David Krejčí: Jsem rád, že v nominaci zaznělo mé jméno. Doufám, že přivezeme medaili
Zrovna v tu chvílí jsme jeli pro dceru do školy, takže to manželka pustila na telefonu a natáčela to, takže máme takovou vzpomínku. Jsem samozřejmě rád, že moje jméno padlo. Teď už jen doufám, že vše, co se týče nějakých covidových opatření, tam zvládneme a že přivezeme nějakou medaili.
Že by mi někdo zavolal z nároďáku a řekl mi „Hele, na sto procent jedeš“, to opravdu ne. Nějak jsme se bavili, ale čekal jsem na to oficiální oznámení. Samozřejmě, že tu byla nějaká diskuze v médiích o tom, že bych jel i v případě, že by byli k dispozici hráči z NHL, ale znáte to… jsou to vždy jen spekulace a dokud není vše černé na bílém, tak není stoprocentní vůbec nic.
V jednom z rozhovorů jste uvedl, že i kdybyste byl nominován, tak byste si musel účast ještě promyslet z důvodu covidové situace. Přemýšlel jste tedy nad tím nebo jste byl napevno rozhodnut, že budete reprezentovat?To možná bylo z mojí strany špatně vysvětlené nebo to tehdy redaktor špatně pochopil, nicméně psal jsem hlavnímu kouči Filipu Pešánovi, že pokud budu nominován, tak stoprocentně pojedu.
Pro vás osobně půjde již o třetí olympiádu. Tato ale bude oproti ostatním poněkud specifická vzhledem k tomu, jaká je aktuální situace. Jaké máte očekávání?Bude určitě jiná. Nevím, jak to bude vypadat v olympijské vesnici, nicméně myslím, že nejspíše nebudeme moci se jít podívat na jiné sporty. Třeba to ale bude jinak, těžko říct. Určitě budeme každý den testováni, takže je možné, že pokud budeme negativní, tak nás pustí podpořit i ostatní.
Když už jste u té podpory ostatních, jak vzpomínáte na předchozí olympijské hry? Byl jste třeba u vítězství nějakého českého sportovce?My jsme se třeba šli podívat na Martinu Sáblíkovou. Strašně super byla ale ta vesnice. Tam je vždy barák, kde jsou všichni Češi, takže to je parádní. Škoda jen, že jsme se moc nedostali na ta sportoviště, která byla v horách, jelikož ta byla pokaždé dvě až tři hodiny vzdálená, přičemž mezi zápasy nebylo tolik času na to, abychom jeli tam a zpátky. Úspěchy českých sportovců jsou ovšem vždy něco úžasného a já doufám, že tentokráte přivezeme placku i my.
Jaká je šance, že ta medaile opravdu bude? Přeci jen, nejedou hráči z NHL, takže týmy jsou poskládány převážně z evropských lig. Je to podle Vás výhoda?Nebudeme si nic nalhávat. Když se například podíváme na aktuální soupisku Kanady nebo Ameriky, tak je vidět, že ti hráči z NHL tam opravdu chybí. Já osobně si myslím, že tu šanci máme velice slušnou. Když medaili nevybojujeme, bude to velké zklamání.
Vzhledem k tomu, že jste sledoval celou nominační tiskovou konferenci, napadlo vás u nějakého hráče, že je to ten, s nímž byste chtěl hrát ve formaci? Popřípadě máte tušení, vedle koho by vás mohli trenéři postavit?Tušení nemám, ale jsou tam kluci, se kterými jsem se potkával v mládí, ať už je to Frolda (Michael Frolík, pozn. red.) či Vladimír Sobotka. Nejde ale o to, s kým bych chtěl hrát, ale spíš o to, aby to fungovalo jako celek. Řekneme si, co od sebe čekáme a pak se to budeme snažit prodat v zápase.
