Na druhé straně mantinelu: Speaker Ivo Spisar

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Po dvou členech vedení přijal pozvání k rozhovoru v rámci našeho seriálu „Na druhé straně mantinelu“ ten, koho na zimním stadionu spíš uslyšíte než uvidíte. Po gólech vyvolává jména hráčů, povzbuzuje fanoušky a vybírá nejvhodnější písničky k daným momentům. Nohavicovy Tři čuníky vybral k dvojnásobným přesilovkám právě on. Potkáváte jej i na akcích klubu, naposledy třeba na autogramiádě. Hádáte správně, o své práci se rozpovídal speaker Ivo Spisar, kterého určitě znáte i z Radia Haná.

Postupem času si člověk zvykne, že nemůže hrát Zagorku a Toma a Jerryho

Ivo, jak jste se dostal úplně poprvé k hokeji?
Bylo to v Prostějově, protože jsem z Prostějova. Chodili jsme na hokej se strejdou a s bráchou, protože taťka nežere, tak jsme chodili s jeho bráchou. Tehdy jsme prožili první derby s Šumperkem, Olomoucí a tak (usmíval se). Samozřejmě, že na začátku jsem Olomouc vnímal jako největší rivaly, takže z tohohle pohledu je to, co se teď děje, pro mě hrozně pikantní.

⇒ Speaker Ivo Spisar

Jak jste se pak dostal pracovně k olomouckému hokeji?
Začal jsem pracovat pro Radio Haná a když tu byla ještě Helenka Spurná, pravděpodobně se obrátila na rádio, že by tu někoho potřebovala. Můj rádiový šéf věděl, že mám rád sport, mi pak řekl „hele, půjdeš dělat na hokej“. Já tehdy ale vůbec nevěděl, co konkrétně budu dělat. Když jsem přišel sem, Helča mě víceméně taky hodila do vody. Pak mi ale vysvětlila, co potřebuje. Myslím, že to bylo v roce 2011.

Jaké byly vaše začátky?
Skvělé! Snažil jsem se hrát takové dost netradiční písničky, a tak mě většina lidí nenáviděla. Bylo zajímavé číst diskuzní fórum, kde mě chtěli málem ukřižovat. Postupem času si člověk zvykne na to, že nemůže hrát úplně nějaké super úlety, Zagorku, Toma a Jerryho a podobně, spokojí se s tím, že lidi chtějí rockovou hudbu, a tak to víceméně hraje.

Z atmosféry tady mi běhal mráz po zádech

Kde berete inspiraci pro to, co v daný moment pustit?
Poslouchám hudbu poměrně dost aktivně a jsou to víceméně i moje oblíbené věci. Inspiruji se i v rádiu, i když tam ne až tak moc a hodně čerpám od lidí, když vždycky na začátku sezóny vypustíme článek, že fanoušci můžou posílat tipy, přichází mi fakt hodně věcí a sám jsem překvapený. Čerpá se hlavně od lidí, protože je to nakonec pro ně.

⇒ Ivo Spisar se připravuje na začátek zápasu

V minulém roce se musely přestat pouštět písničky typu „Pátá“ nebo „Pánubohu do oken“ a další. Jak jste to vnímal?
Ono se to i přesto hraje na hodně stadionech. Zvlášť v první lize se to ne úplně často řeší. Martinu Vojtkovi, který teď skončil v Přerově a je takové fyzicky a pravděpodobně i psychicky větší postava, hrávalo se mu v Plzni, tuším, Tři čuníci, což už bylo za hranicí. Myslím ale, že když se Tři čuníci pustili tady, když šel soupeř do tří, bylo to víceméně ještě v rámci srandy nebo hecování. Nikdy to nebylo myšleno zle.

Strávil jste část roku v Kanadě, co říkáte na tamní atmosféru nebo práci kanadských speakerů?
Byli jsme na několika zápasech a samozřejmě, že když člověk přijde do arény, je to úplné „psycho“, protože si celou dobu říká „pane bože, tady je ta kolébka hokeje a tady se hraje NHL“. Bylo to super. Hrozně mě potěšilo, že tam hrají dost písniček, které pouštím i já tady, takže jsem si říkal „paráda, já bych mohl z fleku dělat NHL“ (smál se). Co mě ale nepotěšilo, byli fanoušci, protože tam se nefandí, a tak se mi celý půlrok, který jsem tam byl, stýskalo po hokeji tady. Když jsme se vrátili, běhal mi z atmosféry mráz po zádech, a to to nebylo ani žádné derby nebo vyhrocený zápas. Atmosféra tady je oproti NHL neskutečná. Hudba, kterou tam pouští místní DJ dělá asi 70 % atmosféry, tady je to jen na dokreslení, takže jen asi 20 %.

