Report ze zápasu OLO vs. CHM (5:2)

Velmi prořídlým olomouckým tribunám se představily celky, které se sice nacházely na tabulkově velmi rozličných pozicích, jejich rozpoložení však bylo před vzájemným utkáním velice podobné. Olomouc i Chomutov totiž nezažívají období se zrovna zářnou formou. O trochu lepší pozici nicméně měli Hanáci, jež si ve dni volna mohli užívat pocity po výhře, Chomutov naopak počtvrté v řadě smutnil z promarněné příležitosti na zisk tří bodů.

Tradiční klišé tvrdí, že na ledě se všechny statistiky mažou, leč tento zápas šel proti mainstreamu. Hráči ze severu Čech se nestačili ani rozkoukat po plecharéně a už o jednu branku prohrávali. Ve třiatřicáté sekundě utkání se totiž postarala elitní dvojice beků domácího mančaftu o bleskovou trefu. Vyrůbalík našel najíždějícího Davida Škůrka, který už s propálením brankáře Laca moc problémů neměl. Pro Chomutov přišla studená sprcha. Nicméně Vladimír Růžička coby zkušený trenérský bard ještě rozhodně nic nevzdával a jeho pokyny byly ve změně chomutovské taktiky jasně rozeznatelné. Piráti začali svého soupeře pomaličku přehrávat.

Ukojenost olomoucké motivace nakonec vykrystalizovala v logický průběh. Piráti si sice dlouhou dobu nebyli schopni vytvořit větší šance, hned z té první ovšem přišlo potrestání domácí ležérnosti. Kanonýr Michal Vondrka potvrdil, že mu stačí pár metrů čtverečních ledu a dokáže být rozdílovým hráčem. Jeho průnik děravou obranou Olomoučanů toho byl do očí bijícím důkazem, ani Konrád proti jeho dech beroucí rychlosti bruslení nic nesvedl. Domácí sice poté zvýšili svou aktivitu s vidinou znovuuzmutí vedení, nicméně méně bývá někdy více. Tato teze se jednoznačně potvrdila při jejich velkém závaru v 9. minutě, když sice dokázali puk dostat přes ležícího Laca, samotný posun kotouč ovšem provedli domácí rukou.

Dlouhá píle a snažení Olomouce však i dost překvapivě přinesla další výsledky. Z ne moc přesvědčivého tlaku totiž dokázala vsítit druhou branku, když po Škůrkově bombě od modré vyrazil Ján Laco puk přímo k Jakubu Hermanovi. Pro forvarda s reprezentační zkušeností už byla dorážka do prázdné branky formalitou, čímž se poprvé v sezóně zapsal do kolonky střelců. Od tohoto okamžiku byl de facto na ledě jen jeden tým. Kohouti hokejovému kolbišti naprosto dominovali, což byla pro Chomutovské pořádná rána do předsevzaného scénáře o rychlé gólové odpovědi. Ba naopak svěřenci trenéra Růžičky měli s blížícím se koncem první periody plné ruce práce, aby znovu neinkasovali.

Druhá třetina přinesla výrazné uklidnění a stagnaci ofenzivních kousků od obou mužstev, ale nakonec se diváci přece jen dočkali zajímavějších epizod utkání. Bitku, která obecně láká fanouškovské davy, rozpoutal konflikt Sundhera, kterého při dorážení na brankovišti špičkovali Koblasa s mladíkem Laukem. Nakonec však bylo „volání mas po krvi“ plané, rozhodčí si žádné nepřístojnosti na ledě nenechali připustit. Jenže Chomutov od té doby jakoby znovu spadl do letargie, Olomouci se tudíž začalo jako mávnutím kouzelného proutku znovu dařit.

Verifikaci subjektivního pohledu z tribun přineslo čtyřicetisekundové mezidobí okolo 26. minuty. Piráti nejprve inkasovali na 1:3, když se po dorážce mohl radovat z první sezónní trefy i mladičký Jakub Galvas. Pohár hořkosti si těsně poté vypil Ján Laco, když inkasoval už počtvrté. Po další trefě z předbrankového prostoru, o níž se zasloužil díky dobré technice Jakub Herman, byl pětatřicetiletý mazák odvolán na střídačku, do prvního extraligového zápasu v životě tak musel nastoupit o čtrnáct let mladší Štěpán Lukeš.

