Šlo to v podstatě samo, usmíval se po další sprše střel Jakub Urbisch
V posledním utkání druhé části juniorské extraligy vyrazili Kohouti na led nedalekého Zlína. Shodou okolností to bylo jen den poté, co se na ledě Ševců trápilo áčko. I junioři jako první inkasovali, a to ve dvojnásobné početní nevýhodě. V padesáté minutě ale vrátil Olomoucké do hry Beták a necelou minutu před koncem rozhodl o vítězství hostů s trochou štěstí Aleš Jeklič. „Jak já, tak kluci jsme šli do zápasu s čistou hlavou, protože jsme věděli, že jsme zachránění a nic se nemůže stát. V šatně panovala dobrá nálada, vtipkovali jsme, neměli jsme co ztratit,“ prozradil Jakub Urbisch, který do Zlína vyrazil podruhé ve dvou dnech.
Už před zápasem měli Hanáci se žlutomodrými zápornou bilanci, když dvakrát podlehli Ševcům (1:2 a 0:2) a jednou zvítězili 3:1. Druhé a znovu těsné vítězství tak brali junioři jako poměrně velký úspěch. „To vůbec není špatné. Zlín ale asi také nehrál v plné sestavě, ani příliš dobře. Měli pár nebezpečných střel i akcí. Když už tam ale něco bylo, podržel jsem kluky a kluci mě. Jak mi vždy říká Vošvec (Tomáš Vošvrda), hokejem se musíš bavit! Tak jsem se bavil, a šlo to samo,“ přiznal, že v podstatě poslech rady zkušenějšího kolegy.
Především v první třetině drželi Olomoučtí s domácími krok. Co víc, vytvářeli si i nebezpečnější šance, jen koncovka vázla. Brankář Kohoutů se tak na druhé straně hřiště musel chvílemi pořádně nudit. Ve druhé dvacetiminutovce to ale byli Ševci, kteří diktovali tempo zápasu. Nebylo pro olomouckého gólmana těžké dostat se do hry? „Jak říká Jiří Trvaj, musím být vždy připravený, takže jsem se průběžně protahoval, a pak to šlo,“ usmíval se osmnáctiletý strážce svatyně.
V úvodu prostřední části navíc dohrávala Mora dvojnásobnou početní nevýhodu, kterou se podařilo domácím využít. „Zlínští hráči přesilovku pět na tři a zbývaly čtyři sekundy z našeho dvojnásobného oslabení. Hráč z levé strany poslal přihrávku spoluhráči před bránu, a ten to dával do prázdné. Přišlo mi, že tam bylo asi deset centimetrů volného prostoru,“ vzpomínal na inkasovanou branku.
Kohouti ale nesložili zbraně a o devět minut později se po přesilovkové trefě Betáka mohlo začít od začátku. Když už to vypadalo, že dojde na dělení bodů, skončila jen necelou minutu před koncem za zády Halody i střela Aleše Jekliče. „Před naším druhým gólem jsem jen tak ze srandy řekl, ‚pojď, teď ho dáš do víka‘ a Aleš ho vážně dal,“ smál se. „Říkám si to v duchu to pořád, ale až teprve ve Zlíně to poprvé vyšlo,“ popichoval na dálku spoluhráče.
Letošní brankářská jednička juniorky si v utkání A týmu se Slavií odbyla svou premiéru v nejvyšší soutěži, když střídala Vošvrdu. Toho v dalším kole vystrnadili z brány Třinečtí, a tak Urbisch putoval do brány znovu. Celkově strávil mezi třemi tyčemi necelých dvacet minut. „Osmnáct minut, přesněji,“ vtipkoval. „Když jsem s kluky v kabině, vidím, jak to tam chodí, jak se soustředí na zápas, hecují se, snažil jsem se přenést si něco k juniorce, povzbuzovat kluky,“ zdůrazňoval odchovanec Slezanu Opava.
V probíhající sezóně tak šlo už o druhou premiéru v kariéře mladého gólmana. Ještě v roce 2014 totiž obdržel pozvánku na mezinárodní reprezentační akci národního týmu do 19 let. Urbisch byl během zápasů ve Finsku velmi chválen, a tak jej možná ani nepřekvapilo, že se mu do rukou jen den před utkáním se Zlínem dostala další pozvánka, tentokrát na Turnaj pěti zemí do Švédska. „Abych řekl pravdu, na pět procent jsem s tím počítal a na devadesát pět procent jsem se modlil, abych tam jel, takže mě to překvapilo tak napůl. Takže jsem mile překvapen a moc rád, že si mě znovu vybrali,“ těšilo brankáře jednatřicítkou na dresu.
„Možná k tomu přispělo i to, že jsem měl teď pár minut za áčko,“ řekl pobaveně. „Když jsme byli ve Finsku, tak si trenéři nestěžovali. Chválili mě i Karla (Vejmelku). Když jsem se pak bavil s trenérem brankářů, říkal, že sestava zůstává většinou stejná a nedělají se velké změny, takže jsem doufal, že je nebudou dělat ani v brankářích,“ dodal závěrem.
