Zápas se zlomil v naší dlouhé přesilovce, smutnil navrátilec do sestavy Rostislav Olesz
Úvodní dějství nabídlo aktivitu z obou stran, ale branka nepadla, i když oba celky měly k dispozici po dvou přesilových hrách. První gól zápasu padl hned na začátku druhé periody, kdy Petr Kolouch krásnou přihrávkou zpoza brány uvolnil Davida Ostřížka, který vsítil svou druhou branku v sezoně. Vítkovičtí srovnali hned v minutě následující, když jejich přesilovou hru využil Dominik Lakatoš. Zřejmě nejdůležitější moment zápasu přišel o pár desítek sekund později. Domácí útočník Marek Kalus dostal vyšší trest a Hanáci hráli dokonce šestiminutovou přesilovku. „V té dlouhé přesilovce jsme snad neměli ani jednu střelu. Zápas se v tu chvíli asi zlomil, protože gól jsme nedali. Následně jsme inkasovali a poté se už jen trápili,“ prohodil smutně Rostislav Olesz.
Dlouhou početní výhodu Olomouc nevyužila a pár sekund po jejím skončení inkasovala podruhé. „Nešlo nám se v přesilovce udržet na puku, nedali jsme si pár nahrávek po sobě. Bojovali jsme s pukem a i sami se sebou. Kdybychom dali branku na 2:0, tak by to byl jiný zápas, ale na kdyby se samozřejmě nehraje,“ navázal zkušený útočník.
Záhy ještě doplnil: „Vítkovicím ta druhá branka pomohla, domácí zlepšili pohyb a poté se zápas překlopil spíše na jejich stranu.“
Forvard, jenž má na kontě téměř 400 startů v NHL, se vrátil do sestavy Hanáků po čtrnácti dnech. Naposledy si zahrál ve 33. kole při domácím zápasu proti Spartě. „Cítil jsem se relativně dobře. Jedině v zápasech se dá nějaké tréninkové manko pořádně dohnat. Do přesilovky jsem dnes nenaskočil, protože jsem byl dva týdny mimo hru. Kluci tam měli něco sehrané, předtím jim to tam padalo, takže nebyl důvod nic měnit. Když se v jednom utkání přesilovky nepodaří, tak není důvod hned měnit jejich složení. Hlavně si musíme ukázat momenty, ve kterých jsme soupeře mohli a měli přehrát a jedině se z toho poučit, protože v neděli je další utkání,“ poukázal.
Rostislav Olesz se na ledě objevil po boku Petra Strapáče a Tobiáše Handla. „Spolupráce byla dobrá. Ve druhé třetině jsme ale spolu moc často nehráli, protože hra byla kvůli trestům rozházená. Člověk si zvyká, protože automatismy a návyky se spoluhráči si musí sednout,“ ví křídelník s číslem 57 na dresu.
Pětatřicetiletý útočník se v utkání Vítkovic s Olomoucí vrátil do známého prostředí. Jak se mu hrálo proti kamarádům a bývalým spoluhráčům Zbyňku Irglovi nebo Romanu Polákovi? „Když mě viděli, tak šli střídat. Jsou to borci, oni nehrají proti čtvrté pětce,“ usmál se a poté doplnil. „Je to výzva. Člověk s nimi trénuje, chodí s nimi na led, potkává je, takže ví, co umí. O to je těžší je překonat, ale samozřejmě je to zpestření,“ uzavřel Olesz.