Radost Davida Krejčího po vyrovnávajícím gólu v zápase se Spartou
FOTO: Alena Zapletalová
Jsem rád, že nám to s Kanisem od začátku klapalo. Mrzí mě, že nás nemůže sledovat celý stadion
Vy jste, nejspíše tedy v nadsázce, říkal, že by vás potěšilo, kdy by jel i Jan Káňa, se kterým hrajete tady v Olomouci v jedné lajně a sedí vám to. Myslíte si, že by vám to šlo i v reprezentaci?Byla to trochu nadsázka, nicméně Kanis má výbornou sezónu, je to výborný hráč a vyhovíme si. Ale vzhledem k tomu, že nejezdil na ty reprezentační srazy, tak mi bylo jasné, že to nejspíše nedopadne. Má ale ještě hodně let před sebou, takže třeba dostane šanci. Samozřejmě by bylo fajn si s ním zahrát, nicméně klukům, co jsou v Evropě, se daří a každý, kdo v nominaci je, si to místo zaslouží. Kromě Honzy Káni se můžeme bavit i o Milanu Gulašovi, který taktéž nedostal pozvánku, přičemž u něj se očekávalo, že na turnaj pojede. Tam je problém, že Guli není typově hráč do třetí nebo čtvrté lajny. Tam jsou potřeba ti, kteří budou energičtí, budou chodit hodně na oslabení a odvádět takovou tu „černou práci“. On je pan hokejista, který je výborný na přesilovky a je to lídr prvních formací. Takže je zatím náhradník a v případě nějakých problémů může být dopsán.
Když se ještě vrátíme k Janu Káňovi, čekal jste, že si s ním budete tak rozumět? Přeci jen jste oba na čele tabulky produktivity kohoutů…My se o spolupráci s Kanisem bavili s Janem Tomajkem ještě předtím, než se dostalo na veřejnost, že budu tuto sezónu v Olomouci. Posílal mi nějaká videa, jak hraje a jsem rád, že nám to od začátku klapalo.
Jak osobně hodnotíte prozatimní působení v extralize, popřípadě jaký máte na soutěž názor?Já věděl, že je kvalitní, což se nyní i potvrdilo. Jediné, co mě mrzí, je, že nás nemůže sledovat plný stadion. Když sem přišlo na začátku sezóny přes pět tisíc lidí, tak tu byla neskutečná atmosféra. A nejenom doma, ale i venku.
Není to lehce frustrující? Přeci jen jste chtěl hrát před českými diváky, a najednou byla omezena kapacita a těch fanoušků je méně. Napadly vás třeba myšlenky, že je špatné, že jste se vrátil zrovna v tu dobu, kdy v NHL mohou být plné haly, kdežto tady ne?Tak ono i v NHL je ta kapacita omezená, hlavně tedy v Kanadě. Návratu ale rozhodně nelituji, jelikož nikdo neví, co bude příští rok, přičemž já už hokejově tak trochu stárnu. Jsem rád, že jsem se takhle rozhodl. Ačkoliv ti diváci tolik nechodí, jelikož nemohou, tak mě to stále baví a je tu sranda.
David Krejčí v utkání s Karlovými Vary
FOTO: Alena Zapletalová
Rodiče jsou rádi, že mě mohou často vidět naživo. Pokud budu pokračovat v kariéře, Olomouc bude první volba
Dalším důvodem, proč jste se vracel, bylo to, aby vás mohli vidět vaši rodiče, popřípadě celá rodina. Jak oni si užívají, že vás mohou vidět hrát několikrát týdně?Rodiče jsou rádi, že si zajdou na hokej a vidí mě naživo. Hlavně si ale myslím, že jsou spokojeni s tím, že mají u sebe vnoučata. Trávíme u nich spoustu času, a to i s mým bratrem a jeho rodinou. Mrzelo by mě, kdybych zůstal v Americe a ten návrat by nevyšel. Takhle je to super.
