Na druhé straně mantinelu: Marketingový manažer Mario Cartelli
Chtěl jsem přispět k tomu, aby klub šlapal
Mario, kdy jste se dozvěděl o možnosti pracovat pro HC Olomouc jako marketingový manažer?
Pět minut po tom, co jsem oznámil, že už nebudu hrát hokej. Bylo to asi těsně před letní přípravou, kdy mi volal trenér Fiala a ptal se, co a jak. Já byl v té době ještě na vážkách, protože extraliga byla velké lákadlo a pro mě to bylo takové zadostiučinění. Můj zdravotní stav i myšlenky už v průběhu baráže ale byly takové, že i když mám hokej pořád rád, a mám ho rád dosud, kariéra už je asi u konce. Byl jsem po náročné operaci lokte, následky mám doteď, takže jsem si řekl, že je asi čas skončit.
Byly nějaké náznaky ze strany vedení už před oficiální nabídkou?
Žádné nebyly. Já spíš chtěl dělat maséra, kondičního trenéra, možná se vrhnout na fyzioterapii nebo kynezioterapii.
Věděl jste, co vás v nové funkci čeká?
Ne, vůbec ne. Na škole jsem měl marketing a management, takže o vedení firmy něco vím, v Plzni mám dost dobrých kamarádů, kteří jsou majitelé, jednatelé nebo ředitelé velkých firem, takže jsem nějaký obrázek o tom, co obnáší vést velkou firmu, měl. Když to teď ale po roce hodnotím, je to úplně o něčem jiném než hokej a je to velice náročné. Kdyby mi tehdy někdo řekl, co to obnáší, asi se rozmýšlím o něco déle, než jak dlouho to bylo.
Co přispělo k rozhodování?
Myslím, že během rozhodování, jestli vzít práci pro klub, hrálo roli spíš to, že zůstanu, ne na ledě, ale u ledu. Budu moct být součástí hokeje a snažit se přispět k tomu, aby klub šlapal.
Jak těžké bylo přeorientovat se z aktivního hráče na marketingového manažera?
Možná právě proto, že jsem, jaký jsem, to tak těžké nebylo. Rád naslouchám a vycházím lidem vstříc. Jestli jim spolupráce vyhovuje, je otázka spíš na naše partnery. Mám ale hodně dobrou zpětnou vazbu, což mě samozřejmě těší. Jsem rád, že oceňují i mou práci.
Skončit s hokejem bylo vnitřní rozhodnutí
Co obnáší práce marketingového manažera v olomouckém klubu?
Nestarám se jen o marketing, ale i o to, abych se snažil oslovovat nové partnery, staral se o ty současné. Je to dost složité. Sedmnáct let tu nebylo vytvořené vůbec nic, ať už to byla marketingová nabídka a další přidružené věci. První úkol byl vytvořit nové logo. Mojí prací je komunikace s BPA, což je marketingová společnost, která zaštiťuje celou českou extraligu. Jde o různé nároky na reklamy, požadavky jejich partnerů a spousta dalších věcí. Další prací je navozování a udržování vztahů s našimi partnery. Donést do klubu určitý obnos financí a za to musím partnerům něco nabídnout. Ne vždy to bývá jednoduchá záležitost.
Hrálo během vašeho prvního roku v nové funkci nějakou roli i vaše jméno. Jméno známého bývalého hráče?
Zatím jsem se s tím nesetkal. Při jednání s partnery to tak úplně nefunguje, protože jde o obchod, ale vím, že se mě spousta lidí ptala, proč jsem skončil, že jsem na to ještě měl. Už to ale bylo vnitřní rozhodnutí. Cítil jsem, že než se trápit a něco někomu dokazovat, radši skončím. Už jsem byl možná nejen fyzicky, ale trochu i psychicky unavený a měl jsem toho dost. Je pravda, že mi to kolem listopadu začalo chybět, ale přešlo to. Myslím, že to rozhodnutí přišlo v dobrou dobu, protože kdyby tady marketing dělal někdo jiný a já skončil letos, možná bych dělal kondičního trenéra nebo masáže a byť jsou chvíle, kdy bych se na to nejraději vykašlal, tak jedu pořád dál a doufám, že nějakým způsobem ještě budu fungovat.
Olomouc se po sedmnácti letech vracela do extraligy, nastala spousta změn, bylo těžké začít od nuly?
To jsou dvě misky vah. Začínal jsem od čistého stolu, takže v tom mám svůj řád. Je to kus ze mě, něco se vybudovalo a vybudovalo se to právě proto, že v tom mám systém. Kdybych přišel do rozjeté firmy, musel bych ten systém převzít. Těžko říct, co je lepší nebo horší. Chyb a toho, co jsem se musel naučit, bylo hrozně moc, ale beru to tak, že to byla do života moc dobrá zkušenost. Člověk se může jen a jen učit.
