Mladší hráče musím brzdit, říká kondiční trenér Petr Nátěsta. Jak funguje jeho práce v klubu?

Petře, na starost máte celou fyzickou přípravu. Co je základem této práce? Co přesně to obnáší?

Když to vezmu od začátku, větší část suché přípravy byla v mé kompetenci. Jsem zároveň hrozně rád, že mi trenéři v tomto dali volnou ruku. Vážím si toho o to více, že jsem historicky první kondiční trenér v klubu. Od začátku suché přípravy jsme se nějakým způsobem snažili monitorovat zatížení a zkombinovat to s ledem. Tím, že mi s tím dost pomáhal a pomáhá náš fyzioterapeut Kuba Jarolím, dá se to i přes velký počet hráčů docela obstojně zvládnout. V sezóně dělám s hráči posilovny a zapracování. Každého monitorujeme tak, abychom věděli, jakou má nálož, kolik minut hraje v zápase, jak často je v posilovně a na tréninku a jak se potom cítí být unavený. Na základě tohoto měření můžeme hráčům nálož zvedat nebo ubírat.

Byly to pro hráče změny?

Pro některé ano. Jsou tady borci, kteří to hrají několik desítek let. Zkušení hráči, kteří přesně ví, co jejich tělo potřebuje. Pár se jich také připravovalo individuálně mimo klub. Na tyto hráče se samozřejmě snažíme dohlížet, ale nějak zásadně jim do toho nemluvím. Nejčastěji se s nimi potkám, když jsou zranění nebo je nějaký problém. Pak v kombinaci s fyzioterapeutem nastavujeme režim, abychom se zraněním snažili do budoucna předejít. U mladších hráčů zase přihlížíme jejich rozvoji. S těmi, kteří přicházejí z juniorky, pracuji více a častěji, ale celkově se je spíše snažím brzdit, aby se nepřetrénovali a věci dělali smysluplně.

Během letní přípravy bylo tréninků, které jste vedl, daleko více než nyní. Je to teď spíše o individuální práci s hráči, podle toho co dotyčný konkrétně potřebuje?

Je to přesně tak. V průběhu sezóny jsme měli spoustu drobných úrazů, jako jsou třeba nastřelené paty a podobně. Když je někdo zraněný, nebo nehraje, tak to automaticky neznamená, že necvičí. Snažím se vždy najít nějaký průsečík. Když někdo nemůže pořádně stát, tak cvičíme zbytek těla v sedě či nižších pozicích. Kuba spolu s ortopedem to se mnou diskutují, já pak s hráči cvičím a informace, v jakém jsou stavu, předávám trenérům. Oni naopak předávají informace mně, jak se jim mužstvo zdá připravené, kdo z hráčů se jim nezdá…

Trenéři mi dávají volnou ruku

O Olomouci se říká, že je takovým rodinným klubem. Byla velká výhoda, že jste se s Jakubem Jarolímem znal už předtím, že si tedy můžete navzájem pomoct?

Rozhodně. Musím ale také říct, že jsou tady super trenéři. Od kolegů vím, že takto to v každém klubu nefunguje. Je skvělé, že mi dali volnou ruku a ostatně mi ji z velké části nechávají i nyní. Je tady nějaká vzájemná důvěra a daří se nad očekávání, což asi potvrdí všichni. Doufám, že nějakou malou část zásluhy na tom také mám. Svoji úlohu v mužstvu vnímám tak, že sbírám a předávám informace trenérům, a tím to celé lépe funguje. Oni jsou hokejoví trenéři, dělají perfektně svou práci, ale kondiční příprava je obor sám pro sebe.

Dá se říct, jak na tom jsou hráči po kondiční stránce momentálně ve srovnání se začátkem nebo koncem suché přípravy?

Zvažovali jsme kontrolní testování o reprezentačních pauzách, ale nakonec jsme od toho upustili, protože zhruba víme, kdo se jak cítí, a z toho vycházíme. Jak už jsem zmínil, je tady mnoho zkušených hráčů, kterým v této stránce nechávám volnou ruku. U mladých zatížení rozdělujeme tak, aby bylo optimální. Je velmi těžké v této části sezóny dělat nějaké zátěžové testy, ostatně ani je do toho cpát nechci.

Dá se říct, s kterými hráči je spolupráce jednodušší? S mladými, kteří mají touhu se prosadit, nebo s těmi zkušenějšími?

Obě varianty mají něco do sebe. Mladí jsou více vnímaví a více pracovití. Naopak je spíše musím brzdit v jejich snažení, aby se nepřetrénovali a nepřišlo to vniveč. Záleží člověk od člověka. U těch starších je to v podstatě tak, že přijdou hlavně, když jim něco je. Pokud jim nic není, trénují tak, jak trénovali vždy. Když byl zraněný třeba Honza Knotek, tak jsme spolupracovali na denní bázi a i tímto jsem od něj dostal větší důvěru. Více se mě ptá, mluvíme spolu, to samé a Honzou Švrčkem nebo třeba s Rosťou Oleszem, který má ze všech nejvíce svou hlavu. (směje se)

Jsem realista, každý mě poslouchat nebude

Mladší hráči si říct nechají?

