Záchrana juniorky byla prvním krokem ke stabilizaci mládeže v Olomouci, říká Kamil Přecechtěl

V hledišti pardubické ČEZ Arény seděl klidně. Užíval si závěr sezóny, s mladším dorostem bojoval na turnaji Final Six. Už bez nervů, bez strachu o to, co by se mohlo stát. „Teď s odstupem několika týdnů bych sezónu v juniorce rozdělil do tří částí,“ začal s hodnocením Kamil Přecechtěl.

Pojďme se na ně tedy podívat detailně. Nejprve se vraťme k letní přípravě.
V přípravě jsme měli trochu problémy, přišlo hodně cizích kluků, skládali jsme mužstvo s vědomím, že budeme hrát o záchranu a chvíli trvalo, než hráči pochopili, co po nich vyžaduji. Bohužel ročníky 90 a 91 nebyly v Olomouci těmi nejsilnějšími, což se vlastně v posledních dvou letech prokázalo, hráli jsme vždy o záchranu. Příprava proto byla hodně složitá.

Začátek sezóny se vám ale vyvedl fantasticky.
Ano, z prvních devíti zápasů jsme prohráli jen úvodní dva, dostali jsme se až na druhé místo tabulky. V ten moment ale začalo období, kdy přišlo několik zranění hned za sebou. A bohužel to nebyla zranění na týden, ale na delší dobu. Dva měsíce byl mimo hru Králík, potom Ustrnul, odešel nám Pezda na zahraniční angažmá, čímž tým ztratil základní konsolidovanost a museli jsme improvizovat. Do hry se dostávali hráči, kteří přípravou neprošli a nějakou dobu trvalo, než se do toho dostali, než si navykli, co se má hrát a jak se má hrát.

Splnili jsme, co jsme měli

Přišlo tedy období, kdy se vám výsledkově nedařilo. Nakonec vám ale mnoho k účasti v play-off nechybělo?
Extraliga juniorů měla bohužel pro některé naše kluky podstatně vyšší úroveň než v loňské sezóně. Tito kluci se s tím podstatně hůř srovnávali, takže přišlo období, kdy jsme padali tabulkou dolů, ale naštěstí postupem času si ti hráči, kteří neprošli přípravou, zvykli, a ti, co byli zranění, se postupně vraceli do hry. Po vánoční pauze, kdy jsme se motali okolo 17. a 18. místa, začal obrat, dali jsme se dohromady a mohutně jsme dotahovali vytouženou dvanáctou pozici, která by nám zajistila play-off. Bohužel jsme to nestihli.

Zklamaný ale být nemůžete.
Splnili jsme, co jsme měli, zachránili jsme extraligu pro Olomouc. Na druhou stranu si myslím, že jsme odehráli řadu velmi dobrých utkání, hráči prokázali jistou kvalitu a na extraligu jednoznačně měli.

Jak jste vy osobně prožíval závěr sezóny, kdy se lámal chleba a kdy jste bojovali o holý život v nejvyšší soutěži?
Tvrdím už od Vánoc, že tak těžkou sezónu jsem jako trenér ještě nezažil. K tomu všemu ještě mladší dorost nehrál tak, jak jsem si představoval, takže i proto byla letošní sezóna náročnější než ta loňská. Juniorská soutěž byla těžká v tom, že v ohrožení bylo mnoho mužstev včetně nás. Tři kola před koncem nebylo stále jasno, který tým spadne do baráže, soutěž byla neskutečně vyrovnaná. Když už to vypadalo, že je klid, tak se zvedlo Kladno a udělalo šňůru osmi zápasů, dotáhlo se na všechny a znovu začaly nervy. Jsem rád, že jsme nakonec obstáli.

Kteří hráči byli hlavní kostrou vašeho týmu? Začněme u gólmanů.
Velmi dobré výkony podával v bráně Hynek Kůdela, tomu ze šedesáti utkání nevyšlo tak pět šest zápasů. Mimochodem šedesát zápasů za sezónu, to je obrovská darda pro mladé kluky. V momentě, kdy se Kůdelovi nedařilo, tak zaskočil Motáň, a i ten nám hodně pomohl, vychytal důležité zápasy. Nakonec došlo k takovému problému, že ani jeden z nich na tom nebyl psychicky v jeden moment dost dobře. Proto jsme vytáhli ze staršího dorostu Honzu Lukáše, ten tah nám vyšel dokonale a udělali jsme klíčové body v Ústí nad Labem. Gólmani tedy byli v letošní sezóně velice slušní.