Je potřeba mít dobré kontakty
Co vás nová funkce naučila?
Souhrnně úplně všechno. Sponzoring a marketing je jedna věc, ale na druhou stranu sponzoři a partneři mají nějaké své požadavky a pro hokej, nebo obecně sport, se v České republice strašně špatně shání peníze. Je potřeba v tom umět chodit, mít dobré kontakty a hlavně, dobře se o naše partnery starat. Nebýt jich, asi tu hokej nehrajeme.
Změnily se nějak vztahy mezi vámi a hráči?
Ne, já ani nechtěl, aby se změnily. Možná to není zvykem, ale občas do kabiny chodím, a když mají kluci nějaký dotaz, prostě jim odpovím. Naopak když něco potřebují, snažím se jim maximálně vyhovět. Myslím, že komunikace je dobrá, což v některých klubech tak třeba nebylo. Občas si chodím zacvičit, i když toho času moc nemám, a jsem s kluky v kontaktu. Mám tam spoustu kamarádů a nejde to jen tak přerušit. Komunikace s hráči je skvělá.
Chtěl bych, aby se Olomouc stala tradičním extraligovým klubem
Všichni ve vedení klubu jsou bývalými hráči, výjimku tvoří jen bývalý veslař Petr Hlídek a Martin Rak, jak spolu vycházíte? Rozumíte si víc díky tomu, že jste se všichni věnovali sportu?
Je to super. Je vidět, že jsou to bývalí sportovci a i při té práci, které je tady hrozně moc, si mezi sebou dokážeme udělat srandu, což je dobře, protože bychom se tu časem asi všichni zbláznili. Chtěl bych poděkovat Martinu Rakovi za pomoc a spolupráci v začátcích.
Myslím, že jsme soudržný tým. Už jako sportovci jsme žili v nějakém kolektivu a tady to pokračuje, i když v menším. Chodíme spolu na obědy, když potřebujeme, tak si sedneme na kafe a popovídáme. Funguje to a já jsem hrozně rád, že tu takový kolektiv je.
Jakým směrem byste chtěl, aby se klub ubíral?
Chtěl bych, aby klub zůstal v té top lize, extralize, aby se otevíral lidem tak, jak se to snažím nastavit. Chceme být lidem blíž. Chtěl bych, aby stadion začal nějak vypadat, na čemž pracujeme. Jde to strašně pomalu, ale jde to! Chtěl bych, aby byl klub lákadlem nejen pro fanoušky, ale i pro partnery, kteří sem budou chtít dát peníze a bavit se hrou. Klukům, kteří tu budou, bych rád popřál hodně štěstí, aby se jejich kariéra vyhoupla někam nahoru, jako se to povedlo Hrničovi (Eriku Hrňovi) nebo Hermošovi (Jakubu Hermanovi), kteří v extralize hráli velice dobře. Nechci ale zapomenout na další jména. Chtěl bych, aby byl HC Olomouc v dalších letech tradiční extraligový klub, aby se nám dařilo a šli po malých krůčcích dopředu. Dostat se do předkola, play-off a časem dosáhnout i na ty nejvyšší mety.
Jak by se měl klub rozvíjet z marketingového hlediska?
Když to vezmu z téhle stránky, tak předtím nebylo nic. S tebou (autorkou rozhovoru – pozn. red.) jsme zorganizovali dětský den a chtěl bych, aby se konal každý rok s tím, že to vždycky trošku vyladíme. Třeba to spojíme se dnem otevřených dveří, uvidíme. Začneme spolupracovat se Společností pro ranou péči, chtěl bych navodit i spolupráci s dětským domovem, aby se hráči angažovali i v běžném životě a lidi viděli, že jsme normální. Když už máme stadion, jaký máme, chtěl bych, aby časem aspoň nějak vypadat. Aby třeba reklamy dávaly hlavu a patu.
Letos se to snažíme udělat tak, aby reklamy na mantinelech byly všude jednotné, to znamená všechny na bílém podkladu. Ne všechna loga partnerů se ale dají změnit. Z jedné LEDky jsou dvě, takže to bude marketingově zajímavější a prosvětlenější. Během letní přípravy jsme podporovali spoustu akcí, během června snad pět, což také nebylo zvykem. Myslím, že dokud tu bude extraliga, budeme pro lidi lákadlo. Hráči by si měli uvědomovat, že pokud fanoušek přijde na zápas, zaplatí za lístek, tak by pak měl mít zpětnou vazbu v tom, že když přijde na nějakou akci, může setkat s hráči a nechat si třeba něco podepsat.
