Jsem rád, že jsem zase dostal šanci, usmíval se Josef Podlaha mladší

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Ani Pardubice nebyly jednoduchým soupeřem. Stejně jako proti Jihlavě, i tentokrát Kohouti vybojovali těsnou výhru 2:1. Prostor v sestavě dostali znovu i mladí hráči. Skupinku ve složení Jakub Galvas, Rok Macuh a Ludvík Rutar doplnil další z juniorů, talentovaný útočník Josef Podlaha mladší. Sedmnáctiletý hokejista nakoukl mezi áčko už v minulém roce, v letošní přípravě to však pro něj byla premiéra.

Kohouti na ledě Pardubic brzy vedli. Ve vyrovnaném utkání pak svůj náskok navýšili téměř v polovině utkání. Dynamo ale zápas zdramatizovalo v posledních minutách. Hanáci však další drama nedovolili a po zásluze se tak po šedesáti minutách radovali z druhé výhry v řadě. „Hráli jsme to, co jsme si před zápasem řekli. Navíc nás ještě podržel gólman. Vyhráli jsme, takže se zápas vyvedl skvěle,“ řekl s úsměvem Josef Podlaha mladší.

Hanáky však trápila nedisciplinovanost. Dynamo sice proměnilo pouze jedinou přesilovou hru, dvířka na trestnou Kohoutů se ale otevřela celkem osmkrát. „Pár hloupých faulů tam bylo, to samé na straně Pardubic. Proměnili jsme přesilovku, Pardubice ale také. I když šancí na gól měli v přesilovkách víc, taky jich ale hráli víc než my. Falty (Martin Falter) ale zachytal skvěle,“ chválil svého spoluhráče.

Východočeši v přípravě prohráli pouze třikrát, a to vždy o jedinou branku. Rozhodně tak nejsou jednoduchým soupeřem, čím ale trápí ostatní týmy nejvíce? „Mají spoustu nových, kvalitních hráčů, zároveň i spoustu zkušených hráčů. Určitě chtějí tuto sezónu odehrát líp než tu minulou,“ uvažoval mladý forvard.

Teprve sedmnáctiletý útočník naskočil do zápasů áčka už během uplynulé sezóny v play-out, v letošní přípravě ale zasáhl do utkání poprvé. „Bylo to skvělé. Jsem rád, že jsem zase dostal šanci. Hrálo se mi líp než v minulé sezóně, protože jsem věděl, co mě bude oproti loňskému roku čekat,“ řekl hráč, který v juniorce zůstal věrný číslu 15, v juniorce ale oblékl dres s jedenáctkou.

Podlaha stráví zřejmě většinu sezóny v juniorce, kde i přes nízký věk patří k oporám týmu. Jak velký rozdíl byl pro něj přechod do áčka? „Je to tvrdší a mnohem rychlejší. Nedá se říct, že bych si úplně zvykl, pořád se trošku rozkoukávám, ale kluci jsou fajn a je tu dobrá parta,“ prozradil šikovný útočník.

Jak áčko, tak juniorka si pomalu zvykají na program, který obě kategorie čeká během sezóny, tedy dvě utkání během dvou až tří dnů. Návrat do zápasového tempa po dlouhé pauze ale není vždy jednoduchý. „Začátky sezóny jsou vždycky náročné. Na režim se ale tak nějak postupně dá zvyknout,“ dodal olomoucký odchovanec.