Uvažoval jsem i o konci kariéry, přiznává po promaroděné sezóně Jiří Řípa
Jak bylo těžké minulou sezónu sledovat spoluhráče pouze z tribuny?
Neskutečně. Navíc jsem vůbec nevěděl, jestli se ještě k hokeji vůbec někdy vrátím. Když si vzpomenu na můj nedávný stav, je skoro až zázrak, že se moji kariéru pokouším restartovat. Uvidíme, jestli se ještě dokážu dostat zpět na můj dřívější standard.
S jakými zdravotními problémy jste se vůbec musel popasovat?
Nebylo to jen jedno zranění trvající rok. Měl jsem toho víc. Tenhle nešťastný a neuvěřitelný kolotoč odstartovala vyhřezlá plotýnka, tudíž problémy se zády. Následoval zánět slepého střeva, to už bylo prakticky půl sezóny pryč. Návrat do rozjetého vlaku by byl obrovsky těžký, raději se jsem proto rozhodl doléčit všechny problémy z dřívějších dob, hlavně tedy kyčel, která už mě už dlouho trápila. Měl jsem na ni nějaké výrůstky, to byl asi největší a nejhorší problém.
Přepadly vás někdy v tomto mezidobí myšlenky na konec kariéry? Že byste brusle nadobro pověsil na hřebík?
Několikrát. Hlavně kvůli zdraví, nevěděl jsem, jestli se podařilo všechno vyléčit. To prakticky nevím ani teď, rozhodne se to až po prvních trénincích na ledě, jestli to bude, nebo nebude zlobit, případně jakou měrou by mě to omezovalo. Ovšem pro mě je důležité, že pro návrat jsem udělal všechno.
Po roce bez jediného zápasu s vámi klubové vedení prodloužilo smlouvu. Jak moc vás tento krok překvapil?
Určitě mě to potěšilo! Erik Fürst (pozn. generální manažer klubu) mi při podpisu říkal, že mi dává ještě rok šanci. Touto cestou mu za to musím ještě jednou poděkovat. Moc jsem to nečekal.
Do týmu jste se vrátil během suché přípravy, jak jste ji po vašich lapáliích se zraněními zvládal?
Měl jsem ji trošku individuálnější, uzpůsobenou mému stavu. Trávil jsem čas sice s klukama, nicméně jsem až tak neběhal a neskákal jak ostatní. Tělo jsem ještě musel šetřit.
Byl jste na prvním tréninku na ledě nějak limitován?
Zatím ne, ale ono to zřejmě přijde. (smích) Ta pauza se asi projeví. Pohybově jsem se však cítil dobře, ani jsem nevěřil, že to půjde po roce v uvozovkách nečinnosti tak dobře. Čekal jsem to opravdu horší. Ale ono to začne opravdu bolet až postupně. (smích) Tréninky se budou kupit, navíc teď pojedeme i dvoufázově. Lepší a objektivnější zhodnocení mi dá až první týden na bruslích.
Na konci sezóny 2015/16 jste si naposledy okusil spolupráci ve formaci s Janem Eberlem. Bavili jste se už nějak rámcově, s kým byste si chtěl zahrát?
Tohle je spíš na trenérech, avšak je na to ještě hrozně moc času. V této chvíli je ještě brzo na nějaké sehrávání v lajnách. Na mou poslední sezónu ale vzpomínám rád, prohra ve čtvrtfinále play-off s Plzní sice mrzela, nicméně podle mě to byl pro tehdejší kádr strop. Dál už to prostě nešlo.
V předsezónní přípravě vás čeká devět zápasů. Na kterého ze soupeřů se těšíte nejvíce?
Jako správný Jihlavák se nemůžu dočkat na Duklu. (úsměv) Hrál jsem tam do juniorské kategorie, takže to pro mě osobně bude velmi speciální zápas.
Sledoval jste její výkony v loňském ročníku?
Celkem ano, postup do extraligy si zasloužili. Byl jsem se podívat i na pár jejích zápasů v play-off osobně, na postupovém utkání v baráži jsem byl také. Navíc tam tehdy hráli Jerglič (Aleš Jergl), Divoch (Richard Diviš) i Adam Zeman, takže to mělo takovou přidanou hodnotu, že jsem se viděl i s kamarády.
Jak vidíte jejich šance na udržení?
Že bych nějak sondoval kvalitu jejich posil, to zase ne. Zas až tak klub nezkoumám a nesleduji. Ale určitě jim jako patriot fandím, aby si extraligovou příslušnost udrželi. Pro Duklu by to bylo super!