Plný stadion je vždycky lepší

Začínal jste v době, kdy návštěvnost stadionu kolem 500 lidí nebyla výjimkou. Na Havlíčkově Brodě bylo dokonce jednou jen asi 150 lidí. Teď chodí plný stadion, co tomu říkáte?
Během zápasu s Havlíčkovým Brodem totiž hrála reprezentace, proto tu bylo tak málo lidí. Tehdy mi to přišlo takové skvěle rodinné. Tehdy jsem si říkal „ty jo, tak tohle už je extrémní výkvět z těch opravdu skalních fanoušků“. Tehdy jsem si to opravdu užil, protože se vyhrálo 11:0 a bylo to parádní. Plný stadion je samozřejmě vždycky lepší, protože to hučí a lidi se mnohem víc zapojují do fandění. Určitě to musí i hráče strhnout k lepším výkonům.

⇒ V předchozích sezónách se Ivo Spisar několikrát objevil během přestávek i na ledě.

Olomoucký klub je oproti ostatním extraligovým klubům v lecčem jiný, jak to vnímáte?
Přijde mi to takové rodinné, což se mi samozřejmě líbí. Na druhou stranu, nikdy jsem nedělal nikde jinde. Tady mi to hrozně vyhovuje. Už jen když tu byla ještě Helena Spurná, hned jsme si potykali, s Milanem Ministrem taky hned „tykačka“ i s Mariem (Cartellim). Je to super. Všechno se tu na rovinu řekne, řeší se to, nejsou tu žádná trápení.

Je to zajímavý pocit, když mi odpovídá několik tisíc lidí

Účastníte se i akcí pro fanoušky. V letošním roce například Dětského dne, letního fotbálku nebo předsezónní autogramiády. Jak si to užíváte?
Fotbálek jsem si užil a moc rád jsem pomohl. Byla to taková sranda. Pak za mnou přišli i organizátoři s poděkováním, takže jsem byl nadšený, že se jim to tak líbilo. Autogramiáda se mi strašně moc líbila a myslím, že i dobře proběhla. Opravdu hodně dobrá akce i z hlediska toho, kolik přišlo lidí nebo jak se to zvládlo připravit. Myslím, že profi akce. Kluci byli uvolnění, sice chudáci hladověli, ale podepisovali se až do posledních chvil. Zvládli to úplně profesionálně.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Asi to, když můžu vyvolávat jména po gólu (usmíval se). Je to zajímavý pocit, když řeknu jméno a odpoví mi na to několik tisíc lidí. To je to, co by mi asi nejvíc chybělo, kdybych to už nemohl dělat.

Během celostadionového chorea v baráži jsem měl mrazení v zádech

Zažil jste postup do extraligy, kdy tu byla výborná atmosféra, jaké to pro vás bylo?
Bylo to neuvěřitelné, ale pro mě v mnoha ohledech smutné, protože už jsem věděl, že odjíždím do Kanady. Říkal jsem si „tak to je super, celé roky tu chodím na Kadaně, Benátky, Mosty, teď kluci postoupí a já budu pryč“. Vím, že tu na baráž už bylo našlapáno, pak dokonce byla série vyprodaných zápasů, což bylo skvělé. Zápasy, kdy se bojovalo o postup, byly neuvěřitelné. Byla tu taková hokejová horečka. Několikrát vyprodáno, což byl masakr. Měl jsem mrazení v zádech, když tu bylo na vyprodaném stadionu celostadionové choreo. To byl pro mě nejsilnější zážitek.

Co byste si přál do dalších sezón?
Nechci říct, že novou halu, protože to by nebyla tak úplně pravda, ale kdybychom měli kostku, která by byla propojená s videem, bylo by to super.

Je něco, co byste popřál klubu?
Co bych mu přál? (na chvíli se zamyslel) Aby stabilizoval extraligu a my nemuseli mít každý rok nervy. A aby zůstala tato hala, která se třeba jen zrenovuje, protože si myslím, že si vzhledem k fandění můžeme hrozně vážit akustiky, která tady je.