Důležité je, aby byl člověk zdravý. Další utkání pak přijdou, říká o svém milníku Jiří Ondrušek

Simon Vejtasa, Lukáš Losleben
O L O M O U C - Zápas v Plzni byl pro obránce kohoutů Jiřího Ondruška speciální. Právě zde započal devátou stovku utkání v olomouckém dresu. Jak se klub za dlouhou dobu jeho působení změnil či co říká na to, že je třetím nejstarším hráčem týmu? Nejen na tyto otázky odpověděl čtyřiatřicetiletý olomoucký patriot v následujícím rozhovoru.

Završil jste osmou stovku zápasů v olomouckém dresu. Co na to říkáte?

Momentálně si to moc neuvědomuji. Myslím, že to na mě přijde, až skončím s hokejem. Až budu starší a budu mít třeba vnoučata, tak se na to bude hezky vzpomínat.

Čím to, že jste celou dobu věrný jednomu klubu? Kromě několika málo startů ve Vítkovicích jste byl celou kariéru v Olomouci, což není dnes úplně obvyklé…

⇒ Jiří Ondrušek s jubilejním dresem

Ze začátku se tu hrála první liga, kde jsou podobné podmínky jako v Extralize. Nebylo moc možností, kam jít „za lepším“, takže vždy, když jsem řešil na konci smlouvy, kde budu pokračovat, byla pro mě nejlepší variantou Olomouc. Když se postoupilo, což znamenalo i posun v kariéře, tak už jsem měl syna, který je společně s přítelkyní mojí prioritou číslo jedna. Nabídky, které se objevily, mi nestály za to, abych se odloučil od rodiny.

Za tu dobu, co tu jste, přirostl vám klub a město jako takové k srdci?

Samozřejmě. Jsem tu od přípravky a v klubu znám všechny. Fanoušci mě taktéž poznávají a já se na zimáku cítím jako doma. Znám tu každý kout i pavučinu (smích).

O začátcích a olomouckém vzestupu

Jakou transformací podle vás klub prošel během toho, co jste tu? Co se změnilo a co zůstalo naopak stejné?

Když jsem začínal, zaskakoval jsem místo zraněného obránce do probíhající sezóny (jednalo se o ročník 2005-2006, pozn. red.) a těsně jsme postoupili do play – off. Následující rok, který jsem odehrál celý, jsme byli úplně na spodku tabulky. Naštěstí se nesestupovalo, protože jsme hráli katastrofálně a asi bychom šli dolů. Člověk tehdy jako mladý přemýšlel, jestli neskončit s hokejem a nejít do práce (smích).

Naštěstí jsme to nějak přečkali, obměnil se kádr, přišli noví trenéři a dá se říct, že od té doby se to tu zvedalo. Časem byl v první lize standard play-off, poté první polovina tabulky, a nakonec jsme začali pokukovat po baráži. Nyní jsme v Extralize a stále se zvedáme. Myslím si, že se to stále někam posouvá.

Není důležité, jak je člověk starý

⇒ Obránce Jiří Ondrušek

Vy jste naskakoval do A-týmu ještě jako junior. Cítíte se teď naopak jako ten zkušený hráč, který je hnacím motorem a vůdčí osobností pro nastupující mladou generaci?

Zrovna před zápasem jsme se s Rosťou Oleszem bavili, kdo je při absenci Vyruba (Martina Vyrůbalíka, pozn. red.) nejstarší. Nakonec to vyšlo na něj, i když jen o pár měsíců (Olesz – 10. října 1985, Ondrušek – 2. dubna 1986, pozn. red.). Na druhou stranu, není důležité, jak je člověk starý. Záleží na tom, jak se cítí. V mém případě je vše v pořádku a nic mě netrápí.

Osm set zápasů je samo o sobě hodně. Kolik jich ještě plánujete přidat?

Vše záleží na zdravotním stavu. Já musím říct (klepe na dřevo), že jsem v kariéře neměl žádná vážnější zranění ani jsem nevynechal nějakou velkou porci zápasů. Díky tomu také mám takové číslo. Důležité je, aby byl člověk zdravý. Pak ty další zápasy přijdou.

Lidé jsou v těžších situacích než hokejisté

Letošní ročník je zvláštní. Hraje se bez diváků, proběhlo přerušení. V čem je to pro vás jiné?

Trápí nás to všechny. Když jsme loni ukončovali sezónu zápasem bez diváků, tak jsme si řekli, že už to nechceme nikdy zažít, protože to nemá cenu. Zase na druhou stranu, jak jsme teď všichni seděli kvůli karanténě doma, tak jsme nad tím měli čas přemýšlet a zjistili jsme, že bychom dali cokoliv za to, abychom mohli zase na led. Jsme tedy rádi, že můžeme alespoň hrát, i když za těchto podmínek.

Lidé jsou v mnohem těžších situacích a jednoduché to nemá nikdo. Je těžké rozhodnout, zdali lidi pustit nebo nepustit, a to nejen na hokej. Jde i o obchody, restaurace. Asi neexistuje správné rozhodnutí. Musíme věřit, že to nějak zvládneme a že příští sezóna už bude normální.

Výhra v Plzni může pomoct

Nyní se vraťme ještě k zápasu číslo 801 proti Plzni, kde jste ubojovali důležitou výhru. Může to být utkání, které vše nakopne k lepšímu?

⇒ Jiří Ondrušek proti Plzni

Já doufám, že ano. Říkali jsme si to už po Vítkovicích, nicméně pak jsme dostali studenou sprchu. Teď to bylo ale jiné. Řekli jsme si, že si musíme přestat hrát na hokejisty, jelikož nám to nelepí a nejsme v herní pohodě. Šli jsme tam s tím, že musíme hrát tak, abychom co nejdéle udrželi nulu vzadu, nechali si „rozstřílet hlavy“ a čekali na šance. Všichni to odmakali směrem dozadu a byli poctiví, což se nám vyplatilo. Když se takhle bude dařit i dál, tak se herní pohoda vrátí.

Pro fanoušky vše

Poslední otázka bude mimo hokej. Nedávno se fotil klubový kalendář, kde jste byl v roli generálního manažera. Co říkáte na focení a na tu možnost být alespoň na chvíli součástí klubu v jiné funkci?

Je super, že se tyhle akce pro lidi dějí. Už jen proto, že jak se teď hraje s prázdnými tribunami. Takhle s námi mohou být alespoň trochu v kontaktu. Co se týče focení, tak já osobně se před fotoaparátem moc dobře necítím, nicméně to ke sportu patří. A pokud to udělá radost fanouškům, tak člověk zvládne všechno.

#VšeciSpolu