Každý chce vyhrát! Musíme tam nechat všechno, velí před play-off trenér Richard Brančík

Trenére, jak byste zhodnotil nadstavbovou část?
Samozřejmě je to hodnocení těžší, ale začátek nadstavby, kdy byl tým ještě trochu kompaktní a pospolu, byly výsledky i předvedené hra slušné. Pak se nám to začalo bourat zraněními, nemocemi a trošičku to ovlivnily přesuny do juniorky, takže samozřejmě zase museli přijít mladší dorostenci do staršího dorostu. Sestava pak nebyla kompletní. Hodně ji ovlivnila absence takových hráčů, jako Cachy (Dominik Cach), Svatopluk Bohanos nebo Jan Janečko, kteří odehráli základní část. Hráli jsme pak tak nějak na tři pětky, abychom to doplnili mladšími dorostenci. Nicméně si myslím, že v některých zápasech jsme měli velké výpadky, byly to propadáky, v některých jsme zase dokázali držet se soupeřem krok.

Bohužel jsme nebyli natolik konkurenceschopní, abychom dokázali soupeře nějak přitlačit. Museli jsme to nějak ubojovat, ale prohrávali jsme třeba o gól nebo dva. Hra byla docela slušná, ale pokud soupeř přitlačil, už nám většinou ve třetí třetině docházela síla. Hlavně doma jsme měli třeba po dvou třetinách dobře rozehrané zápasy, ale v té třetí nás soupeř přitlačil. Nemůžu to srovnávat se základní částí, kdy se hrálo s moravskou částí, ale podle toho, co jsem viděl, byly ty české o dva stupně výš.

Jak jste spokojený s výkonem mladších dorostenců, kteří staršímu dorostu poměrně často pomáhali?
Hlavně na začátku se v zápasech jevil velice dobře Petr Mader, kdy se poměrně dobře vyrovnal i s tou silovou stránkou. Dajči (Tomáš Dajčar) už byl víceméně taková stálice staršího dorostu. Co se týče třeba Matěje Kořenka, tak vzhledem k jeho muskulatuře to odehrál celkem slušně. Nebál se hry do těla. V závěru už ale bylo znát, že byli kluci dost vytěžovaní i v mladším dorostu. V poslední době měli i čtyři zápasy týdně a únava se kumuluje, takže se to pak musí někde projevit. Výkony hráčů se pak těžko hodnotí, protože věřím, že v závěru už toho měli opravdu dost.

Který zápas byste označil za nejlepší a který za nejhorší? Byl jeden z těch nejlepších například zápas v Hradci Králové, kde jste i s velkou marodkou vedli a nakonec prohráli v prodloužení?
Hradec byl jeden z těch vyloženě povedených zápasů. Říkal jsem, že tenhle tým to musí opravdu odmakat jeden vedle druhého, odjezdit to po zadku a hoblovat mantinely. V týmu není vyloženě lídr, všichni jsou na jedné rovině. Musí pomáhat jeden druhému a být kompaktní, potom jsme schopní uhrát nějaký výsledek. Právě v zápasu v Hradci to tak bylo. Velká škoda byla, že jsme si po standardce nechali dát vyrovnávací gól, a pak prohráli. Po zápase jsem klukům poděkoval, protože kdyby je takový výkon zdobil po celou sezónu, bodů jsme uhráli víc.

Nejhorší byl asi ten na Spartě, kdy jsme prohráli 2:8. Od některých to byly nepochopitelné výpadky, i když jsme tam jeli i se dvěma hráči po nemoci, kteří neměli natrénováno. K tomu můžu připočíst i poslední domácí zápas s Kometou (0:7 – pozn. red.). Jinak tam velký herní propadák nebyl. Výsledkově možná, prohráli jsme 0:6 v Liberci, ale kluci se snažili. Sobota je vždycky těžší a záleží, jak se kdo z pátečního zápasu vzpamatuje. V Liberci jsme ale opravdu tahali za kratší stranu. Výsledky byly jinak vyrovnané, ale bohužel ve třetí třetině nám bohužel došly síly a už jsme to nezvládli otočit.

