Vážím si toho, že se nám pokaždé podařilo dovést zápas do vítězného konce, říká trenér sedmé třídy Jan Littner

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Sedmá třída se dá považovat za jeden z nejúspěšnějších olomouckých týmů. Sedmáci pod vedením trenéra Jana Littnera a řady dalších mladých trenérů vyhráli celé tzv. první kolo, tedy deset zápasů z deseti a těší se na pokračování. Co ale stálo za úspěšným startem?

První část sezóny se vám opravdu povedla, jak jste ale osobně spokojený s vašimi výkony?
Máme v první části vyhraných deset zápasů z deseti. S tímto rozhodně spokojený jsem. Měli jsme samozřejmě lepší i horší zápasy, ale důležité je, že se nám zápas vždy podařilo dovést do vítězného konce, a toho si vážím.

Co podle vás přispělo k tomu, že se takhle dařilo?
Přispělo k tomu rozhodně to, jak to máme s týmem a rodiči od začátku nastavené. Měli jsme s týmem mnoho přípravných zápasů a rodiče jsou ochotní je vozit i v týdnu. K naší soutěži hrajeme navíc DTS ligu (dlouhodobou turnajovou soutěž – pozn. Red.), která se hraje hlavně přes týden a opět je to na rodičích, kteří jsou ochotní je vozit a řešit ve svém zaměstnání volno. Nějak to udělat. K tomu máme nastavené věci v šatně – svačinky, rodiče přikládají ruce k dílu, ale zároveň respektují hranice a za to jim patří velké díky. Na ledě je zase potřeba si přiznat, že to není moje one man show, ale i když ne pokaždé to jde, snažím se mít u sebe co nejvíc mladých lidí, kteří mají stále klukům co předat a ukázat. Rozhodně bylo skvělé, když se k nám na trénink beků přidal i trenér A týmu Boris Žabka, protože tohle rozhodně není jen tak a je třeba si toho vážit. Pro kluky je to jistá část odměny za to, jak pracují.

Přišla už během první části nějaká krize?
Asi bych neřekl vyloženě krize. Jsou to pořád děti a ne placení profíci, ale i v tomhle věku se kluci musí učit, že pokud to není optimální, musí přijít na to, co jim pomůže, aby jejich výkon byl lepší. V tomhle se snažíme s kluky dost mluvit. Říct si „dneska to nejde“ a nechat to být, není dobré.

Myslíte si, že bude druhá část náročnější? Zápasy se prakticky otáčí, jak se na to připravit?
Snažíme se jít pořád pokorně zápas od zápasu. Samozřejmě jedna věc je zápasy vyhrávat a druhá nějak se v nich prezentovat. Zápas jsem několikrát nechal natáčet, měli jsme s kluky na pár situací i videa, ale myslím si, že je dobré vidět tu situaci a rozebrat si, jak by mohla vypadat lépe. Není to jednoduše jen o tom, abych si řekl, „vyhráli jsme, je to ok“. Pořád se s kluky snažíme někam posouvat a mít nějaké týdenní téma tréninku. Je jen na nás, jak s tím naložíme a jak se s druhou částí popereme.

V DTS využíváte i spolupráce s okolními kluby, jak funguje?
Jsem za ni rád a chci poděkovat trenérům z Uničova a Šumperku, že si vyhovíme a nějakým způsobem si pomůžeme. My využíváme na pomoc jejich hráče a třeba nyní je fajn, že naši kluci, které se nám nepodařilo úplně zapracovat do sestavy u nás v Olomouci, můžou využívat starty v zápasech zase u nich.

Jak byste dosavadní průběh shrnul a co říci závěrem?
Určitě bych chtěl ještě jednou poděkovat rodičům a klukům z týmu za dosavadní spolupráci, i když sám dobře vím, že jsem náročný. Ono to k tomu ale prostě patří. V sedmé třídě už nejsme ve věku „nechte je zahrát“ a je potřeba pracovat na tom, co má v hokeji smysl.