Jakub Galvas o World Hockey Challenge: Pro všechny to byl nezapomenutelný zážitek
Jakube, „sedmnáctka“ poprvé absolvovala takhle velký turnaj, jak na něj vzpomínáš?
Přiletěli jsme z Frankfurtu do Vancouveru, kde jsme strávili pár hodin a pokračovali do Fort St. Johnu, kde jsme odehráli přátelák. Město je to hezké, ale je to spíš taková pustina stejně jako Dawson Creek, kde jsme odehráli zbytek turnaje. Není tam moc obchodů, ale něco se tam najít dá.
Ještě před začátkem turnaje jste odehráli přátelské utkání s Finskem, kterému jste ale podlehli 7:8 v prodloužení, jak se vám proti „starým známým“ hrálo?
Hrálo se nám špatně, dostali jsme osm gólů. Bohužel nám nějak nefungovala defenziva. Musíme se více soustředit na obranou činnost, protože dát sedm gólů a nevyhrát je strašné. S Finy jsme polovinu utkání vedli, poté nám odskočili o dva góly do druhé třetiny. V té třetí se naše hra zlepšila a dokázali jsme vyrovnat. Mrzí nás ale prodloužení, že jsme to nedotáhli až do konce.
V prvním zápase turnaje jste narazili na Ameriku. Výsledek 1:6 ale neměl úplnou vypovídací hodnotu.
Na to, že to byl první zápas na turnaji, navíc s Amerikou, myslím, že jsme byli dost aktivní, měli jsme dost střel, ale soupeř nás trestal šikovnými tečemi a střelami z předbrankového prostoru. V tom byli lepší a padlo z toho podle mě minimálně pět gólů. Proto to dopadlo, jak to dopadlo.
S kanadskými týmy už šlo o vyrovnanější zápasy. Hned první, s týmem „Kanada Black“ došel až do samostatných nájezdů, po kterých jste brali bod. Čím to bylo?
Na tréninku jsme situace před brankou trochu vypilovali a hlavně jsme byli motivovaní. Věděli jsme, že se hraje od nuly a že na ně máme. Zvykli jsme si trochu na kanadský styl. Víme, že všechno otáčí, hrají rychle. Proto jsme hráli jednoduše. Mrzela nás hlavně první třetina, kdy jsme měli 12 střel ku dvěma a skončilo to pouze 2:1. Škoda ve třetí třetině, kdy jsme vedli 3:2 a nedovedli jsme to do vítězného konce. Nájezdy už jsou pak loterie.
⇒ Vítězná selfie reprezentace po zápase s týmem Kanada white, který porazili 3:2
Právě ve druhém utkání ses postaral o branku na 2:0, jaké jsou pocity?
Jsem rád, že mi to tam spadlo. První gól za repre. Měl jsem i pár nahrávek, ale hlavní je, že jsme byli druzí ve skupině. To nám hodně pomohlo. Čtvrtfinále s Ruskem nás ale hodně mrzí.
Běžně se za první góly platí do týmové kasy, jak je to v reprezentaci?
Tam naštěstí nic takového není (smál se). Maximálně nějaké zákusky a podobně na příště. Zatím jsem ale žádnou zprávu nedostal, takže dobrý.
Na turnaji se ti velmi dařilo. Připsal sis tři body a pokaždé šlo o důležitý gól nebo asistence, všiml sis toho?
No, všiml (usmíval se skromně). Zrovna to byly nějaké střely a dorážky a spadlo to tam ve správný čas.
Nastupoval jsi znovu v první obranné dvojici, jak se ti hrálo?
Zatím mě trenéři nechávají s Bednou (Janem Bednářem). Dávají nám důvěru, hraje se nám spolu dobře a já doufám, že nám to vydrží co nejdéle.
Hrajete spolu už dlouhou, máte pocit, že už se najdete i poslepu?
Jak kdy, když na sebe zařveme, tak ano (smál se).
Šlo o jedno z vašich prvních setkání se zámořským hokejem, byl znát rozdíl?
Ve Švýcarsku jsme už hráli s Amerikou, tehdy jsme prohráli 4:5. V americkém týmu byli ale jen dva hráči z toho turnaje. Byl to docela rozdíl. Amerika byla také hlavní kandidát na vítězství. Mají takový program, že už hrají dva roky spolu, takže to mají dobré a je to na ledě znát.
Co jste si z těchto zápasů odnesli?
Musíme se víc tlačit do brány, ze všeho střílet, rychle dávat puky a nesmíme ustupovat.
⇒ V této hale Češi odehráli své zápasy
Ve čtvrtfinále jste narazili na Rusko. Zápas vám příliš nevyšel, čím to bylo?
Ten zápas se nepovedl asi nikomu. Rusové měli úplně jinou taktiku než zámořské týmy. Hráli defenzivně a ovládali střední pásmo. Nevím, jestli jsme si trošku moc nezvykli na americký styl hokeje, když jsme hráli jen s americkými a kanadskými týmy. Proti Rusku jsme sice vyrovnali na 1:1, pak jsme ale rychle dostali druhý gól. Ve třetí třetině jsme už hráli trochu na risk, abychom snížili. Bohužel ale Rusové ujížděli rychle do protiútoků, které proměňovali.
Turnaj se hrál v typicky hokejové zemi, jaká byla atmosféra?
Na zápasy ve skupině chodilo podle mě tak sedm set lidí. Byl jsem trochu zklamaný, protože všichni říkali, že už nejsou lístky, ale plno bylo až na finále. Atmosféra byla ale dobrá, hlavně proti kanadským týmům. Přišlo i pár českých fanoušků, přiletěli někteří rodiče. Bylo to fajn.
Měli jste pár dnů volna, jak jste je strávili?
Měli jsme den volna po skupinách, a tak jsme navštívili základní školu, povídali si s dětmi, rozdali pár podpisů a vyfotili se s nimi. Byl to dobrý zážitek. Poslední den v Kanadě nám náš kanadský organizátor Jimmy domluvil návštěvu na ranči, kde jsme mohli hrát basketbal, kulečník, stolní fotbal, jít do vířivky, a to nejzajímavější – jezdit na čtyřkolkách. Byli jsme sice na návštěvě, ale bylo nám řečeno, chovejte se tu jako doma. A protože před rančem stálo asi 12 čtyřkolek, nasedli jsme a už to jelo (smál se). Kolem ranče vedla skvělá trasa (možná i trošku nebezpečná) a protože někteří jezdili jako „blázni“, museli jsme asi tak po třech hodinách čtyřkolky vrátit. Zkrátka jsme si to užili. Byl to pro nás všechny nezapomenutelný zážitek, ať už celý turnaj, škola, nebo ranč.
