Nedovedu si představit, kde bych teď byl raději, usmíval se Jan Jaroměřský

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Během rozhovoru tvrdil, že jemu, ani ostatním Kohoutům, ještě vlastně nedochází, jakého úspěchu dosáhli. Jan Jaroměřský, který se zasloužil o postupový gól, neskrýval nadšení. „Je to taková zasloužená odměna a je to skvělé. Já si to hrozně užívám a všichni kluci, co jsou tady, taky. Jsme hrozně rádi, že jsme za tím šli a že to dopadlo, takže úplně parádní,“usmíval se.

Splnili jste si tajný sen, který jste letos měli. Jaké jsou pocity po postupu?
Krásné! Co na to říct? Takový úspěch se snad ani jinak popsat nedá než, že je to skvělý, když už na to člověk dře osm měsíců. Vlastně s letní přípravou ještě déle. Je to taková zasloužená odměna a je to skvělé. Já si to hrozně užívám a všichni kluci, co jsou tady, taky. Jsme hrozně rádi, že jsme za tím šli a že to dopadlo, takže úplně parádní.

⇒ Obránce Jan Jaroměřský

Takový úspěch se musel pořádně oslavit i s fanoušky. Ti si vás po zápase dokonce znovu vyvolali z kabiny…
Pár fanoušků tam ještě pak zůstalo. Ono by se asi úplně nehodilo nejít s diváky oslavit postup, když už nám takovou podporu vyjadřovali celý rok a teď v baráži snad ještě víc. Musím říct, že atmosféra v téhle plechové hale byla opravdu pěkná, až mě z toho někdy mrazilo, když všichni lidi začali křičet. Dobré to bylo, i to vyvolávání po zápase, srandy, vláček byl skvělý, kohouti na ledě, fanoušci, skandování, šipky…Byla to paráda! Doufal jsem, že to takhle nějak bude a věřím, že to k tomu patří, když už se to povedlo dovést do konce, tak by se to mělo oslavit, zvlášť s těmi nejvěrnějšími fanoušky.

Aby toho nebylo málo, fanoušci si vás během děkovačky vyvolávali i jednotlivě a vypadalo to, že jste si oslavy opravdu užívali.
Bylo to hezké, mile mě to překvapilo a jsem rád, že to lidi napadlo takhle udělat. Já se jen děsil toho, jak to moje dlouhé jméno budou lidi zase křičet. Nakonec si s tím ale, zaplaťpánbůh, poradili (smál se). Je opravdu hezký pocit, když si člověk uvědomí, že tu chodí lidi na hokej rádi, my to tu pro ně můžeme hrát, oni si nás tam potom ještě takhle po jednom vyžádají. Dělali jsme tak k tomu pak ještě nějaké kravinky, srandičky. Doufám, že je to natočené a někde se to objeví. Jsem rád, že vyvolávali nejen hráče, ale i trenéra a Dopiho (Jiřího Dopitu), protože je to i jejich velká zásluha. Na ledě nám sice pomoct nemohli, ale tím, jak nás určitými tahy řídili, připravovali na zápasy nebo za to, jak to tu vedou, jim patří velký dík.

Fanouškům moc děkujeme za to, že Olomouci takhle fandili a vyprodávali stadiony, zvlášť v posledních zápasech. Sice si někdy zanadávali, ale nemůže se jen chválit. Věřím, že ale teď těm lidem, co na Moru nadávali, chovali nějakou zášť, nebo na tom všem hledali něco špatného, konečně sklaplo. Ten úspěch je pro všechny, co se kolem olomouckého hokeje pohybují a i když jsem z daleka, nedovedu si představit, kde bych teď byl radši, než tady s kluky.

