jak se k tomu týmy postaví a jestli to mou pozici ovlivní nebo ne.
Dá se popsat, jaké byly pocity po draftu?
Pocity jsou to hezké. Uvědomuji si, že se to povede málokomu, ale je to teprve začátek.
Nakonec si vás v draftu vybralo Chicago. Jeden z týmů původní šestice NHL, navíc poměrně stabilní klub.
Byl jsem potěšen, protože Chicago je top klub a nádherné město. Je skvělé, že jsou tam i čeští beci, takže se s nimi dá zkontaktovat. Je to super, protože tam když tak i někoho potkám.
Na konci července jste odletěl na nováčkovský kemp Chicaga, jak probíhaly přípravy?
Dozvěděl jsem se to asi čtrnáct dní dopředu. Pořád nebylo jisté, jestli pojedu, když nemůžu jít na led, jednou mi řekli, že si mám vzít i výstroj, pak zase ne. Nakonec jsem se s nimi připravoval jen na suchu. Pracoval jsem tam i s jejich fyzioterapeutem.
Jak nováčkovský kemp probíhal?
Bylo nás kolem 45, takže jsme většinou jsme byli rozdělení na tři skupiny. V posilovně jsme téměř vůbec zavření nebyli, spíš šlo o to se pořádně rozcvičit. Byla rozcvička, a pak rozdělení. Polovina byla na ledě, druhá na suché. Na suchu byly navíc tři skupiny, někdo byl na sprintech, někdo na kompenzačních cvičeních a někdo na silových.
Říká se, že se na kempu každý soustředí na sebe, jak jste vnímal kolektiv?
Rivalita tam určitě byla a většinou se stejné národnosti bavily spolu.
Byl někdo, s kým jste na kempu trávil nejvíce času?
Nejdříve jsem se seznámil s Radovanem Bondrou, který je tam už asi třetí rok. Má tam nějaké slovenské kamarády, kteří nás večer brali na večeře a ukazovali nám město, což bylo super.
Jaký dojem na vás Chicago udělalo?
Líbilo se mi, že to bylo u Michiganského jezera, pobřeží, různé budovy jako třeba Willis Tower (527,3 m), které jsou tuším zatím nejvyšší než se postaví ty v New Yorku. Některé čtvrti byly docela „mazec“ a bylo těžké to sledovat, ale v centru města to bylo úžasné.
Téměř každý hokejista od dětství sní o tom, že si zahraje v hale NHL, byli jste se podívat v hlavní hale? Jaký dojem na vás udělala?
V United Center jsme byli jen jednou, na testech a zrovna byla většina zimáku zhasnutá, takže jsem viděl jen pár světýlek, ale už jen to, že je strop až někde v oblacích je jiné. Je to dobrá motivace si tam jednou zahrát (usmíval se).
Všechno probíhalo poměrně rychle, měl jste čas být nervózní?
Abych pravdu řekl, docela ano. Poprvé jsem letěl takhle daleko sám a vůbec jsem nevěděl, co čekat. Nevěděl jsem, jestli mě někdo vyzvedne a řekne mi, co a jak, ale naštěstí jsme se tam nějak se všemi trenéry, realizačním týmem a kluky poznali a bylo to fajn.
Rozdíl mezi angličtinou vyučovanou na českých školách a tou, kterou se mluví v zámoří je poměrně velký. Jak jste se s tím srovnal?
Asi bych potřeboval být tam nějaký ten pátek, abych trošku zmobilizoval hlavu a zabydlel se. Myslím ale, že kdybych tam byl déle, bylo by to lepší a lepší.