Co obránci?
Ať to vypadá, jak chce, tak nejvíce pro mužstvo odvedl Petr Ustrnul. Neodehrál sice všechno, ale byl osobností, která to mužstvo v kabině, na střídačce i na ledě dirigovala. Pomáhal mi s vedením týmu a jako kapitán i hráč byl jedním z nejplatnějších. Roste nám řada mladých, třeba Jiří Jergl odehrál dobrou sezónu. Obrovským překvapením pro mě byl Ondra Pozděna, poprvé v životě hrál juniorskou extraligu, navíc v tak extrémně těžké sezóně, a zvládl to velmi dobře. Byl bych rád, aby u nás zůstal. Roste nám i třeba Brandýs nebo Kvapil, ti střídali dobré okamžiky se špatnými.

A zbývají nám útočníci.
Vynikající sezónu odehrál Roman Rác s Radimem Haasem. Byli to hráči na výjimku, tedy nejstarší v mužstvu. Byli příkladem ve hře, v přístupu, udělali pro mužstvo maximum, přitom ani jeden není náš. Roman je Slovák, přišel s ciziny, Radim je z Havířova a přišel do Olomouce na školu. No a pak byli kluci, kteří se kolem nich točili, výborně hráli Králík s Lehečkou, dobře začal hrát i Machala, ten si ale vážně zranil koleno a po uzdravení to už nebylo ono. Od půlky sezóny hrál dobře Mareček, do půlky sezóny byl téměř nepoužitelný. Posledních deset kol hrál výborně Málek. Nejvyrovnanější formu měl po celou sezónu Oldřich Heža, střídal slabší okamžiky s dobrými a výbornými, ale neměl vyloženě období, kdy by propadal. Dále také Jakub Voznica, ten k nám přišel z Vítkovic a odehrál také velmi dobrou sezónu.

Chceme se soustředit na práci s vlastními odchovanci

Když tedy shrneme celou sezónu, lze hovořit o úspěchu?
Já beru sezónu jednoznačně jako úspěšnou. Myslím si, že je to takový první krok ke stabilizaci celého mládežnického hokeje v Olomouci.

Mluvil jste o Rácovi a Haasovi, že hráli na výjimku. Jak to s nimi bude dál?
Tito hráči už samozřejmě patří do dospělého hokeje. Výkonným výborem svazu už ale prošly regule pro příští sezónu a je v nich, že juniorská extraliga se bude skládat z 18 týmů a v každém týmu mohou hrát čtyři hokejisté na výjimku a mohou to být ročníky 90 a 91. To znamená, že Roman i Radim patří mezi hráče, kteří by v mužstvu mohli být. Mám představu, že by měli hrát dospělý hokej s možností, že by nám v případě nutnosti pomohli v juniorce řekněme v deseti zápasech za sezónu.

A jak to vypadá s mladšími ročníky?
Teď nám přichází poměrně silný ročník 92 a vlastně všechny mladší ročníky až do letošního mladšího dorostu jsou na tom dobře. Nejsou to sice špičkové ročníky, ale jsou dost obsazeny našimi kmenovými hráči. Myslím si, že tyto mužstva budou schopny hrát bez nějakého velkého doplňování, chceme se soustředit na práci s vlastními odchovanci a dotáhnout maximálně dva tři hráče na výpomoc.

Budete i v příští sezóně trénovat juniorku?
Mělo by to tak zůstat. Měl bych pokračovat v práci s juniorkou a mladším dorostem jako letos.

Takže už tedy plánujete kádr tak, že byste třeba nemuseli bojovat o záchranu?
Těžko říct, jak to v příští sezóně bude. Změny, které se nyní v českém hokeji dějí, by mohly změnit celou hokejovou mapu. Český svaz ledního hokeje chystá zavedení akademií, akademie mohou mít jen bohaté kluby, kluby, které mají dvě haly a odpovídající zázemí. Otázkou je, jak bude vyřešen přestupní řád, ale dokud v Olomouci nebude druhá plocha, tak nemáme absolutně šanci o zavedení akademie u nás žádat a pracovat na ní. Existuje tedy reálné nebezpečí, že by hráči mohli odcházet do akademií a my můžeme zůstat s holýma rukama i přesto, že momentálně náš kádr je do budoucna připraven dost nadějně.

