Začněme od vašich úplných začátků, jak jste se k hokeji a fotbalu dostali?

Milan Ostřanský: Když jsem měl asi tři roky, vzal mě táta poprvé na rybník na brusle. Tam se zjistilo, že mi to docela jde, tak mě pak oba rodiče přihlásili do uničovské přípravky, kde jsem hrál asi až do šesté třídy. Pak si mě náhodou všimli trenéři z Olomouce, konkrétně pan Vrána s panem Kužílkem a přetáhli mě sem. Od té doby jsem tady.

Filip Žák: Já jsem se poprvé k fotbalu dostal asi v šesti letech, když mě na první trénink vzal děda. Začal jsem hrát v klubu FK Šardice, potom jsem přešel do klubu RSM Hodonín, kde jsem strávil asi čtyři nebo pět let. Tam si mě vyhlédli trenéři z 1. FC Brno, což je teď Zbrojovka Brno, kde jsem odehrál rok a dostal jsem nabídku jít do SK Sigma Olomouc.

⇒ Útočník Milan Ostřanský

Říká se, že větší cestovatelé mezi kluby jsou hokejisté, jak to vidíte vy?

Milan Ostřanský: Tak to slyším poprvé, ale asi na tom něco bude. Já jsem ale ještě mladý na to, abych někam cestoval. Stojím nohama pevně na zemi, protože když se podívám na některé kluky, kteří platí velké peníze za to, aby mohli hrát v Americe ligy, které nemají s juniorskou extraligou, co se kvality hokeje týče, nic společného, tak jsem rád, že můžu hrát v Olomouci. Nemám potřebu někam cestovat, ale asi to tak obecně platí, že hokejisté střídají angažmá častěji.

Filip Žák:Myslím, že záleží hlavně na osobnosti hráče, jestli chce být usazený v jednom městě nebo vyzkoušet více působišť. Já toho vystřídal už docela dost, na to, že mám 19 let a prošel jsem čtyřmi kluby.

Pro každého sportovce je důležitá podpora jeho rodiny a okolí, kdo byl u vás tím, kdo vás vedl ke sportu?

Filip Žák: Pro mě to byla určitě mamka, ale také děda, který mě k fotbalu přivedl. Mamka mě podporovala a podporuje už odmala, táta neměl o fotbal až takový zájem.

Milan Ostřanský: U mě to byl ze začátku hlavně otec, alespoň v tom raném věku. Pak se ale rodiče rozvedli, takže mě k hokeji vedla spíš máma a táta se staral o výsledky a podobně. Myslím však, že to bylo tak padesát na padesát.

⇒ Útočník SK Sigma Olomouc Filip Žák

Hokejisté i fotbalisté často tvrdí, že si v dětství často vybírali právě mezi hokejem a fotbalem, bylo tomu tak i u vás?

Milan Ostřanský: Ono je to tak všeobecně v České republice, protože jsou to dva největší sporty u nás. Jsou maximálně populární. U mě to bylo taky tak. Můj otec hrával fotbal a ne hokej, ale nějaké velké kariéry, že by hrál na profesionální úrovni, nedosáhl. Asi si řekl, že by to u mě nebylo jiné, tak mě zkusil dát na hokej. Já jsem se toho chytil a jsem za to hrozně rád. Hokej bych za fotbal určitě nevyměnil, i když fotbal mám velmi rád.

Filip Žák: Já jsem na výběr moc neměl, protože v Šardicích, kde jsem se narodil, žádný led a kluziště není. Všichni kluci hráli už odmala fotbal a vlastně tam ani žádný jiný sport neexistoval, takže mě rodina vedla právě k fotbalu.

Zkuste nám trochu popsat, jak vypadá váš typický tréninkový den.

Milan Ostřanský: Ráno vstávám zpravidla kolem sedmé hodiny, protože mě čeká ještě škola a podobně. Na osm jedu do školy, kde jsem zhruba do oběda, pak si skočím do menzy. Pak následuje nějaký předtrénink, například posilovna nebo zahřátí, pak trénink. Po tréninku téměř vždycky s kluky nohejbal, regenerace v ledovém bazénku. Pak buď ještě do školy, nebo, pokud se hraje, tak na áčko, podívat se na extraligu, konečně na pořádný hokej po sedmnácti letech. Nebo jedu domů odpočívat. Já jsem z Litovle, což je asi dvacet kilometrů od Olomouce, takže to mám poměrně náročné, protože dojíždím každý den tam a zpět. Naštěstí mám k dispozici auto, což je pro mě velká výhoda, ale když se to tak vezme, tak jsem od sedmi do sedmi v Olomouci.

