Jakub Galvas zažívá pohádkový začátek sezóny. Zatím se to vyvíjí pozitivně, usmívá se

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Talentovaného obránce Jakuba Galvase na konci minulé sezóny vyřadilo ze hry zranění, do té nové ale naskočil ve skvělé formě. I díky tomu si vybojoval účast na prestižním Ivan Hlinka Memorial Cupu v Břeclavi, kde se stal nejproduktivnějším bekem turnaje a především se radoval z historicky prvního zisku zlata. Hned po návratu navíc poprvé naskočil do zápasu áčka, a to proti týmu KHL.

Jakube, v přátelském zápase jste po prodloužení porazili Kanadu, co bylo klíčem k výhře proti tak silnému soupeři a jak důležitá výhra to byla vzhledem k dalším zápasům na memoriálu?
Klíčem bylo to, co jsme si řekli před zápasem, naši taktiku, kterou jsme dodrželi po celý zápas a mohli tak porazit takhle silného soupeře. Na to, že to byl pro polovinu hráčů první ostrý zápas v nové sezóně, se nám to vydařilo. Myslím, že výhra nad Kanadou nám dala pocit, že se s takovými silnými soupeři dá hrát a určitě nám to pomohlo do dalšího dění na turnaji.

⇒ Obránce Jakub Galvas

Na začátku utkání se Švýcarskem jste dostali první gól, čím to bylo? Nehrálo svou roli i to, že to byl první zápas, takže jste mohli být svým způsobem nervózní?
Vstoupili jsme špatně do utkání. Myslím, že nervozita tam moc nebyla, protože jsme se povzbuzovali a věřili, že dáme taky nějaké góly, což se hned v první třetině povedlo. Nakonec jsme vysoko zvítězili.

Zápas s Finy byl podle všeho mnohem náročnější než se Švýcary, oba soupeře docela dobře znáte, v čem je hlavní rozdíl?
Zápas s Finy byl i víc vyhecovaný, protože jsme věděli, že když je porazíme, máme jistý postup. Byli jsme strašně rádi, že jsme takhle těžký zápas zvládli, protože jak je známo, Finové jsou super bruslaři a někdy nás dlouho drželi v pásmu. My jsme ale hráli výborně vzadu a dali víc gólů. Zaslouženě jsme vyhráli a vybojovali si postup.

V zápase s Finskem jsi dal poměrně důležitý gól na 3:2, pamatuješ si, jak to vypadalo a jaké byly pocity?
Vím, že jsme vybojovali v našem pásmu puk a útočníci jeli ve dvou dopředu. Jel jsem je podpořit a Machy (Ondřej Machala) skvěle vystřelil. Odrazilo se to ke mně a já už nechtěl nic vymýšlet, tak jsem to tam narval. Jsem rád, že to tam padlo, protože nás to uklidnilo před třetí třetinou.

Měli jste rychle jisté semifinále, co vám proběhlo hlavou a jak těžké bylo udržet se nohama na zemi?
Myslím, že nahoře jsme ani moc nebyli. Trenéři nám to vlastně ani nedovolili, protože řekli, že teprve teď začíná zápas, takže jsme makali pořád stejně na maximum.

Osmnáctka získala na Hlinkově memoriálu historicky první zlato

Nevyšel vám až zápas s Američany, kde byla chyba a čím se lišili oproti Kanaďanům?
Nebyli jsme v plné sestavě a hlavně to pro nás bylo psychicky těžké. Když víte, že jste v semifinále a ještě hrajete zápas, který na tom nic nezmění, je vždycky těžké se kousnout a překonat se. Myslím, že jsme nehráli až tak špatně, ale dostali jsme na konci druhé periody dva slepené góly a v poslední třetině už se nám nepodařilo náskok soupeře smazat.

Do semifinále na vás vyšli Švédové, soupeř, kterého znáte, jak těžký zápas to byl a jak náročné bylo udržet nervy, zvlášť v prodloužení?
Každý zápas na turnaji je těžký a každý do toho musí dát všechno úsilí pro tým. To se nám povedlo. Hráli jsme výborně počínajíc gólmanem až do posledního hráče. Samozřejmě, že jsme dělali i nějaké chyby, ale šli jsme štěstí naproti a nevypustili žádnou vteřinu. Všem se nám to vrátilo tím, že jsme postoupili do finále.