Málokdo asi čekal podobný vývoj baráže. Postoupili dva prvoligisté, zatímco dva extraligové týmy spadly do první ligy. Překvapilo vás to?
Rozdíl mezi špičkou první ligy a spodkem extraligy není až takový, jak bylo vidět. Věřím, že i v příštím roce budeme důstojnými soupeři pro všechny extraligové týmy. Byli jsme lepší. A že jsme hráli první ligu? To tak prostě bylo. Šli jsme si za tím a chtěli jsme ten úspěch víc než ty přeplacené hvězdy v některých jiných týmech. V některých zápasech bylo vidět, že obětavost, týmový duch a takové to srdíčko hrálo roli, že jsme si za tím šli už od začátku a padali jsme ‚na hubu‘, aby to dopadlo. Tamty tým to neměly. Nebylo to u nich takové, jako u nás, trošku na to dlabaly a jsem rád, že odměnou za to jim je sestup.

Konkrétně Mora stavěla své úspěchy na obětavosti a týmovém výkonu. Jeden z hráčů Motoru o Olomouci dokonce prohlásil, že je nejlepším týmem první ligy, protože je týmovější než ostatní mančafty. Mohl být tohle klíč k úspěchu?
Určitě je, protože my to tu nemáme seskládané z nějakých extra hvězd, které by braly majlant peněz, ale jsme si všichni sobě více rovni než v ostatních týmech. Třeba v Chomutově je spousta peněz, ale asi to tam neumí dělat tak dobře. Tady jsme takový skromnější klub a podle mě to bylo i tím, že si na začátku baráže nikdo nemyslel, že bychom mohli my postoupit. V Boleslavi asi ano, ale pochybuju, že někdo řekl o Olomouci, že by mohla postoupit. Je to všechno tím, že jsme tu normální kluci a ne žádní milionáři, kteří by hráli jen pro peníze. Hráli jsme pro ten pocit něco dokázat a semknout se, makat jeden za druhého, i když to někdy třeba nejde, ale ve spoustě důležitých zápasů, které jsme museli zvládnout, to bylo a jsem opravdu rád, že jsem toho mohl být součástí. Jsem moc rád, že to dopadlo takhle a že mi před sezónou z Olomouce zavolali, že jsem udělal dobře, když jsem sem šel a nakonec to přineslo ovoce. Jsem tu momentálně moc spokojený a doufám, že ta spolupráce bude probíhat nějak nadále.

Uvidíme, jak to teď bude s rozpočtem, jestli se seženou peníze, ale co jsem tak pochytil, tak věřím, že to dokážou, sponzoři se najdou a že to tu budou dělat dál tak dobře, jak to dělají. Snad to nedopadne tak, že se seženou peníze a nakoupí se sem spousta drahých hráčů, kteří to tu nebudou chtít dělat pro klub, ale pro peníze a že tu zůstane minimálně kostra týmu, která si extraligu vybojovala. Věřím, že si tímhle bojovným duchem a jednotností půjdeme za svým cílem i v příštím roce. Byl bych opravdu nerad, kdyby se kádr nějak rapidně změnil. Radši ať přidají peníze některým klukům, co tu jsou, než aby se sem tahaly přeplacené hvězdy, které to tu budou nabourávat a nebudou žít týmem. Už v baráži jsme to dokázali tím, že jsme bojovali jeden za druhého a nebylo by dobře, kdyby se tým nějak moc změnil. Ve spoustě jiných týmů to tak bylo. Byl jsem u toho, když postoupila Mladá Boleslav, sehnaly se peníze, koupili se hráči a byli poslední. Věřím, že se srdíčkem dokáže víc, než když je tu hráč za milion.

Vedení určitě nebude chtít kluky, kteří to tu hráli pro Olomouc, nějak naštvat. Jak jsem řekl o Benátkách, že to byl takový rodinný, malý klub na malém městě, tak tady je to velký klub ve velkém městě a je to tu taky takové rodinné. Líbí se mi přístup vedení, že mají takhle blízko k hráčům a není to o tom, že ‚tady jde pan majitel a tady jde pan manažer a všichni koukají‘, ale jsou to svým způsobem naši kamarádi. Proto se jim chceme odvděčit za důvěru, kterou nám dají. Na druhou stranu nás hokej živí, musíme makat, je to naše práce.