Filip Žák: Můj den začíná v sedm hodin, kdy se budím, nasnídám se a v osm míváme první trénink. Obvykle to bývá trénink na hřišti, kde strávíme asi hodinu a půl. Někteří hráči pak mají volno, a ti, kteří ještě studují, odchází do školy. Tam jsme asi tři nebo čtyři hodiny. Po obědě zajdeme znovu na stadion, kde se musíme rozehřát, takže chodíme na půlhodinky do posilky, abychom se zahřáli a protáhli. Pak následuje hlavní trénink dne, který většinou trvá od hodiny do hodiny a půl. Máme krátké tréninky, ale o to více intenzivní. Po nich většina hráčů navštěvuje regeneraci, whirpoolku, saunu, využít můžeme i maséra. Pak už je na každém hráči, co večer dělá.

Milan prozradil, že se znáte už z internátu. Bavili jste se tehdy o vašich sportech nebo klubech?

Milan Ostřanský: Ani ne, tam jsme trávili čas spíše u televize, sledováním Ligy mistrů nebo Mistrovství světa v hokeji, ale že bychom se bavili o našich sportech, to ne.

Filip Žák: Přesně tak, bavili jsme se spíš o holkách, o škole a podobně.

Milan Ostřanský: Prostě o klasických chlapských věcech (smál se).

⇒ Milan Ostřanský vybojoval puk u mantinelu

Stalo se někdy, že byste si řekli, že si alespoň na chvíli chcete zkusit ten druhý sport?

Milan Ostřanský: Já si myslím, že tu občas kluci fotbalisté mají pronajatý led, ne? (podíval se na kamaráda) Jednou týdně v určitém časovém období tam prostor mají. Já bych byl určitě pro, zkusit si zatrénovat s fotbalisty, poznat jejich den.

Filip Žák: My tu možnost nepřímo s kluky z Mory máme, ale teď po sezóně míváme dvakrát týdně objednaný led, takže chodíme hrát pravidelně. Většinu kluků to baví a jsme rádi, že máme tu možnost.

Takže základy fotbalu a naopak hokeje byste zvládli?

Milan Ostřanský: Já si myslím, že určitě. S kluky hrajeme pravidelně každý den ať už fotbal, nohejbal nebo něco jiného. V létě hráváme na konci tréninku třeba o kliky nebo o Poděbrady a podobně.

Filip Žák: U nás je spousta kluků z okolí Olomouce nebo z vesnic, kde mají rybníky, takže si myslím, že základy bruslení pochytili už tam. Teď, když chodíme hrát hokej, tak si nemyslím, že by tam byl vyloženě amatér, který by neuměl nic.

Máte tedy přehled o tom, co se děje ve fotbale (Milan) a hokeji (Filip)?

Milan Ostřanský: Určitě. Sleduji jak anglickou Premier League, tak německou Bundesligu nebo Ligu Mistrů, takže se dá říct, že to mám pod palcem. Navíc jsem intenzivní hráč hry FIFA 15 na XBOX, kterou mi přítelkyně pravidelně kupuje k Vánocům, takže já znám všechny hráče ze všech koutů světa.

Filip Žák: Českou ligu sleduji určitě a snažím se i NHL. S kluky se občas sázíme a tipujeme střelce, takže také máme přehled. To samé na play-stationu. Koupil jsem teď NHL 15, takže tam ty základy pochytíme a hráče i ligy poznáme.

V Olomouci je jak známý hokejový klub, tak i ten fotbalový. Milane, navštěvujete zápasy Sigmy a naopak vy, Filipe, utkání Mory?

Milan Ostřanský: Můj starší bratr se nějakým způsobem angažoval v Sigmě, takže jsem se byl na pár zápasech podívat, a to hlavně proti Spartě, protože ta mě zajímá. Je to takové lákadlo pro fanoušky. Byl jsem párkrát i na Baníku.

Filip Žák: Já se na hokej snažím chodit pravidelně, hlavně s Patrikem Neuerem, což je skalní fanoušek snad od jeho patnácti let. Když máme volno, jdeme na každý domácí zápas.

Jste zástupce dvou nejznámějších sportů v České republice, všimli jste si ale, že se fanoušci dělí na dva tábory, a to hokejových a fotbalových příznivců a málokdo fandí oběma sportům?

Milan Ostřanský: Myslím, že je to obrovský problém Olomouce. Nebo možná ne problém, ale rozhodně velká škoda. Když se podíváme do Plzně, tak jsou všude transparenty, jak Indiáni fandí Viktorce a Viktorka fandí Indiánům. Fanoušci přebíhají z jednoho na druhé. Mají různé akce, například když si koupí vstupenku na Viktorku, mají zdarma zápas Indiánů. To u nás také fungovalo, ale využívalo to strašně málo lidí a já si myslím, že je to špatně. Až se Sigma dostane zpět do Synot ligy, mělo by se to změnit. Fanoušci by měli podporovat, alespoň morálně, oba týmy. Prostě celou Olomouc a ne jen Kohouty nebo Sigmu.

Filip Žák: Přesně jak říká Ostřa, máme na to stejný názor. Myslím, že by se to mělo podporovat oboje stejně. Sigma i Mora jsou vrcholové týmy v České republice a je škoda, že se fanoušci dělí na dva tábory, kdy jedni preferují hokej a druzí fotbal. Myslím, že by v Olomouci měli všichni táhnout za jeden provaz, chodit na zápasy a podporovat minimálně tyto dva největší olomoucké kluby.

