Hráčů top kvality už není tolik, říká šéftrenér sportovních tříd Václav Vrána
Pane Vráno, jaký je váš názor na současný systém a uspořádání žákovských soutěží?
Systém žákovských soutěží se měnil nedávno. Domnívám se, že tato změna se mohla udělat jinak. Tlustá čára se měla narýsovat u ročníku 2003 a soutěže se měly dohrát v původním formátu dle tříd, a teprve s dětmi narozenými od roku 2003 a mladšími by se hrálo nikoliv dle tříd, které navštěvují ve škole, ale čistě podle ročníků narození.
Ovlivnilo to nějak skladbu žákovských týmů v HC Olomouc?
Přirozeně ano. Když jsme dělali nábory a skládali jednotlivé týmy, tak nikdo nepřemýšlel nad tím, zda je ročník čistý nebo ne. Nábory se dělaly tak, že jedno mužstvo vždy tvořili kluci dle toho, do jaké třídy ve škole chodí. Kvůli vyčištění ročníků nemáme jednotlivé týmy v Olomouci zaplněné podle našich představ. Ovšem je vidět, že od ročníků 2002, 2003 a 2004 už ty počty žáků máme vyšší a že by tak základna mohla být lepší.
Říká se, že jedním z problémů českého hokeje je málo zájemců z řad malých dětí. Jak jste spokojen se základnou v Olomouci v porovnání s okolními oddíly?
Problémem je, že v Olomouci není jen hokej, ale i další sporty, především fotbal a také florbal, který se dere do popředí. Existuje také mnoho mimosportovních aktivit pro děti, což samozřejmě ubírá zájemce hokeji. Například v Přerově je hokej, řekněme, tím největším a hlavním sportem ve městě, a tam ta naplněnost je.
"Mrzí mě, že si dnešní děti nestanovují vyšší cíle, že nechtějí dosáhnout něčeho lepšího."
Dokázal byste díky vašim dlouholetým zkušenostem srovnat kvalitu hráčů dnes a dříve? Posunuje se kvalita ať už směrem nahoru, nebo dolů?
Je to složitá otázka, ale čekal jsem ji. Především musím říct, že dříve jsme vybírali hráče ze šedesáti či osmdesáti zájemců, dnes nám na nábor přijde dvacet až třicet dětí a pracujeme tedy se všemi, kteří k nám přijdou. Musíme však také přiznat, že ne všechny hráče jsme si vychovali sami, proto budeme muset hodně zapracovat na náborech, tam nás tlačí bota. V současnosti jsou sice v Olomouci šikovní hráči, ale v tak nízkém věku ještě nemůže nikdo poznat, jak jim to půjde za několik let. Někdo se chytne dříve, jiný později. V tomto věku se nedá nic předpokládat, nemůžu říct, že se někdo díky talentu dostane někam dál. Je trošku jiná doba, hráčů v top kvalitě už není tolik. Mrzí mě, že si dnešní děti nestanovují vyšší cíle, že nechtějí dosáhnout něčeho lepšího.
Olomouci by akademie slušela, pomoci však zřejmě musí město
Jaká je úmrtnost? Lze nějak vyjádřit, kolik hráčů z přípravky se dostane do extraligy juniorů?
Přáním každého trenéra je, aby se dál posunulo alespoň pět hráčů. Samozřejmě čím více, tím lépe. Když jsem začínal v Olomouci, tak to bylo období, kdy v žákovských třídách působili hráči jako Lehečka, nad ním třeba Machala, Lukáš nebo Oldřich Heža a další, tedy současní junioři. Z těchto ročníků vždy minimálně pět hráčů šlo výš.
V současnosti vznikají akademie, které se snaží konceptem své práce navázat na dřívější střediska mládeže. Co si o této novince myslíte?
Taková akademie by jistě slušela i Olomouci. Aby u nás ale taková akademie byla, muselo by k tomu asi výrazně pomoci město. Otázkou je, zda má město na takové věci zájem, nebo nemá. Pro město může mít akademie pozitivní důsledky, neboť právě vznik takového centra dá mnoha dětem zábavu i smysl života.
"Hráči, kteří nejsou úplně na top úrovni, by do zámoří asi odcházet neměli. Ono to totiž není v zámoří vůbec jednoduché."
Spousta mladých hráčů odchází v posledních letech do zámoří, což je případ i Olomouce. Zmiňme například Lukáše Králíka. Jaký je na to váš názor?
Myslím si, že do zámoří může odejít pouze silný jedinec, a to dostatečně mentálně i hokejově vybavený. Navíc musí umět jazyk, aby mohl komunikovat s trenérem a se spoluhráči. Co se týká konkrétně Lukáše Králíka, tak je třeba říct, že každý si tu svou cestu volí sám. Lukáš na to byl jako jeden z mála možná připravený a v Kanadě hrává pravidelně. Bohužel málo boduje, a to je zase špatně (5 bodů ze 30 startů – pozn. red.). Pokud boduje málo, je to náznak, že něco není v pořádku. Byla to ale jeho volba. Ovšem hráči, kteří nejsou úplně na top úrovni, by do zámoří asi odcházet neměli. Ono to totiž není v zámoří vůbec jednoduché. Stejně jako si kluci musí místo v extraligovém týmu vybojovat u nás, tak podobně o něj bojují v Kanadě.