Pokud do dvou let nevyřešíme stadion, bude nás to stát kompletní mládež

Právě na akademie jsem se chtěl ptát. V Česku není mnoho ne-extraligových týmů, které by měly všechny tři mládežnické kategorie (juniorka, starší i mladší dorost) v nejvyšších soutěžích. Takže je škoda, že zrovna v Olomouci, kde se s mládeží tradičně pracuje na vysoké úrovni, ztroskotá akademie na zázemí?
Mně se hlavně líbí, jak přijedeme na mistrovství republiky do Pardubic a všichni jsou překvapení, jak dobrý hokej hrajeme. Starší dorost hrál v play-off se Spartou a hodně ji potrápil. Potom mi volali trenéři a říkali mi, jak výborný hokej hrajeme a ptali se mě, kde jsme ty hráče vzali. Juniorka se zachránila... Myslím si, že to je právě v trenérské práci u mládeže, i když si teď trochu nahrávám. Nemyslím tím sebe, ale trenéry tříd, pana Vránu, pana Kolovratníka. Když to shrnu, tak s horším potenciálem jsme schopni dosáhnout stejných, možná i lepších výsledků. Bohužel může nastat situace, že potenciál, který jsme si vytvořili, bude rozebrán a nebudeme mít z čeho tvořit. Nikdo se nebude hrnout do Olomouce proto, že je u nás extraliga, když bude moct jít do akademie, kde bude mít jídlo, ubytování, školu, dvoufázové tréninky, zázemí. V tomto momentě budeme těžko konkurenceschopní.

Takže nezbývá, než věřit, že se město Olomouc konečně rozhoupe a začne se zimním stadionem místo planých řečí něco dělat.
Je to složité. Pokud se tohle do dvou let nevyřeší, tak nás to může stát kompletně celou mládež.

Juniorskou extraligu nakonec vyhrálo Znojmo, co na to říkáte?
Celou sezónu jsem byl přesvědčen o tom, že Znojmo má jedno z nejlepších mužstev. Už jen vzhledem k tomu, že šest sedm kluků z juniorky pravidelně nastupovalo v první lize, což si žádné jiné mužstvo z juniorské extraligy nedovolilo. Ti hráči získali ohromnou zkušenost a muselo to být v play-off juniorské extraligy cítit. Ne každý však unese fakt, že je přesunutý do prvního mužstva a pak se má vrátit do juniorky. Je ale fakt, že třeba zázemí je ve Znojmě jedno z nejlepších v republice. Plnohodnotně toho využili a zaslouženě tu soutěž vyhráli.

Vy jste vlastně Znojmo v základní části porazili, ještě teď si vzpomínám, jak mi při pozápasových ohlasech trenér Stloukal tvrdil, že extraliga juniorů je kvalitnější soutěž než první liga mužů. Souhlasíte s tím také?
Martin Stloukal má různé názory, já s tím až tak úplně nesouhlasím. Jsou sice atributy, které jsou v juniorce lepší, třeba nasazení, důraz nebo agresivita, ale zase tomu chybí hokejovost, vyzrálost, chytrost. Není tedy možné jednoznačně říct, že ta soutěž je lepší.

A jakou cestou vlastně ve Znojmě šli? Jak se dá docílit titulu v juniorské soutěži?
Znojmo nemá ani extraligu staršího dorostu, takže si těžko někoho vychovali. Hráče si jednoduše nakoupili. Když se člověk podívá na jejich soupisku, tak tam mají dva kluky z Opavy, dva ze Vsetína, dva z Havířova, a všichni byli špičkami ve svých mužstvech. Mám ale právě strach, že tohle budou nyní moct dělat akademie bezúplatně, znamenalo by to, že támhle by si vzali Lehečku s Králíkem, támhle zase v obraně Brandýse s Kvapilem a jsi namydlený. To by mohl být problém.

FOTO: Stanislav Heloňa, Olomoucký Večerník