Vy jste si, Milane, zahrál v minulém roce za A tým jeden zápas ještě v první lize, s Morou jste absolvoval i jeden přátelský zápas v letošním roce. Filipe, vy na svou šanci zatím čekáte. Jaké jsou ale vaše nejbližší cíle?

Milan Ostřanský: Můj momentální cíl? Určitě bych tu chtěl zabojovat o místo a alespoň nějakým způsobem si zkusit extraligu v Olomouci. Do budoucna je to určitě česká extraliga. To je můj obrovský cíl. Doufám, že se mi ho někdy podaří splnit a že budu hrát.

Filip Žák: Mým cílem je rozhodně probojovat se do B mužstva v Olomouci, které hraje MSFL. Je tam zatím hodně starších kluků, kteří teď dostávají přednost na úkor nás mladých. Ten dlouhodobější cíl je samozřejmě olomoucké áčko, pravidelně hrát tak, abych patřil k nejlepším hráčům v lize. Můj největší osobní cíl je Manchester United.

Sportovcům se čas od času nevyhýbají úrazy, jaký byl ten váš dosud nejtěžší?

Milan Ostřanský: Já mám po operaci rameno a myslím, že to je to největší zranění. Doufám, že taky největší zůstane.

Filip Žák: Musím říct, že mám obrovské štěstí, protože jsem zatím žádné větší zranění neměl. Maximálně to byly nějaké natržené svaly nebo menší výrony. Doufám, že žádné velké zranění nepřijde a vydrží to tak až do konce kariéry.

Milan Ostřanský: Nějaké vyražené zuby a podobně tam taky byly, ale to my bereme spíš jako takové oděrky. S tím se dá pokračovat v zápase. Když potom ale jdete na operaci s kolenem nebo ramenem, je to horší.

⇒ Filip Žák v utkání za „devatenáctku“ SK Sigma Olomouc

Filipe, vy s B týmem vedete tabulku soutěže. Naopak hokejové juniorce se sezóna příliš nepovedla a zatím je třináctá. Jak jste spokojení s průběhem letošního ročníku?

Filip Žák: My jsme velice spokojení. První místo ve třetí lize je krásné a teď jen záleží na vedení, jestli bude chtít postupovat do druhé ligy nebo naopak, aby béčko zůstalo v té třetí. Myslím, že je to zatím obrovský úspěch, všechno zatím klape tak, jak má.

Milan Ostřanský: My jsme na tom trošku hůř. Vyvinulo se to tak, jak se to vyvinulo a určitě spokojení nejsme. Měli jsme, nebo já jsem měl takový svůj osobní cíl, zúčastnit se play-off, které je myslím ještě reálná věc a já u toho zůstávám (rozhovor vznikal na konci listopadu). Sice se nějakou dobu nedařilo, ale v poslední době jsme se s kluky semkli a řekli jsme si, že to ubojujeme. A tak to prostě bude!

Dokážete si vzpomenout na váš největší zážitek co by hráče?

Milan Ostřanský: Já jsem měl tu možnost podívat se v Kanadě na zápas NHL, kdy hrál Vancouver proti Coloradu. Sledovat NHL před těmi dvaceti tisíci lidmi byl obrovský zážitek. Můj osobní největší zážitek je asi to, že jsme před dvěma lety s juniorkou vybojovali třetí místo v extralize. Byl to fantastický rok a já myslím, že se na to bude ještě dlouho vzpomínat.

Filip Žák: Můj největší týmový úspěch je nejspíš Mistr České republiky ještě s týmem FK Šardice, což bylo asi v mých deseti letech. Zmínit můžu také minulý rok, kdy jsme s devatenáctkou Olomouce skončili v celorepublikové soutěži na krásném druhém místě. A osobní úspěchy? To jsou asi tři pozvánky do reprezentace.

A co fanouškovský zážitek? Pro širokou veřejnost je to například Nagano 1998 nebo Mistrovství světa v ledním hokeji 2010.

Milan Ostřanský: Asi to bude mistrovství 2010. Na to, že byl ten tým novináři označován jako tým bez hvězd, to byl obrovský úspěch. Asi to nikdo nečekal. Byl to parádní hokej a myslím, že fandili i kluci z fotbalu. S olympiádou v Naganu, což znám jen z vyprávění, protože jsem měl čtyři roky, se to ale asi nedá srovnávat. Myslím, že je to náš největší úspěch a už to tak asi bohužel zůstane.

Filip Žák: My ve fotbale jsme teď měli trochu hlušší období, moc úspěchů tam nebylo kromě Mistrovství Evropy 2012, kdy jsme postoupili do čtvrtfinále. Myslím si, že se teď česká fotbalová reprezentace celá mění a buduje od základů znovu. Jak můžeme vidět, je dobře, že se toho chopil pan trenér Vrba, který je podle mě tím nejlepším v České republice. Myslím, že od reprezentace teď můžeme čekat velké věci.