Fotbal? Kdepak! Řecký útočník Anagnostis Spatharis dal přednost bruslím
Jaký máš vztah k Řecku a kdo z tvé rodiny tam žije?
V Řecku jsem se narodil a do pěti let jsem tam bydlel, ale pak jsem začal přejíždět z Řecka do Česka. Chodil jsem tam do školky, ale to potom i v Česku, kde jsem pak nastoupil i do školy. V Řecku mám tátu, dědu, nevlastní mamku, nevlastního bratra a sestru. K Řecku mám silný vztah, protože tam mám i hodně dalších příbuzných – bratrance, sestřenice, tety, strýce, které vždy, když přijedu do Řecka, rád navštívím.
Jak často máš možnost se do Řecka podívat a co se ti na této zemi nejvíce líbí?
Do Řecka jsem většinou jezdil na letní a zimní prázdniny, občas i na Velikonoce, ale čím jsem starší, tím víc času začala zabírat práce v hokeji i ve škole, takže jsem to musel hodně omezit. Teď jezdím do Řecka hlavně v létě na necelý měsíc, podle toho, kdy začíná sezóna, abych se stihl včas vrátit. Kdykoliv se naskytne možnost, vždycky do Řecka i narychlo jedu. Kdybychom se měli bavit o tom, jak tam trávím čas, tak v létě je to jasné – pohoda u moře. Někdy přijedou i někteří z mých spoluhráčů, takže je tam hodně srandy. Kultura v Řecku mě ale zajímá asi nejvíc. Kdysi, když jsem byl mladší, bral mě táta na různé památky, ale já tomu moc nerozuměl a nevěděl jsem, co to všechno znamená. Teď, když jsem starší, trošku mě to mrzí a chtěl bych se po Řecku podívat, protože je v té zemi hodně krásných míst.
Někdy si říkám, že jsem Řek, ale o Řecku nic moc nevím. O kultuře Řecka jsem se dozvěděl až teprve ve škole, nikdy předtím jsem se o to tolik nezajímal, a když jsem zjistil, jakou bohatou kulturu Řekové kdysi měli, je toho v Řecku ještě hodně, kam bych se chtěl podívat. Když mi bylo asi devět, do města, kde bydlí můj otec, se přivezla ledová plocha pro veřejné bruslení. Zašel jsem tam bruslit, jenže v té době to nikdo moc neuměl, a tak bylo trošku legrační kolem ostatních jezdit.
Zjišťoval jsi, jaká je úroveň řeckého hokeje? Viděl jsi někdy nějaký řecký hokejový tým?
Ano, zjišťoval. Hraje se tam tzv. Balkánská liga. Když mi bylo asi 13, byl jsem si zabruslit na veřejném bruslení v Kavale, jeden z Řeků si mě všiml a dal mi kontakt na Giorgise Adamidise, který kdysi hrával za Vítkovice a dokonce mluví česky. Spojil jsem se s ním a měl pak možnost s ním trénovat v Soluni.
Jaké jsou možnosti v Řecku? Víš například, jaká soutěž se tam hraje a jak vypadá tamní hokejový stadion?
Možnosti v Řecku jsou, co se týče hokeje, nic moc. Existuje ale řecký národní tým, který myslím hraje třetí divizi. Hokejový stadion, ani třeba jako v Šumperku nebo Uničově, tam není. Jsou tam menší rozměry kluzišť a stadion je navíc zakrytý plachtou. Právě kvůli tomu se kdysi Řekové nemohli zúčastnit nějakého mezinárodního turnaje.
Měl jsi možnost potkat některého z řeckých hokejistů?
Od doby, kdy jsem byl v Soluni, jsem se seznámil s několika řeckými hokejisty, kteří hrají i za řeckou reprezentaci. Setkal jsem se dokonce i se Stathisem Soumelidisem, který hrál za Brno, a pak ve Spartě. Teď myslím působí ve WHL.
Řecko je spíše fotbalová země, napadlo tě někdy, že bys místo hokeje zkusil fotbal?
Když jsem byl mladší, měl jsem současně dva sporty, a to právě hokej a fotbal, později ale, když už toho bylo víc, rozhodl jsem se pro to, co mě baví víc, a to je hokej.
Kde jsi dělal první krůčky na bruslích a kdo tě k hokeji přivedl?
K hokeji mě přivedl děda, protože byl sám hokejista, jeho syn také a teď já a bratranec. První krůčky jsem udělal na zimním stadionu v Olomouci, ale vždycky, když byl zamrzlý rybník v Lobodicích, trénoval jsem i tam s dědou, bratrancem a strýcem. Nejvíc jsem vděčný dědovi, který pro to, abych mohl hrát hokej, obětoval hodně svého volného času. Protože jsem tu neměl tátu, věnoval se mi děda a v hokeji mi pomáhal a radil. Stejně tak máma, která mě vozila po zápasech a turnajích.
Kdysi ses zmínil o povinnosti nastoupit v osmnácti letech v Řecku na rok na vojnu, jak to tedy je?
Vzhledem k tomu, že mám dvojí občanství, měl bych v 18 letech, pokud nebudu studovat, nastoupit na vojnu na necelý rok. Může se to ještě změnit, zatím ale platí, že na vojnu budu muset jít.
Máš poměrně složité jméno, zažil jsi už s ním nějaké problémy?
Se jménem je to většinou vtipné. Když dám gól nebo jdu na trestnou, komentátor má vždycky problém to vyslovit bez chyb a většinou ho řekne špatně. Zvykl jsem si (smál se). Jméno mám po dědovi, protože to je řecká tradice. Dostávám hodně přezdívek, například můj bývalý trenér pan Vrána mi začal říkat Olivo nebo taky Spartakus (smál se).
V minulém roce jste s mladším dorostem odehráli poměrně dobrou sezónu, letos jsi ale hrál především v béčku, jak tyto dvě sezóny hodnotíš?
Minulá sezóna byla určitě kvalitnější, protože jsme se dostali do play-off proti Vítkovicím, tahle ale byla trochu horší, protože jsem měl dlouhodobé zdravotní problémy a kvůli tomu jsem pak nemohl hrát. I tak jsme se ale v Šumperku snažili vyhrávat co nejvíc zápasů, ale na postup to zdaleka nevypadalo. Byly tam další dobré týmy, například Přerov, Prostějov nebo Warrior.
Čeho bys chtěl v hokeji dosáhnout?
Chtěl bych někdy reprezentovat řecký hokejový tým. Jeden řecký gólman už se mě ptal, jak to vypadá a jestli bych někdy v budoucnosti mohl hrát za Řecko. Zatím všechno zjišťuji, byl bych za to ale opravdu rád, určitě mě ale ještě čeká hodně práce, abych se tam dostal.