Jak překonáváte jazykové bariéry? Rodiče neumí moc anglicky a vaše děti společně s manželkou zas česky. Zlepšuje se to po těch měsících v České republice?Co se rodičů týče, tak kdybych je vzal s sebou do Ameriky a oni museli něco zařizovat na úřadech, tak by to asi neklaplo. Co se ale týče komunikace s dětmi, tak je to v pohodě. Už mají naučené za ty roky určité fráze, s pomocí kterých se domluví. Samozřejmě se jim třeba snaží číst pohádky v češtině. Co se dětí týče, tak tam je to trochu za očekáváním. Dcera je tvrdohlavá a moc se jí nechce, syn naopak ještě neví, co je česky a co je anglicky, takže ten sem tam nějaká česká slova prohodí. Uvidíme, jestli třeba příští rok to bude lepší, pokud se tady rozhodneme zůstat.
Na to můžeme rovnou navázat. Během vašeho návratu bylo avizováno, že podepisujete smlouvu na jeden rok. Je zde šance, že zde zůstanete delší dobu?Nejdříve se musím rozhodnout, zdali budu pokračovat dál ve své kariéře. Pak teprve budu zvažovat nějaké nabídky. První variantou by ale v tomto případě bylo pokračování v Olomouci.
Ptám se na to mimo jiné i z důvodu, že fanoušci Bostonu, kteří sledují naše sociální sítě, by si přáli, abyste se okamžitě sbalil a jel pomoci Medvědům v bojích o Stanley Cup. Vy jste sice říkal, že tomuto druhu komunikace moc neholdujete, avšak zaznamenal jste tuto masivní podporu, která k vám ze zahraničí míří?Zaznamenal jsem to hlavně přes manželku, která na těch sítích je. Je příjemné, že oceňují tu práci, kterou jsem tam odvedl. Jestli se tam někdy vrátím, těžko říct.
Co říkáte na celkový mediální zájem, který se kolem vás strhl? Vnímáte to tak, že to k tomu patří nebo už je toho někdy moc?Patří to k tomu, ale už jsem byl v bodě, kdy jsem musel vypnout, jelikož mi i volali kamarádi, ať udělám rozhovor pro nějakého jejich kamaráda, takže to už na mě bylo trochu moc. Přeci jen po tréninku jen nesedím doma a nic nedělám. Mám rodinu, které se chci věnovat. Rád nějaký rozhovor udělám, ale rozhodně nechci každý den jezdit po kavárnách a trávit tam hodinu nebo dvě povídání si s médii. Rodina má v tomto rozhodně přednost.
David Krejčí se připravuje na vhazování
FOTO: Daniel Klement
Překvapuje mě, že jsme už dlouho nepřivezli medaili. Negativita mi vadí
Úroveň extraligy už jste zhodnotil. Sledujete ale i dění kolem českého hokeje jako celku? Například problém s upadající mládeží či tím, že seniorská reprezentace už osm šampionátů po sobě nepřivezla žádnou medaili?Začnu tou seniorskou reprezentací. Překvapuje mě to, jelikož máme kvalitní kluky a pravidelně ve skupině porážíme týmy jako je Švédsko, Finsko… pak ale přijde play-off a ten výsledek se nedostaví. Upřímně nevím, proč se tak děje a je to škoda. Co se mládeže týče, tak jak jsem tu dlouho nebyl, tak nemám úplně přehled, jak to funguje. Zaráží mě ale, jak se tu v obou případech všechno kritizuje. Je tu hodně negativity. Já v Americe bojoval s tím, abych všechny negativní myšlenky přetransformoval v něco pozitivního. Tím, že se všechno bude kritizovat, změna nepřijde.
Vy osobně byste se do toho dění chtěl po konci kariéry zapojit? Třeba právě jako trenér mládeže, abyste do toho přinesl nějaký nový pohled?O tom jsem zatím nepřemýšlel. Zatím jsem profesionální hokejista a chci z toho vymáčknout nejvíce, co se dá. Každopádně pokud mají z mladých kluků vyrůst dobří hokejisté, tak musí začít brzo a trávit na ledě každý den.