Vstřelil jsi rozhodující gól v prodloužení a pár vteřin před koncem, což se ti povedlo i ve čtvrtfinále s Libercem ve starším dorostu před dvěma lety, u dalšího takového gólu jsi asistoval v utkání juniorů proti Pardubicím, dá se to ještě považovat za náhodu?
Náhoda už to asi není. Jsem strašně rád, že jsem to rozhodl v prodloužení, protože nájezdy moc nemusím, navíc když mají rozhodnout takhle důležitý zápas. Došlo nám to myslím hned, když jsme na sebe naskákali.

Tvrdili jste, že si finále chcete užít, šlo to vůbec? Vrátili jste Americe porážku v nejlepší možný moment, jak na to vzpomínáš?
Myslím, že jsme si finále užili, i když jsme dlouho prohrávali o gól. Ukázali jsme sílu našeho týmu, dokázali se porvat a vyhrát celý memoriál i díky skvělým divákům, kteří nás hnali každý zápas. Vzpomínky jsou úžasné, ale je třeba se už soustředit na další práci v klubech.

Na Hlinkově memoriálu se Jakub Galvas sešel se svým olomouckým spoluhráčem, obráncem Ludvíkem Rutarem

Už delší dobu to vypadá, že máte výbornou partu, potvrdilo se to i na memoriálu?
Rozhodně máme super partu. Každý maká na 110 % pro tým, krásně se doplňujeme a funguje nám to jak na ledě, tak i mimo něj. Doufám, že to tak bude pokračovat.

Vypadá to, že si hodně dobře rozumíte i s novým trenérem. Jaký je Václav Varaďa?
Myslím, že s trenérem si jako tým rozumíme perfektně. Vždycky nás namotivoval a my šli za ním. Strašně nám pomohl po psychické stránce a hlavně nám věřil, což je strašně důležité. Zkrátka věděl po celý turnaj, co dělat pro to, abychom uspěli. Samozřejmě k němu patří i další trenéři, kustodi a doktoři, kteří se o nás taky skvěle starali. Mají velký podíl na našem úspěchu.

Hodně se mluvilo o fanoušcích a atmosféře, jak na to vzpomínáte?
Atmosféra byla vždycky skvělá. Pokaždé přišlo kolem dvou tisíc lidí, kteří nás hnali dopředu a strašně nám pomohli. I pro ně jsme to chtěli vyhrát a jsme rádi, jak to dopadlo.

Jaké jsou pocity po výhře na memoriálu s odstupem času?
Je to úžasný pocit, ale je to v naší reprezentaci jeden úspěch po delší době, takže si teď určitě nesmíme myslet, že to půjde samo. Musíme pracovat ještě víc. Pomůže nám to po psychické stránce, protože víme, že máme na ostatní týmy na světě. Budeme se snažit zopakovat takový krásný úspěch.

Hned po návratu z turnaje jsi odehrál svůj první zápas za A tým, co na takový začátek sezóny říkáš?
Vyvíjí se to zatím pozitivně, ale pořád je co zlepšovat a na čem pracovat. Uvidíme, jak se to vyvine.

Ve své premiéře jsi navíc nastoupil proti týmu z KHL, Torpedu Nižnij Novgorod.
Rozhodně jsem se těšil. Po zápase jsem se dozvěděl, že hrál i Daugavinš z lotyšské repre, takže jsem byl úplně nadšený, proti komu jsem to hrál (smál se). Byl tam i Frolov a další, takže je to super zkušenost.

Jak jsi byl spokojený se svým výkonem proti Torpedu?
Začátek byl z mé strany takový opatrnější. Navíc jsme hned při prvním střídání dostali gól, ale pak jsem se docela uklidnil a hrál líp. Začínal jsem s Houdym (Tomášem Houdkem), ale hráli jsme na sedm beků a trenér to různě střídal, takže jsem hrál skoro se všemi. Nebylo to špatné, ale myslím, že s každým se mi hrálo dobře.

Talentovaného obránce podporovala v Břeclavi i rodina včetně mladšího bratra Tomáše. Půjde v Jakubových stopách?

FOTO: Juniorský hokej; Karel Švec, cslh.cz