Jen pár dní měly extraligové kluby na to, aby se po dlouhé pauze alespoň trochu sehrály na ledě, a už musely po hlavě skočit do extraligového kolotoče. Hanákům se zatím vstup do restartované extraligy nedaří, po prohře v Liberci kapitulovali i na vlastním ledě proti Zlínu. „Řekl bych, že nasazení tam bylo takové, jako by žádná pauza nebyla. Samozřejmě nějaké nepřesnosti tam ještě pořád jsou. Ale nasazení to mělo od obou týmů,“ komentoval útočník Vilém Burian. „My jsme měli možná trošku horší začátek, dostávali jsme se do toho pomaleji,“ poukázal Burian na opatrnější první dvacetiminutovku. „V první třetině jsme jim tam dovolili tutové šance, až ve druhé třetině jsme se k nim dostali také my. Hra se vyrovnala, škoda, že jsme neproměnili víc šancí, protože jsme je tam měli,“ smutnil. „Je to taková ohraná písnička, že na jeden gól se ty body berou těžko.“

⇒ Útočník Vilém Burian

Sám Burian se ve druhé třetině ocitl v obrovské šanci na snížení, když nikým nehlídaný dostal přihrávku na mezikruží. „Měl jsem tam spoustu času, byl jsem tam sám před gólmanem,“ vracel se k tutové šanci rodák z Třebíče. „Chtěl jsem si ho trošku rozhýbat a naznačil jsem mu tam nějakou kličku do bekhendu a že si to pak stáhnu do forhendu, ale když už se pak zdálo, že ho mám, tak ta střela nebyla dobrá. Nesedla mi tak, jak bych si představoval, a vůbec jsem netrefil bránu,“ vysvětloval celou situaci. „Hodně mě mrzí, že jsem to neproměnil, tohle musí být gól,“ dodal zklamaně.

Kohouti měli proti Zlínu k dispozici 4 přesilové hry, nepodařilo se jim – na rozdíl od jejich soupeře – využít ani jednu. Ostatně právě využívání hry v početní výhodě byla v předchozích sezónách tak trochu olomouckou bolístkou. „Určitě si to nepřipouštíme. Do přesilovek jdeme s čistou hlavou,“ řekl Burian. „Myslím, že ten letošní rok není zase až tak hrozný, samozřejmě ty góly chybí ještě trochu víc, chtělo by to mít o něco větší úspěšnost a víc se z toho prosazovat, ale řekl bych, že ty šance si vytváříme. Doufám, že to co nejdříve zlomíme a začneme dávat góly,“ věří hráč s číslem 24 do budoucna.

Přestože se utkání nejvyšší hokejové soutěže odehrávají bez diváků, byla v plecharéně ve středu slyšet divácká kulisa – organizátoři ji totiž pustili z reproduktorů, aby zápasu přidali na atmosféře. „Vnímal jsem to, určitě je to lepší než když je tady ticho jako v hrobě,“ chválil tento netradiční krok dvaatřicetiletý hokejista. „Podle mě bylo fajn, že tam byla nějaká atmosféra puštěná z těch repráků a nebylo to tady jako v kostele. Za mě super,“ pochvaloval si.