Michal Kunc zaskakoval v obraně: Nezvyklá pozice, ale nějak jsem si poradit musel

Daniel Fekets
ČESKÉ BUDĚJOVICE - Dlouho to vypadalo, že by si Hanáci mohli z ledu Motoru nějaké body odvézt, nicméně domácí zvládli třetí dvacetiminutovku perfektně a duel nakonec ovládli poměrem 4:2. Kvůli rozsáhlé marodce v defenzívě musel na nezvyklé pozici zaskakovat MICHAL KUNC, který na hrací ploše strávil necelých devatenáct minut.

Po bezgólové první třetině se kohouti ujali vedení ve 23. minutě. Při závaru na brankovišti doklepl černou gumu za brankovou čáru Jan Knotek. O chvíli později mohla Mora zvýšit, ale rána Michala Kunce skončila na tyči. „Byla to velká smůla. Chybělo pár centimetrů a mohlo být veseleji. Doufal jsem, že to půjde dovnitř, ale bohužel to po cinknutí šlo ven. To se stává,“ popsal situaci hokejista s číslem 22 na zádech.

⇒ Útočník Michal Kunc

Po dvou třetinách Mora vedla, ačkoliv domácí předtím vyrovnali. Na trefu Rostislava Olesze už ale tým trenérů Tomajka a Žabky nenavázal, ve třetím dějství kraloval Motor. „Byly to zbytečně ztracené body. Můžeme si za to sami. Musíme se z toho ponaučit,“ ví Kunc.

Rodák z Brna musel v Českých Budějovicích nastoupit na nezvyklé pozici. Kvůli absencím tradičních beků Řezníčka, Černého, Škůrka, Dujsíka či Rutara hrál v první obranné dvojici po boku Jiřího Ondruška. „Byla to pro mě nezvyklá pozice, ale nějak jsem si s tím poradit musel. Můj otec hraje beka, takže jsem něco od něj odkoukal. Myslím si, že to z mé strany nebylo tak strašné,“ hodnotil.

Na co konkrétně musel dávat největší pozor? „Někdy mě to dopředu táhlo, ale pak mi cvaklo, že se musím vrátit. V útoku mám zažité věci, které pak na pozici obránce dělat nemůžu. Rozhodně není nic příjemného, když soupeřův útočník nahodí kotouč a jede pak kousek za mnou. V tomhle obránce docela obdivuji, protože posouvat puk po mantinelu je dost těžké,“ připustil jeden z nejmladších členů týmu.

Autor tří branek a pěti asistencí z letošní sezóny si tedy musel zvykat na novou roli. Před zápasem ale dostal od trenérů potřebné pokyny. „Řekli mi ty nejdůležitější věci. Bylo pak už jen na mně, abych je co nejlépe plnil,“ uzavřel Kunc.