V naší situaci jsme rádi za každý bod, přiznal Jakub Matai
Chybělo jen velmi málo a Kohouti se po dlouhé době opět mohli radovat z výhry. O vedení ale bohužel dvakrát přišli a ani nastavená pětiminutovka o vítězi nerozhodla, a tak následovaly samostatné nájezdy, kdy byla úspěšnější Plzeň. Hanáci ale mohli mít alespoň malou radost z ceny útěchy, a to jednoho bodu po čtyřiačtyřicetidenní pauze. Naposledy totiž Olomoučtí brali bod právě proti Plzni. „V první třetině jsme měli dát asi nějaké góly, v té druhé pak využít přesilovku pět na tři. Myslím si, že jsme byli lepším týmem a tři body jsme si víc zasloužili. Škoda, že jsme to neudrželi a nedotáhli do vítězného konce,“ mrzelo Jakuba Mataie.
Mora se ve 27. minutě jako první dostala do vedení a chvíli se zdálo, že úvodní branka domácí nakopla. „Už si ani nepamatuji, kdy jsme naposled dali první gól. Hraje se úplně jinak, když tým vede. Škoda, že jsme nevyužili přesilovku pět na tři a neodskočili o dva góly, to by se nám hrálo o hodně lépe. Pak jsme před druhým gólem tak hloupě propadli. Takové chyby děláme pořád,“ sypal si popel na hlavu i za zbytek týmu.
I přes to, že Kohouti nehráli vůbec špatně, našel se okamžik, kdy se na olomouckém zimáku, a zcela oprávněně, ozval pískot. Hanáci měli k dispozici minutu a tři čtvrtě trvající přesilovou hru pět na tři, jen těžko se ale dokázali udržet v pásmu Plzně. „Tam byla chyba v tom, že jsme asi minutu ztratili tím, že se nám to nepodařilo zavézt do útočného pásma a místo, abychom hráli u sebe, nahrávali si a nějak tu hru zpomalili, tak jsme to tam chtěli zbytečně zatáhnout sami. Plzeň nemá hloupé hráče. U modré nás zdvojili, my jsme jen nahazovali a puky tam vůbec nedostali, a to je hloupost,“ měl jasno jednadvacetiletý hokejista.
Olomoučtí v utkání sice dvakrát vedli a fanoušci ve staré plecharéně už možná doufali ve šťastný konec s tříbodovým ziskem na konci, sedm minut před poslední sirénou ale ujel domácí obraně Mozík a podruhé srovnal. Oba týmy, které ještě v 50. kole mohly hodně ztratit, tak znovu vsadily na opatrnou hru. „Je jasné, že když už se blíží konec základní hrací doby, chce člověk v naší situaci radši jeden bod než vůbec žádný. Kdybychom byli v jiné pozici, asi bychom víc riskovali a chtěli dát rozhodující gól před koncem, ale v naší situaci jsme rádi za každý bod,“ přiznal.
Hráči v červeno-bílé kombinaci tak opět překonali brankáře soupeře pouze dvakrát, tentokrát to ale stačilo alespoň na jednobodovou jistotu. „Bylo dost přesilovek, dokonce i dvojnásobná, takže jsme těch gólů měli dát určitě víc. Měli jsme dost šancí. I v prodloužení jsme měli střely, dorážky v brankovišti, ale to je všechno jen kdyby,“ připomněl, že na „kdyby“ se nehraje olomoucký útočník.
Jak sám Matai přiznal, šancí ke skórování rozhodně málo nebylo, v cestě puku do branky ale vždy něco zabránilo. „Co tomu chybělo? To je těžká otázka. Jsou to ty poslední vteřiny před zakončením, kdy nám puk přeskočí hokejku nebo nezakončíme důrazně. Teď se tomu na tréninku hodně věnujeme a tlačíme se do brány, ale je to něco jiného než v zápase,“ našel rozdíl hráč nosící dres s číslem 59.
Za stavu 2:2 tak utkání dospělo do prodloužení, ani to ale nerozhodlo o tom, kdo získá bod navíc. Následovat tak musely samostatné nájezdy. Mezi Kohouty ale bylo jasně určeno, kdo zkusí překonat Machovského, a tak si nájezd zkusil třeba i obránce. „Houdy (Tomáš Houdek) má na tréninku dobré nájezdy. Má šikovné ruce a je jen škoda, že mu to ujelo. Myslím, že by ten gól dal. Kdo půjde, ale bylo dané,“ prozradil.
Spoustu starostí už v průběhu zápasu nadělal Olomouckým jeden z nejmladších hráčů Plzně, Dominik Simon. Hráč, který ještě v minulé sezóně nastupoval za úspěšnější z pražských „S“ jeden gól vstřelil, druhý připravil a nakonec se postaral o rozhodující nájezd. To všechno ale „Matyho“ nepřekvapilo. „Já Símu (Dominika Simona) znám, protože s námi byl loni na soustředění se Lvem, kde se mladí hráči docela skamarádili, a pak jsme se vídali celý rok, protože hrál ve Spartě. Byla jen otázka času, kdy dostane trochu prostoru. Na Spartě ho nedostával, ale v Plzni si ho trošku pohýčkali a věří mu. Síma je dobrý hráč, má hlavu pořád nahoře, neskutečné ruce a není ani špatný bruslař. Proto je v reprezentaci a má šance se dostat i na mistrovství světa,“ rozpovídal se na závěr forvard, který si v minulé sezóně zkusil ruskou KHL právě se Lvem.
