Doufám, že se vrátím co nejdříve. Děkuji všem za podporu, vzkázal Branislav Konrád

Lukáš Losleben, Simon Vejtasa
O L O M O U C – V přípravném utkání proti Hradci Králové utrpěl ošklivé zranění v oblasti krku. Nyní už je BRANISLAV KONRÁD z nemocnice doma a těší se na to, až si bude moci opět na sebe obléct brankářskou výstroj. O tom, co se mu přesně stalo či jak bude probíhat jeho rekonvalescence, se slovenský matador rozpovídal v následujícím rozhovoru, který vznikal před zápasem s Plzní.
Jak se cítíte?

Momentálně celkem fajn. Samozřejmě mám nějaké bolesti, a to převážně v noci, jelikož musím nosit nákrčník. Moc se tedy nevyspím. Jsou dobré i horší dny, ale doufám, že se ten můj zdravotní stav bude co nejrychleji zlepšovat.

V médiích jsme se samozřejmě mohli dozvědět, co se vám zhruba stalo, ale jak byste své zranění popsal vy?

Byl jsem kopnut bruslí, takže mám přeříznuté nějaké svaly v krku. Ten nejdůležitější, tedy zdvihač hlavy, mi v nemocnici sešili. Dále mám naštípnutý obratel a zasažené nervy, takže zčásti necítím rameno. Na pohyb to ale naštěstí nemá vliv.

Dá se říct, že vzhledem k tomu, kam vás ta brusle zasáhla, jste měl štěstí v neštěstí?

Je to tak. Když jsem říkal doktorům, že mě bolí rameno, tak mi odvětili, že mohu být rád, že je to „jen“ tohle. Kdybych dostal zásah o centimetr níže, nemuselo mě bolet vůbec nic, z čehož člověka mrazí. Nakonec to tedy dopadlo vcelku dobře.

Petr Koukal se mi omlouval, nicméně jeho vina to rozhodně není

⇒ Brankář Branislav Konrád
Vybavíte si ten incident? Popřípadě viděl jste záznam tohoto momentu?

Neviděl, a ani nechci. Pamatuji si to ale dobře. Byl jsem u tyčky a díval jsem se do rohu. Z druhé strany do mě hráč narazil, přičemž jak tam ještě přepadl přes jednoho z našich, tak mě zasáhl. Byla to nešťastná náhoda, prý mě trefil patou.

Spojil se s vámi Petr Koukal, jenž vám toto zranění nechtěně způsobil?

Ano, psal mi, když jsem se vzbudil po narkóze. Omlouval se mi, nicméně tohle se stává, určitě to není jeho vina.

Každopádně vaše reakce byla bleskurychlá, což možná také pomohlo. Věděl jste, co se stalo? Že jste ihned sprintoval na střídačku…

Ani ne, já si spíš myslel, že mi praskl nějaký sval, nicméně pak na mě někdo z ledu křičel, že je tam krev. Tak jsem se to snažil zatlačit, a najednou jsem cítil, že jsem měl prsty uvnitř v ráně. Najednou jsem tedy zpanikařil, jelikož první, co vás napadne, je přeříznutá tepna. Vzpomněl jsem si na Richarda Zedníka, který právě takto dostal bruslí do krkavice, přičemž on také hned jel na střídačku, čímž si zachránil život. Lékaři mi ihned na krk dali ručník, nicméně na hráčské lavici nebylo místo, a tak jsem se položil na zem, abych vytvořil větší prostor.

Do kabiny budu chodit častěji, přesné datum návratu na led zatím nevím

Poté, co vás propustili z nemocnice, jste prý rovnou zamířil na zimák za spoluhráči. Je to pravda?

Je, bydlím kousek, takže jsem manželce řekl, že nejdřív chci pozdravit kluky, a pak teprve pojedu domů. Strávil jsem tedy asi dvacet minut v šatně a jsem rád, že jsem je mohl vidět. Teď budu chodit do kabiny častěji, jelikož je mi lépe (úsměv).

Co víme, nemělo by mít vaše zranění vážnější následky. Už jste se bavil s lékaři o tom, kdy bude možný návrat na led?

Úplně přesně to nevím, nicméně 23.9. mám kontrolu na neurologii a na ORL, takže tam bych se měl dozvědět více. Nejspíše už sundám nákrčník, načež se s lékaři domluvím na nějakých rehabilitacích a lehčích trénincích. Doufám, že se vrátím co nejdříve.

Děkuji fanouškům, spoluhráčům i kamarádům

V pátek začala extraliga, přičemž kohoutům se povedlo porazit Mladou Boleslav. Byl jste se podívat na své spoluhráče?

Abych se přiznal, tak ne. Měl jsem jeden z těch horších dní, takže jsem celý den ležel v posteli. Viděl jsem ale třetí třetinu, kdy to bylo 2:2. Dělali jsme si doma srandu, že chytám na dálku společně s Honzou (smích).

Výhra vás ale nejspíše potěšila. Zaslechl jste, že fanoušci vyvolávali vaše jméno?

Zas tak podrobně jsem to nesledoval, jelikož mi to trenér zakázal (smích). Nicméně vím to od svých kamarádů, kteří mi psali. Tímto tedy chci fanouškům poděkovat. Taktéž děkuji svým spoluhráčům a kamarádům, kteří mě podporovali, a samozřejmě i doktorům a sestřičkám z Fakultní nemocnice za přístup a výbornou péči.