Pro odchovance Kadaně to rozhodně nebyla záviděníhodná pozice, postavil se totiž v laufu hrajícím Kohoutům. Avšak právě neutuchající touha a až přílišná uvolněnost Olomouce hrála Chomutovu do karet. Piráti se začínali pomaličku dostávat do šancí, jenže ty povětšinou končily neúspěchem. Nicméně kupříkladu individuální akce Vladimíra Růžičky mladšího už brankové parametry měla. V jeho případě ovšem dokázali inkasování zabránit olomoučtí beci obranným zákrokem, čímž se i tato chomutovská akce zařadila do kolonky neúspěch.

Příběh brankáře Lukeše ve druhé třetině pokračoval. Svými zákroky začal nahlodávat sebevědomí Hanáků, kteří jeden po druhém mířili své střelecké pokusy jen do jeho perimetru. Zejména zákrok proti Burianově výpadu byl výstavní, když chomutovský strážce brankoviště hasil zaváhání kolegů z obrany. Hosté byli v těchto okamžicích psychicky velmi dole, neboť povolovali Olomouci velké množství prostoru. Avšak i Kohouti se mýlili, při šanci Laše po přesném pasu Eberleho tak mohl další působivý zákrok předvést novic Lukeš. I přes snahu tak ani na jedné straně branka nepadla, na konci druhé periody tak stál na světelné tabuli stav 4:1.

I ve třetí třetině pokračovala mírná převaha Hanáků, jenomže postupem času se u nich začalo projevovat uspokojení s nastalou situací. Přehrávání situací o jednu nahrávku navíc tak bylo spíše pravidlem než neobvyklostí. Nepřekvapivým vyústěním tohoto faktu bylo chomutovské snížení. Při vlastní přesilovce se ve 45. minutě rozhodl ke střelbě z osy hřiště Vladimír Růžička. Pro golmana Konráda to byla kvůli kvalitní chomutovské cloně neřešitelná situace. Hosté tak už prohrávali jen o dvě branky, vidina špatných třetích třetin Hanáků navíc mohla být jejich silným hnacím motorem.

Velký sen o zdramatizování závěru ze strany Chomutova se projevoval i ve statistikách, zlepšený výkon hostů nutil Olomouc k chybám, které vyplývaly v časté přesilovky Piráty. Právě tyto střípky byly hlavním důvodem turbulentního nárůstu šancí na obou stranách. Piráti se skoro dostali na dostřel zásluhou Růžičky, aby hned o malý kousek později zakončoval z brejku Tomica těsně vedle olomoucké klece. Chomutovští byli ve varu, cítili velkou šanci na vstřelení kontaktní branky, jenže hrála proti nim i smůla. Sklenář sice vyslal takřka bezchybnou bombu z kruhů, leč puk dostal lehkou rotaci, která jej nakonec donutila doskákat o chloupek vedle brankové konstrukce. Tep olomoucké střídačky musel v těchto okamžicích dosahovat životu ohrožujících hodnot.

Chomutov však ve své snaze ustrnul na mrtvém bodu, všechna řešení a překvapení z repertoáru už vyčerpával. Olomouc se tak vrátila znovu do hry, leč snaha o navázaní na předchozí výkony byla také jalová. Lapsus v tomto ohledu tak zažívaly oba celky. Tři minuty a třiatřicet sekund před koncem se však Chomutovským naskytla velmi zajímavá příležitost pro rozřešení zásadní otázky. Přijde vyrovnání, či ne? Lukeš totiž mohl při Ondruškově vyloučení prchat na střídačku a nechat odpověď na svých parťácích v poli. Piráti ovšem svůj nezbytný úkol k zisku alespoň jednoho bodu nedotáhli ke zdárnému konci. Po chybné přihrávce se dostal ke kotouči Vilém Burian, jehož oblouček už do opuštěné brány nakonec doplachtil. Chomutov tak ani tentokráte na plný zisk bodů nedosáhl, Olomouc si naopak připsala druhou výhru v řadě.

OHLASY

Jan Tomajko (HC Olomouc): Hodně nám pomohlo brzké vedení, kdy z nás spadla nervozita a tlak. Kluci si začali věřit, což nám pomáhalo v napadaní a soubojích, které se nám dařilo vyhrávat. Dostávali jsme se tak i častěji na puk a zápas jsme vcelku bez problémů kontrolovali. Nicméně v třetí třetině jsme nechali zbytečnými fauly ještě soupeře nadechnout, to by se nám příště nemuselo vyplatit. Jinak jsme ale samozřejmě spokojeni. Doufám, že naše série hned v příštím kole neskončí.