Kohouti znovu na radnici. Zastupitelé města děkovali za úspěšnou sezónu

Stejně jako před dvěma lety vyrazili Kohouti během suché přípravy na radnici. Olomoučtí hokejisté byli pozváni zastupiteli města na oficiální poděkování za úspěšnou sezónu. „Určitě je to pěkné. Je to reprezentace pro nás, klub i město a my si vážíme toho, že nás pozvali,“ komentoval odpolední setkání v centru města Jakub Herman.

Pro jednu ze stálic olomouckého útoku šlo už o druhou takovou akci. Do obřadní síně zavítali Kohouti už po postupu do nejvyšší soutěže. „Nevím, jestli se to dá srovnávat. Ty pocity se těžko popisují, ale tehdy jsme postoupili do extraligy a teď už jsme byli zase o krok dál. Doufám, že do třetice tu budeme třeba slavit titul nebo něco takového,“ přál si čtyřiadvacetiletý útočník.

Naopak poprvé vyrazil na setkání se zástupci města společně s týmem trenér Zděnek Venera. „Myslím, že je rozhodně dobré, že město hokej podporuje a je dobré, že to dává hráčům najevo, že to vidí. Na druhou stranu je to i určitý závazek. Hráči vidí, že to není jedno ani zastupitelům města. Je to jeden z těch kamínků, protože bez spolupráce s městem by hokej ani nemohl existovat. Je dobře, že se takové setkání uspořádalo,“ usmíval se zkušený kouč.

Premiéru si odbyl i Martin Vyrůbalík, který se do Olomouce vrátil po postupu a na prvním poděkování tak chyběl. „Pro mě to bylo poprvé, protože při první akci jsem tu ještě nebyl. Musím ale říct, že jsme rádi přišli, protože to bylo na pozvání zastupitelů města. Někteří kluci mají ale individuální plány, tak jsme nebyli všichni z těch, kteří tu loni hráli. Kromě poděkováni patřil k akci i raut, tak si myslím, že se někteří dosyta najedli a půjdeme domů,“ smál se olomoucký kapitán.

Hokejisté jsou většinou zvyklí chodit ve sportovním oblečení, nutnost obleků tak ne každému úplně vyhovovala. „Je to pro nás ojedinělá akce a já osobně nejraději chodím ve sportovním. Nevyhledávám ani rifle, proto nemám pořádně ani celý oblek. Sako mám asi patnáct let staré, tak jsem si ho radši ani nebral, abych nebyl pro smích. Snažil jsem se aspoň jakž takž obléct. Nevím, který sportovec takhle vyloženě rád chodí, ale těch akcí bylo letos povícero než jsem byl zvyklý. Byl jsem i na vyhlášení sportovců za uplynulý rok a měli jsme i ples. Bylo toho víc a pokaždé jsem měl půjčený oblek, tak uvažuju, že už si ho koupím,“ dodal s úsměvem bek nosící dres s číslem 37.