Jak vysoko v žebříčku kariérních úspěchů je pro vás osobně postup Mory do extraligy?
Asi zatím nejvýš. Já jsem spadnul s Chrudimí do druhé ligy, to bylo také zajímavé. Takže, abych řekl pravdu, tak jsem v kariéře zatím takových úspěchů moc nezažil. Byl jsem u toho, když Boleslav postupovala do první ligy, ale to jsem byl ještě junior, a tak trošku stranou. Ale takhle, když je toho člověk součástí, hraje, s ostatními kluky se na tom podílí a ví, že pro ten úspěch taky něco udělal, tak pokud by se to řadilo do hokejového života, ještě jsem takhle pěkný pocit nezažil. Ten pocit tu byl celou sezónu a těmito zápasy to jen gradovalo, takže jsem rád, že jsem se mohl už před sezónou stát součástí Olomouce. Tohle je pro mě jen taková větší odměna.

Vám se povedlo vstřelit vítěznou branku utkání, která posunula Olomouc mezi elitu…
Kluci v útoku už tam měli velkou šanci předtím. Kuba Herman se tam tlačil do zakončení, Knoťas (Jan Knotek) tam taky ještě bekhendem nedokázal trefit odkrytou bránu, a tak mi to prostě nahrál. Já jsem měl chvilku času, tak jsem dle instrukcí trenéra ‚nahoru‘ vystřelil tak, aby to šlo na bránu. Knoťas s jedním boleslavským hráčem tam navíc docela stínili gólmanovi a bránili mu v tom, aby mohl nějak zasáhnout. Měl jsem velikou radost. Je pravda, že nás vlastně Boleslav posunula tam, kam jsme chtěli, takže si to asi budu pamatovat hodně dlouho. Ta euforie byla krásná, jsem moc rád, že to tam spadlo, ale byl bych úplně stejně rád, kdyby to tam spadlo někomu jinému nebo kdyby dal gól přede mnou už Hermoš (Jakub Herman). Pořád bych byl šťastný, že jsme postoupili. Nebudu lhát, je hezké dát rozhodující gól, který olomoucký hokej poslal zase úplně někam jinam. Nějaká historie se tak určitě napsala.

Po utkání se ale divákům na olomouckém zimním stadionu naskytl zvláštní pohled. Na ledě se radovaly oba týmy. Michal Broš prohlásil, že něco takového ještě nezažil. Všimli jste si téhle zvláštnosti?
Moc ne, protože my jsme se radovali opravdu vehementně, ale když tam byla ta vřava, tak je pravda, že jsem se v jednu chvíli podíval a kousíček od nás byl úplně stejný hlouček, akorát v zelených dresech. Taky slavili. My i Boleslav jsme si to zasloužili, takže je opravdu zvláštní, že to vyšlo takhle. Už bylo ale několikrát zmíněné, že baráž nebyla jen o jednom utkání. Zasloužili jsme si to za to, co jsme předváděli předtím a kolik bodů jsme vybojovali. Určitě je to ale zajímavé i na tom videu. Ty dvě skupinky šťastných lidí… Boleslavi to přeju, jsem rád, že jim to taky vyšlo, ale teď už jsem doma tady, takže ta radost je spíš s kluky, se kterými tu jsme, ale vůbec mi nevadí, že Boleslav takový úspěch udělala taky, protože tam mám přece jen pořád ještě spoustu kamarádů, kteří mají hokej také rádi, takže se tam budou moci chodit dívat na extraligu. Doufám, že i na mě, až tam pak přijedeme.

Když budeme hodně předbíhat, nemuseli byste být jedinými dvěma nováčky v české extralize. V médiích se objevila informace i o tom, že si přihlášku do české nejvyšší soutěže podaly i slovenské Košice. Co byste říkali na výlety za hranice České republiky?
Hally (Tomáš Halász) v kabině nadšeně hlásil, že budeme cestovat do Košic. To by bylo zajímavé jet na Slovensko. Já tam nikdy nebyl, byl jsem jen ‚za humnama‘, jen tady v Olomouci (smál se). Asi je to jedno, přihlásí se Košice, tak budeme jezdit do Košic. My tam budeme lítat (smál se). Když to všechno splní, tak proč ne, bude to soupeř jako každý jiný. Je to jedině dobře, Košice byly mistrem, tak aspoň budeme hrát s týmem ze zahraničí.