Gól chutná, ale radovat se můžu jen do půlnoci, říká premiérový extraligový střelec Peter Lichanec

Daniel Fekets
O L O M O U C - Náročné utkání s tabulkovým konkurentem Hanáci zvládli. S Litvínovem sice po první třetině prohrávali 0:1, ale nakonec se z tříbodového vítězství 4:1 radovali oni. Rozhodující trefu kohoutů si připsal útočník PETER LICHANEC, pro kterého to byla první extraligová branka.

Ta padla ve 38. minutě, kdy premiérovému střelci zpoza brány přihrával Vilém Burian. „První gól v Extralize velmi chutná. Mám z něho radost, ale radovat se mohu jen do půlnoci, pak už je nový den. Kariéra tím gólem nekončí. Doufám, že spíše začíná. (smích) Zpoza brány mi to výborně nahrál Vilda. Snažil jsem se tlačit puk nahoru, což se povedlo. Byl z toho gól,“ řekl Peter Lichanec.

Po čtyřiceti minutách svěřenci Zdeňka Motáka a Jana Tomajka vedli o gól. Své vedení ještě v průběhu třetí části navýšili díky využitým početním výhodám Jana Knotka a Silvestera Kuska. „Dnešní hokej je hlavně o přesilovkách. Jsem rád, že to tam klukům padlo. Misky vah jsme tímto překlopili na svou stranu,“ oddechl si devětadvacetiletý forvard.

Olomoucký tým tak po měsíci vyhrál vyšším rozdílem, s Vervou si poradil 4:1. „Výborný zápas z naší strany. Škoda prvního inkasovaného gólu, ale potom jsme se zvedli. Myslím si, že jsme dali i velmi pěkné branky. Fanoušci si to zasloužili, neboť nás neustále povzbuzovali. Nakoplo nás to a já jsem jedině rád, že to takhle dopadlo,“ navázal Lichanec.

Slovenský útočník se po letech vrátil do známého prostředí. Na Hané působil v mládežnické kategorii v ročníku 2008/2009. „Velmi mě potěšilo, když jsem se dozvěděl, že můžu hrát za Olomouc. Nebylo to jen o jednom zápasu, ale proti Litvínovu jsem hrál už čtvrtý. Je to krásný pocit být v české extralize. Začátky tady si samozřejmě pamatuju. Dokonce s Davidem Škůrkem a Honzou Lukášem jsem hrál. To působení v dorostu bylo pěkné, vrátil jsem se do známého prostředí,“ hlásil nadšeně.

„Z Olomouce jsem se vrátil na Slovensko. Bylo to kvůli pravidlům. Pak jsem hrál v Trnavě, Slovanu Bratislava a podobně. Ve Slovanu jsem nastupoval za juniorku i muže. Pak jsem šel do Kazachstánu, což byla druhá ruská soutěž, vlastně hned po KHL. Tam jsem se ale bohužel zranil a kvůli tomu jsem nějaké další kluby vystřídal,“ pokračoval.

Sám neví, jak to s ním bude v nadcházejících týdnech. „Moc nad tím nepřemýšlím. Jdu ze dne na den. Na každý zápas chci mít čistou hlavu, ať už je to tady, nebo v Jihlavě. Chci každému týmu pomoct co nejlepším výkonem,“ doplnil.

Během posledních dnů zažívá velmi náročný program. Kromě toho, že nastupuje za jihlavskou Duklu, se snaží co nejvíce pomáhat i Hanákům. „Trenéři se dohodli tak, že jsem nebyl hrát v Ústí nad Labem a ve Vrchlabí, takže jsem se připravil jen na tento zápas. Oddechl jsem si, protože v poslední době to bylo náročné. Hrál jsem šest utkání za devět dnů,“ podotkl.

Člen čtvrté formace kohoutů v kariéře odehrál i pět zápasů za slovenskou reprezentaci. Také on bude sledovat olympijské vystoupení svých olomouckých spoluhráčů. „Jsem Slovák, takže samozřejmě budu držet palce Braňovi. (smích) Ale pochopitelně i Krejčovi, měl jsem tu čest ho poznat. Když jsem minulý rok viděl sestřihy z NHL, tak byl zážitek ho tady vidět naživo. A v té situaci je jedno, jestli vám je osmnáct nebo devětadvacet,“ uzavřel Lichanec.