Je to krásný pocit, když stovky lidí skandují vaše jméno, usmíval se Lukáš Spurný
V posledním zápase jste původně znovu plnil roli sedmého obránce. Vaši spoluhráči z juniorky, Rok Macuh, Josef Podlaha a Dominik Marek zase čtvrté lajny. Ve třetí třetině vás trenéři poslali do hry, věděli jste to dopředu?
Nevěděli jsme to. Bylo nám jen řečeno, že se uvidí podle vývoje zápasu. Když jsme pak vedli o dost gólů, tak nás tam poslali.
Na konci zápasu jste v přesilovce dokonce vstřelil svůj premiérový gól mezi muži a zároveň v extralize, jak k tomu došlo?
Stál jsem někde na úrovni bodů pro vhazování, dostal jsem k sobě puk a snažil se rychle vystřelit, hlavně nahoru, protože jsem si všiml, že gólman klečel. Ani jsem moc nemířil. Když pár stovek lidí skanduje vaše jméno, je to krásný pocit (usmíval se).
Vzhledem k tomu, že na soupisce bylo sedm obránců, musely se obranné dvojice točit. S kým jste se ve dvojici potkal a jak se vám hrálo?
Mně se to střídalo. Hrál jsem s Ondrušem (Jiřím Ondruškem), Vyrubem (Martinem Vyrůbalíkem) i Davidem Škůrkem, takže každé střídání jiný spoluhráč.
Jaké pro vás bylo nastupovat po boku tak zkušených hráčů, jako jsou Martin Vyrůbalík nebo Jiří Ondrušek?
„Je to samozřejmě lepší, protože už samozřejmě na ledě trošku dopředu ví, co se stane. I na střídačce umí dobře poradit, takže je to výhoda.
V posledním utkání sezóny se vám dařilo téměř vše, jak moc jste spokojení?
Je fajn, že jsme sezónu ukončili výhrou, to je vždycky dobře. Bonus k tomu bylo navíc to, že jsme dali hodně gólů.
Kam, v žebříčku hokejových zážitků, řadíte první starty za A tým a první gól?
Určitě nejvýš, protože dospělý hokej se s juniorským nedá srovnat. Byl to největší zážitek.