Lze tedy říct, že vždy záleží na individuálním případě. Například David Krejčí tam také odešel a prosadil se.
Ano, je to opravdu individuální, nelze to zobecňovat.
Moderní tréninkové metody hokeji prospívají
V posledních letech se Český svaz ledního hokeje snaží do tréninků v klubech aplikovat moderní způsoby tréninku. Je to přínosem?
Myslím si, že ano. Všechno se musí dělat s mírou, ale jsou to dobré věci a do tréninku patří. Každý trenér s tím pracuje, u každé kategorie je potom odlišné, v kolika procentech tréninků využívá tyto moderní metody.
Co šampionát mládežnických týmů, to velké zklamání. Posouvá se podle vás v současnosti český mládežnický hokej lepším směrem, nebo mu stále něco chybí?
Na to se těžko odpovídá. Nicméně myslím si, že jsme měli čerpat více z minulosti a zachovat například sportovní centra mládeže. Problémem je v současné době také to, že děti, které hrají hokej, nechodí do sportovních škol, ve kterých mají tréninky organizované přímo při vyučování, jednotlivé hodiny jim navazují na trénování. Je to ale vždy na rozhodnutí rodičů. Myslím si však, že reprezentační šestnáctka a sedmnáctka už má výsledky o něco lepší. Pozitivní je, že góly v těchto kategoriích nedávají jen jeden nebo dva hráči, ale je jich víc. A to je vždy podle mého názoru dobře. Je to ale otázka daného ročníku, jeden může být silný, druhý ne. Přejme si, aby šestnáctka, která je prvním produktem nového vedení a nových metod, byla úspěšná, a snad na ni navážou i následující ročníky.
Do Chabarovsku nepoletím, je to na mě moc daleko
Změňme téma. V Chabarovsku v KHL září váš syn Petr Vrána. Sledujete zápasy Amuru a výkony vašeho syna?
Pokud se zápasy hrají v nějakou rozumnou dobu, snažím se je samozřejmě sledovat.
A jak hodnotíte Petrovy výkony?
Jsou dobré, což je příjemné i pro mě, Petrovi úspěch přeji. Po tom jeho zranění nebylo lehké se vrátit, už loňský rok ale ukazoval, že by jeho cesta mohla být správná. Odchod do Chabarovsku bylo jeho rozhodnutí a udělal asi dobře. A pěkné je, že se mu daří.
Petr si navíc vysloužil pozvánku do národního týmu, kde dokonce dvakrát na Channel One Cupu skóroval.
Je to parádní, jsem rád, že se tam dostal.
"Petr Vrána i David Krejčí byli typy hráčů, kteří už jako druháci, třeťáci a čtvrťáci dávali hromadu branek."
Před lety jste společně s otcem Davida Krejčího trénovali jak vašeho syna, tak i jeho. Dokázal byste si vzpomenout, jak se tehdy oba hokejisté jevili?
Přestože je David ročník 1986 a Petr 1985, byli tehdy v jedné hokejové třídě. Oba byli typy, kteří už jako druháci, třeťáci a čtvrťáci dávali hromadu branek. Potom přišli do Olomouce a dokázali v tom pokračovat i tady ve vyšších ročnících. Uměli vstřelit branku a prosadit se, což vám ukazuje, že je něco dobře. Bylo vidět, že jsou hodně šikovní, ale byli u nás i jiní šikovní hráči. Někteří s hokejem skončili, jiní hrají ve druhé lize.
Ne každý hokejista má to štěstí, že je jeho otec hokejovým trenérem. Udílíte mu nějaké rady?
Bavíme se o hokeji. Petr se mě občas zeptá, co na to říkám, takže to samozřejmě řešíme. Teď už ale o hokeji hovoříme méně. Spíše se snažím v těchto případech být pozitivní, těžko dokážu posoudit cestování, kterého mají v Chabarovsku hodně.
Jste často v kontaktu?
Poměrně často, dnes to není problém přes skype nebo přes telefon.
Chabarovsk je město až úplně na východě Ruska u Japonska. Jak se tam Petrovi líbí?
Je to pro mě překvapení, ale říkal, že je tam spokojený. Nespokojený je pouze s tím cestováním. Na Amur Chabarovsk není vytvářen takový tlak, protože se před sezónou nečekalo, že by se mohl pohybovat v popředí tabulky. Co se týká města, tak je to prostě Rusko. Existují tam velké rozdíly mezi bohatými a chudými, ale líbí se mu tam. Je tam hezké okolí, i samotné město není špatné.
Hovořil jste o tom dlouhém cestování. V září spadlo letadlo s hokejisty Jaroslavle. Máte nějaké informace o tom, že by nyní hokejisté v KHL cestovali například modernějšími letadly?
Něco se prý zlepšilo, ale jsme v Rusku. Tam vyběhnete na nějaký vrchol, a pak se vše vrací do starých kolejí. KHL je ale bohatá soutěž, která se určitě bude snažit o vyšší bezpečnost při létání. Ovšem už se o tom tolik nehovoří, jako na začátku.
Pozval vás Petr na nějaký zápas?
Ale jo, pozval. Jenomže ta vzdálenost, ta je pro mě nepřekonatelná. Jel bych ale do Moskvy nebo do Rigy, kde to není tak daleko. Byl jsem se podívat i v Popradu.
