Nahodilova Olomouc: Fantastický kolektiv, číslo devatenáct a syn na bruslích!

Aneta Vrabcová
V Brně nechtěný, v Olomouci za hvězdu. Lukáš Nahodil působí na Hané už sedmou sezonu a neskrývá nadšení: „Jedna z nejlepších štací, která mě a mou rodinu potkala," žasne zkušený útočník. V exkluzivním rozhovoru se rodák z Třebíče vrátil i k venkovním zápasům, číslu 19 nebo prvním krůčkům svého syna na ledě.

Foto: Vojtěch Zajíc

Lukáši, ta venkovní bilance začíná být opravdu špatná, čím si myslíte, že to je?

Já nevím, nedokážu si to vysvětlit. Zápasy proti těm papírově silnějším soupeřům nehrajeme špatně. Když pomineme nevydařený zápas v Litvínově, tak vždycky prohrajeme o gól. V Hradci to bylo třeba tím, že jsme měli hodně vyloučených, v takových situacích pak ale musíme hrát jinak. Rozhodly zbytečné fauly, tohle se nám opravdu nemůže stávat. Na konci nám už došla šťáva, na vyrovnání jsme neměli.

Naopak doma vám to jde skvěle. Je to díky tomu klidu, že nemusíte nikam cestovat, nebo v tom hrají roli diváci?

Kdybych znal odpověď, tak by to bylo krásné. Vůbec nevím, je to určitě k zamyšlení. Bohužel nikdo nemá věšteckou kouli, aby nám řekl, čím to je.

V Olomouci působíte už sedmou sezonu a vypadáte docela spokojeně...

Hrozně se nám tu s rodinou líbí, jsme tu nesmírně šťastní. Fakt musím říct, že je to jedna z těch nejlepších štací, která nás potkala.

Co se za ty roky v klubu změnilo?

Mně přijde, že nic, obměnilo se jen pár hráčů. Ta kostra našeho týmu je pořád stejná a trenér víceméně taky, akorát se mu střídají kolegové na střídačce.

V Olomouci patříte mezi ty nejzkušenější, navíc jste jako jeden z mála zvedl nad hlavu mistrovský pohár - a to dokonce dvakrát. Působíte v kabině i jako takový mentor pro ty mladší hráče?

Spíš bych to viděl tak, že jsme všichni jeden opravdu fantastický kolektiv. Není tam nikdo vyloženě mentor. Máme zde i hodně mladé kluky, ale jsou zkušení a nepotřebují úplně radit. Naopak se mezi nimi cítím taky hodně mladý. Rozumíme si všichni mezi sebou, což jsem ještě nikde nezažil za ty roky.

Máte nějaké speciální rituály před zápasem? A co děláte nejradši ve volném čase?

Jasně že mám, ale nechám si je pro sebe. Žádný volný čas už prakticky nemám, věnuji jej především rodině a mým dvěma dětem. Pokud se už nějaký najde, tak chodím na golf, ale to je fakt výjimečně. Nejlepší je ten čas prostě strávit s rodinou.

Znamená pro Vás číslo 19 něco důležitého?

Odmala jsem měl vždycky číslo 19, když to šlo. V Pardubicích už bohužel bylo zabraná, tam byl Venca Benák, tak jsem jej vybíral tak, aby to mohlo dobře dopadnout. Ale jinak když můžu, tak chci vždy devatenáctku.

V rámci projektu Pojď hrát hokej se v bruslích na olomouckém ledě objevil i Váš syn. Bude z něj taky jednou velký hokejista?

Já nevím, vlastně ani nechci říkat, že doufám, že jo. Víceméně mi to je jedno, když ho to bude bavit a bude mít pro hokej zápal, tak ať je klidně hokejista. Hlavně ať se hýbe a dělá něco pro svoje zdraví, což zatím dělá. Do sportu je momentálně hodně zapálený, takže to vypadá, že by mohl být hokejista alespoň chvilku.

Foto: Barbora Balvanová

bonus