Před zraněním jsem byl celkem produktivní. Chtěl bych na to navázat, říká Petr Strapáč

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Suchá příprava je v plném proudu a nic nenasvědčovalo tomu, že by se ke čtyřem posilám měl přidat další nováček. Vedení klubu ale mělo v rukávu schované ještě jedno překvapení. Přesně po čtrnácti dnech od startu tréninků ohlásilo příchod dalšího útočníka. Petr Strapáč se ve Vítkovicích bodově poměrně trápil, vynikal ale bojovností. Šestadvacetiletý útočník přiznal, že potřeboval nový impuls, a tak možnost odejít na hostování do Olomouce přivítal.

Petře, váš příchod do Olomouce byl asi pro hodně lidí poměrně nečekaný, jak překvapivý byl ale pro vás?
Až tak nečekané to nebylo. Už delší dobu jsem věděl, že nechci zůstat ve Vítkovicích. Možná to bylo vzájemné, přece jen jsem tam byl od začátku své kariéry a cítil jsem, že potřebuji nový impuls, takže jsem nakonec tady.

Před dvěma lety jste prodělal poměrně vážné zranění a příliš nehrál, jak náročné bylo v další sezóně vrátit se do tempa?
Nebylo to jen loni, se mnou se zranění vždy tak nějak táhnou a pokaždé se mi něco stane. Předminulou sezónu to ale bylo asi to nejvážnější, co jsem kdy měl, a to přetržený křížový vaz. Odehrál jsem šest zápasů, pak ještě dva v první lize. Bylo to těžké, protože člověk ví, že to nijak neurychlí, neuspěchá a rekonvalescence bude dlouhá. Když se pak vrací, myslí na to, aby se mu to nedej bože nestalo znovu. Pak je doba léčení ještě delší. Už je to ale rok a půl od zranění a koleno drží, takže je to v pohodě.

Sledoval jste minulý rok Olomouc? Co říkáte na její výkony?
Loňská sezóna se klukům hodně povedla. Skončili po základní části tuším pátí a určitě byli největším překvapením celé sezóny. Olomouc si udržela stabilitu výkonů, což se o nás ve Vítkovicích říct nedalo, protože jsme vždy vyhráli pár zápasů a pak zase prohráli. Výkony byly takové nevyrovnané. Kluci v Olomouci hráli výborně a první šestku si rozhodně zasloužili.

V předchozí sezóně jste nasbíral devět bodů a v lednu vyhrál Radegast index, jak byste se ale sám charakterizoval?
Myslím, že jsem komplexní hráč, ale minulou sezónu mi chyběly body. Možná jsem byl zaškatulkovaný jako bojovník a hráč na černou práci, ale určitě si myslím, že jsem schopný být produktivnější a pomoci týmu kanadskými body.

Někteří vás považují za levé křídlo, v Olomouci s vámi ale počítají na pozici centra, kde se vy cítíte nejlépe?
V poslední době jsem hrál nejčastěji na centru, ale je pravda, že jsem ve Vítkovicích zažil poměrně hodně trenérů a každý mě využíval někde jinde. Za pana Oremuse jsem byl na pravém křídle, během trénování pana Motáka a Trličíka na centru, v poslední sezóně jsem hrál taky převážně na centru. Nejlépe se cítím asi na centru, ale mám možná výhodu, že můžu hrát na kterémkoliv postu, takže to až tak neřeším.

V Olomouci je hned několik hráčů, kteří přišli jako neznámí hokejisté a stali se z nich hráči, kterých se často diskutuje napříč extraligou. Slyšel jste o někom takovém?
Abych pravdu řekl, moc jsem o tom neslyšel. Je pravda, že střelec jsem taky nikdy nebyl, ale body jsem sbíral pravidelně. Teď to v áčku není až takové, ale sezónu před zraněním jsem byl myslím docela produktivní a v základní části jsem nasbíral tuším skoro dvacet bodů. Tehdy jsem byl celkem spokojený a určitě bych na to chtěl navázat.

S týmem jste už absolvoval první trénink, i když poměrně krátký kvůli dešti. Kohouti trénovali výbušnost a rychlost, jaké jsou vaše dojmy?
Už jsem trénoval individuálně, takže jsem byl připravený a bylo to v pohodě.

Druhou sezónu začíná v Olomouci trenér Zdeněk Venera, který tým dovedl do čtvrtfinále, znáte se?
Přiznám se, že vím, o koho jde, ale podrobnosti, třeba to, jaký je to trenér, jsem nezjišťoval. Přijel jsem a teprve uvidíme, jak to bude probíhat. Doufám, že budeme spokojení jak on, tak já.

Klubem prošlo několik hráčů Vítkovic, bavil jste se s někým ze svých bývalých nebo současných spoluhráčů o svém příchodu?
S nikým jsem to nějak neprobíral. Jediný, se kterým jsem se bavil, byl Peter Húževka, který tu loni nastupoval, ale jinak jsem od nikoho nic nezjišťoval. Mrzí mě, že tu Peter Húževka nezůstal, ale nedá se nic dělat. Znám Martina Faltera a Honzu Eberleho, se kterým jsem hrál ve dvacítkách a ostatní kluky určitě poznám během tréninků.

Výhodou je pro vás asi i krátká vzdálenost Olomouc od Ostravy, už víte, jestli budete dojíždět nebo bydlet přímo ve městě?
Určitě budu dojíždět. Domlouvali jsme se právě s Martinem Falterem, že budeme jezdit společně. Je to hodinka cesty, a když jsou jednofázové tréninky, není problém přijet a odjet, takže budu určitě doma.

FOTO (zdroj): Petr Kotala, hc-vitkovice.cz