Zdravotní komplikace stály v cestě. Branislav Konrád se rozpovídal o konci kariéry i rocích v hanácké metropoli
Foto: Michal Struž
I přes konec kariéry máte vztah s fanoušky velmi vřelý a byl jste pro ně hlavní hvězdou na trávníku...
Já se s fanoušky nestihl nijak moc rozloučit, takže to bylo dobré zpříjemnění. Jsem rád, že lidé přišli, pobavili se a že jsme se mohli s nimi vidět.
Jedna forma děkovačky byla po fotbale na trávníku, druhá byla po posledním utkání baráže. Jak moc emotivní chvíle to pro vás byla?
Na ty děkovačky jsem si zvykl, toto bylo vymyšleno narychlo a doufám, že ještě někdy bude něco podobného a třeba i většího, třeba už teď v létě.
Přijel jste na zápas do Olomouce, nebo tady máte stále zázemí?
Ještě jsem stále v Olomouci, ale s největší pravděpodobností se budeme s rodinou stěhovat na Slovensko do rodné Nitry.
Jaký je Branislav Konrád fotbalista?
Já jsem vždy hrál do útoku, ale není to nic zářného. Kdysi jsem hrál fotbal v rámci letní přípravy a třeba na malý fotbal jsem byl zvyklý. Na tom velkém hřišti je to náročnější, nevím, kde mám běhat, a když jsem se pokusil hlavičkovat, tak jsem si míčem dal spíše facku.
V utkání jste se nachomýtl do pár šancí…
Dvě nebo tři tam byly, ale aspoň jsem dal penaltu. Tu jsem tady ještě nikdy neproměnil.
Netáhne vás to do brány i ve fotbale?
To vůbec ne, v žádném sportu mě to do brány netáhlo, jenom v hokeji. Všude jinde raději útok.
Fanoušci skandovali během utkání: Braňo do Sigmy. Několikrát jste i na fotbalu byl, jaký k němu máte vztah jako fanoušek, divák?
V útoku je tam Kliment, přes něho by se asi těžko dostávalo (smích). Já ty kluky obdivuji, že v tomto horku dokážou běhat, a ještě 90 minut. My to nedáváme už jen po těch 40 minutách. V hokeji je to také makačka, ale tady je to zase jiný druh zátěže, který neznáme. Klobouk dolů před Sigmou Olomouc, co se týče vítězství v poháru, velmi se mi líbily jejich oslavy na traktoru. Přeji jim to a budu je povzbuzovat v evropských pohárech, i když tu nebudu.
Do uplynulé sezony jste do branky již nenastoupil. Jaká sezona to byla s vědomím, že už to prostě nepůjde?
Já jsem o tom věděl, co mě čeká. Ze začátku to bylo těžké, ale postupně jsem si zvykal. Zdraví je na prvním místě, nebyl to konec kariéry ve 30 letech, ale už v pokročilém sportovním věku. Po všech peripetiích za poslední rok musím říct, že se tělu velmi ulevilo i v mojí hlavě. Myslím, že si na to tělo rychle zvyklo.
Můžete prozradit váš přesný zdravotní problém?
Měl jsem a mám výrůstky na kyčli, kdy to bylo chvíli dobré, ale po pár trénincích to začalo vystřelovat do třísel, do hamstringu. Bylo to tak intenzivní, že už se s tím nedalo chytat.
Zkoušel jste během sezony, že byste se přece jen vrátil?
Chvíli na začátku sezony jsem to zkoušel, ale pak jsem to definitivně zabalil. V tu chvíli jsem věděl, že už je konec.
Jaké jsou vaše plány do budoucnosti?
Uvidím, nic neplánuji, nechám to nějak plynout. Chci si užít léto a pak uvidím, co bude dál.
V Olomouci jste zanechal velkou stopu a zůstal jste kohoutem po mnoho sezon, což není dnes běžné. Co vás tady udrželo?
I přes různé nabídky od konkurence jsem tu byl vždy velmi spokojený a nikdy jsem to hlouběji neřešil. Spokojenost byla z mé strany i ze strany rodiny. Tady v Olomouci jsme byli jádro hráčů, kteří tu byli osm až deset let stále v jedné kabině. Hodně k tomu přispěla i fantastická parta kluků.
Nebyla nikdy touha přestoupit do klubu, který má větší titulové ambice?
Podepisoval jsem dlouhodobé kontrakty. Jak jsem již řekl, nějaké nabídky už byly, ale žádná nebyla taková, abych měnil prostředí, které mám rád a které znám.
