Radim Kucharczyk na skok v Ilves: Derby byla vyprodaná týden dopředu, tvrdí
Radime, v sezóně 2003/2004 jste si vyzkoušel své první zahraniční angažmá. Co tomu předcházelo? Tehdy se mi povedly dvě sezóny ve Vsetíně, byl jsem i v reprezentačním kádru a Ilves o mě mělo zájem asi od Vánoc, takže jsem se rozhodl, že tam půjdu. Bylo mi 23, takže už byl čas jít někam ven a já to chtěl zkusit.
Byly ve hře i jiné nabídky než ta od Ilves?
Agent se mě tehdy ptal, kam chci jít, protože těch variant bylo víc, od švédské ligy, přes Rusko až právě po Finsko. Zvážili jsme pro a proti a vybrali jsme Finsko.
Klub se mohl pyšnit i šestnácti tituly. Hrálo tohle roli při vašem rozhodování? Možnost zopakovat takový úspěch byla určitě lákavá…
Ne to určitě ne. Že bych nějak pátral po historii klubu, to vůbec. Ale patřili jsme mezi týmy, které nějakou měly. Věděl jsem, že kdysi vyhrávali tituly.
Tušil jste před odchodem, do čeho jdete? O finské lize se toho tehdy asi příliš nevědělo.
Věděl jsem jen, že se tam dost bruslí, dost se sráželo. Byla to jedna z nejlepších lig v Evropě. Tréninkové metody tam ale byly trošku náročnější, než jak to bylo dřív tady. Teď už se to vyrovnalo.
Zmínil jste náročnost tréninků, měl jste po svém návratu do české extraligy díky zkušenosti z Finska nějakou výhodu oproti ostatním hráčům?
Co se týče fyzické kondice, tak jsem na tom byl líp, ale pak jsem si ve čtvrtém zápase čtvrtfinále, kdy jsem hrál za Třinec, utrhl rameno. Těch zranění bylo trošku víc, takže jsem se skoro půl roku dával dohromady. Pak jsem se zotavil, ale myslím, že i kvůli tomu jsem vystřídal Třinec, Karlovy Vary a ty sezóny byly takové nic moc. Od toho zranění se mi moc nedařilo.
V klubu působil i Lubomír Korhoň, který si vyzkoušel angažmá také v Olomouci, nezjišťoval jste si od něj nějaké informace?
Byl tam rok přede mnou, ale nevím, jakou pozici měl v týmu. Já jsem byl ve Vsetíně zvyklý hrát dvacet nebo dvacet pět minut za zápas a najednou jsem přišel někam, kde se hrálo na čtyři pětky, času na ledě bylo míň a mně to za nějakou dobu začalo štvát. Začali jsme řešit přestup, ale vedení mě moc nechtělo pustit, měli zájem, abych zůstal. Těsně před Vánocemi mi ale povolili transfer do Česka. Tam jsem řešil dvě nabídky, obě na Moravě a nakonec jsem se rozhodl pro Třinec. Tehdy na tom byli ekonomicky dobře a Vsetín hrál někde dole. Já chtěl jít do týmu, který bude hrát play-off.
Někteří hráči tvrdí, že jsou Finové spíše introverti. Jaká je vaše zkušenost?
Jsou mentalitou trošku odlišní. Na zimáku jsme spolu trénovali, hráli zápasy, ale pak si šel každý po svém. Výjimky byly jen týmové akce. Jinak byli hodně doma s manželkami a dětmi. Že bychom se nějak setkávali mimo led, to ne.
V současné době se Ilves dělí o stadion s Tapparou. Bylo to tak i v době vašeho angažmá? Nebylo soužití dvou týmů v jedné hale složité?
Tak už je to tam dlouho. Je to taková tamní zvláštnost. Jedna část zimáku patřila nám a druhá Tappaře. Vždycky, když se hrálo derby, tak bylo vyprodané už třeba týden dopředu a mělo to i větší náboj. Na derby chodilo kolem sedmi tisíc lidí, jinak to byly návštěvnosti kolem čtyř nebo pěti tisíc fanoušků.
S nadsázkou se říká, že je to ve Finsku všude daleko. Jak jste tedy trávil čas mezi tréninky a zápasy?
Tam toho bylo dost. Dopoledne jsme chodili na trénink a odpoledne bylo volno. Bylo to tam nádherné. Všude okolo města byly lesy, příroda. Finové jsou ale takoví uzavřenější. Žilo to tam hlavně v pátek a v sobotu, protože přes týden platí takové nepsané pravidlo, že se nesmí pít. Ty víkendy se mě ale netýkaly, protože se hrálo .