Teď už vás čeká play-off, osmifinále se Slavií. S čím do vyřazovacích bojů jdete?
V pondělí se mi hlásili všichni rekonvalescenti a měl jsem 23 hráčů, teď jich mám zpátky osmnáct, možná sedmnáct. Takže s čím jít do play-off? Pokud odjedeme v sestavě, že máme jednoho gólmana, protože jeden onemocněl a třetí dlouho nechytal, Dominik Cach po nemoci znovu onemocněl, Svatopluk Bohanos není ještě po zranění v pořádku, bude to to samé jako v nadstavbě. Samozřejmě máme Pepu Podlahu a Víťu Beutla, které jsme si stáhli z juniorky, ale uvidíme, jak se situace vyvine. Každý jde ale do play-off s tím, že chce uspět. Je to finále sezóny a už se tam musí nechat všechno. Věřím, že ať pojedeme v jakékoliv sestavě, kluci se semknou, dají se dohromady, odbojuje se to, odmaká a uvidíme.

Nesvazuje vás trošku fakt, že v minulém roce došel až do semifinále? Nebo je to naopak motivace?
Pro kluky, kteří to loni hráli, to motivace je. Prvoročáci play-off ještě nezažili. Uvidíme, protože každý ročník je úplně jiný, nedá se to srovnávat. Může se jednou vyhrát titul nebo se hrát finále a další rok se bude hrát o záchranu. Většina kluků už to loni hrála, budou vědět, jak se na to připravit a já věřím, že do toho dají všechno.

Je výhoda, že jste i v minulém roce v osmifinále nastoupili proti Slavii? Tým se sice změnil, systém ale asi zůstává stejný…
Samozřejmě to zůstává, ale budeme muset hrát ještě víc do obrany než dosud. Už nebudeme moci chodit tak bezhlavě napadat a propadat se u kotouče. Taková už byla ale i taktika posledních zápasů, i když někdy je těžké to ukočírovat. Pokud si to kluci vezmou za své, dá se hrát s každým.

Co je silnou stránkou letošního týmu?
Musí tu být maximální soudržnost, bojovnost a nasazení všech hráčů. Není tu vyloženě top hráč, který by to vzal na sebe a strhl to. Nikdo tu vyloženě nevyčnívá. Jeden vedle druhého musí zapnout a semknout se.

Pro vás to jako pro trenéra bude první play-off, jak se na něj těšíte?
Můžu čerpat z hráčských zkušeností, i když v pozici trenéra je to jiné. Někdy by člověk na led nejradši skočil a řešil situaci jinak, ale bohužel to nejde. Musím jen pokyny a myšlenky předávat klukům, které mám před sebou.

Jak jste se srovnal s tím, že nabídka trénovat starší dorost přišla poměrně nečekaně?
Skočil jsem do toho trochu dřív, než jsem čekal. Je to ale přesně to, co jsem chtěl po konci hokejové kariéry dělat. Že to přišlo dřív, je jen pro mě dobře. Zkušenosti, které jsem během tří měsíců získal a poznal mentalitu kluků tohohle ročníku, mě, co se týče trenérský zkušeností, obohatilo. Je škoda, že to výsledkově nedopadlo. Vždycky jsem nerad prohrával, ale bohužel tady se ke konci vytvořila dlouhá šňůra. To jediné mě dost mrzí. Je škoda, že tam nebylo nějaké světýlko na konci tunelu a od čtvrtého zápasu se to s námi táhlo. Nebyla tam moc ani síla to zlomit.

V minulé sezóně a v základní části té letošní jste působil jako asistent trenéra juniorky. Jaký je tedy podle vás rozdíl mezi starším dorostem a juniory?
Je tam velký rozdíl, jednak v rychlosti i v síle. V Čechách je hodně individualit, jak bruslařsky, tak technicky dobře vybavených, u kterých je vidět, že už hrají i za juniory. Někteří kluci se při přesunu adaptují dobře, jiní ne, ale ten velký rozdíl tam zatím vidět je. Jde i o ročníky, v juniorce hráli kluci na výjimku, kterým je dvacet a ve starším dorostu je těm nejmladším čerstvě šestnáct. V téhle věkové kategorii jsou čtyři roky hrozně moc.

Dostal jste od Jiřího Dopity nějaké instrukce, když vám starší dorost předával?
Ne, to ne (smál se). Když mi to Jirka předával, vyřešili jsme spolu spíš jen administrativní věci. Jinak jsem dostal od Honzy (Tomajka) volnou ruku. Věřil mi, že to zvládnu a viděl, že to povedu v nějakých mezích, které by měly extralize staršího dorostu odpovídat.