Určitě. Je to ale práce tak na rok, než tady dokážu nastavit nějaké systémy. Teď můžu říct, že v šedesáti nebo sedmdesáti procentech u většiny hráčů vše funguje. Jsem ale realista a vím, že každý mě poslouchat nebude. Já chci po klucích nějaký základ, který plní a nějaké jejich denní hodnocení. Chci po nich, aby mi každý den hlásili, jak se cítí a jakou mají životosprávu. Poté to dáme celé do tabulky, a každý týden posílám trenérům reporty o stavu mužstva.

Je v tomto nějaký hráč trochu problémovější?

Každý má své období. (směje se) Jsou tady kluci, kteří jsou úplně perfektní. Pak jsou tady i hráči, kteří mají svá horší období. Ale vesměs všichni spolupracují.

Jak to je třeba u gólmanů?

Být gólman, to je samo o sobě diagnóza, ale samozřejmě v dobrém slova smyslu. (úsměv) Máme dva brankáře a každý z nich je úplně jiný člověk. Asi nemusím říkat, kdo z nich má větší radost z činek. Někdo má prostě alergii na železo, někdo naopak ne. (směje se)

Je tady hráč, který za dobu, co jste v Olomouci, neměl žádný zdravotní problém?

Jsou takoví, určitě, ale pak jsou tady kluci, kteří prostě mají smůlu. Plno kluků trpělo na respirační potíže, které můžeme jen velmi málo ovlivnit. Někomu se vrací zranění z minulých sezón, což je také problém.

Ranní rozbruslení? Jde o taktickou stránku

Možná by hodně sportovních fanoušků zajímalo, proč vlastně je před každým zápasem ranní rozbruslení? V mnoha jiných sportech trénink v den zápasu nebývá.

Mají to i volejbalisti nebo baskeťáci. Nemá to žádný kondiční vhled. Jde spíše o taktickou stránku a zároveň si to prostě kluci potřebují osahat. Večer při zápase se lépe cítí, když mají ráno hokejku v ruce.

Jak vypadá váš klasický den tady na stadionu?

Vždy ráno vyhodnotíme informace, které od hráčů máme. Když přijdu s nějakým tréninkovým plánem a půlka týmu je na kaši, když to řeknu takhle, tak samozřejmě musím reagovat pohotově. Stává se často, že po zápase klukům nic není a ráno je to špatné. Klasický den na stadionu tedy probíhá tak, že se pozdravím s trenéry a jdu za Kubou, který mi řekne, kdo za ním byl, kdo mu psal, že je nemocný a podobně. A na základě toho pak společně řešíme, jakým způsobem budeme pracovat. Je asi patnáctiminutové zapracování a jde se na led. Pokud je nějaký hráč zraněný, Kuba dostává informace od ortopeda a předává je mně a trenérům. Každý týden posíláme vedení reporty, aby přesně věděli, jak je který hráč připravený. A když je někdo zraněný, odhadujeme návrat do tréninkového procesu. Snažíme se být důslední, abychom dodržovali dobu hojení.

Probíhají nějaké diskuze i s trenéry mládežnických kategorií?

Občas s trenérem juniorky Karlem Beranem probíráme posilovny. On mi řekne, co by chtěl od týmu na ledě, já mu řeknu svůj názor a pak dodám, co by bylo vhodné dělat v posilovně.

V olomouckém klubu působí Tomáš Galvas, který v letošní sezóně hraje pravidelně za dorost, ale už několikrát naskočil také za juniorku nebo i jednou za áčko. Jak se třeba s ním konkrétně pracuje po kondiční stránce, když takhle přeskakuje napříč kategoriemi?

Určitě by potřeboval zesílit, ale zároveň je třeba s ním pracovat v závislosti na jeho schopnostech. Často to bývá tak, že trenéři po hráči v mladém věku chtějí, ať rychle zesílí a nabere nějaká kila. Samozřejmě zesílit musí, ale nesmí to být tupě. On určitě zesílí, až na to bude mít čas. Trenéři musí pochopit, že pod velkou zátěží hráč nevyroste, hlavně musí dobře jíst, spát a regenerovat. A pak až může přijít zvyšování výkonu, síly, svalů a hypertrofie.

Někdo má sklony přibírat kila

Řešíte s hráči, co jíst před zápasem a také po něm?

Na začátku přípravy jsem jim něco řekl o suplementech, jakým způsobem držet životosprávu, něco o spánku a výživě. To jsem však řekl velice obecně, protože je rozdíl mezi přípravou a sezónou.

Jsou hráči, kteří si musí hlídat, co přesně jí?

Někdo má sklony kila přibírat a někdo je naopak pořád hubený, ten zase musí mít příjem daleko větší. Jsou hráči, kteří ví, že když je reprezentační pauza a dva dny stojí, tak přiberou pět kilo. Obecně když nejsou v zápřahu, tak přibírají, což jen demonstrují sportovci, kteří už ukončili aktivní kariéru a mají hned nějaké to kilo nahoře.

Dříve se na kondiční stránku v hokeji tolik nedbalo. Máte informace, kolik procent celkového výkonu právě toto dělá?

Neřeknu přesné číslo, ale troufám si tvrdit, že fyzická připravenost hraje stále větší a větší roli. Mnozí hráči samozřejmě mají nějakou dávku talentu, a stejně tak má každý hráč odlišný fyzický fond, se kterým pak pracujeme. Jsou hráči, kteří si stravu váží, hodně v tomto ohledu pracují a starají se o sebe. Pak jsou ale takoví, kteří třeba mají daleko větší talent, ale nepracují způsobem, jakým bychom chtěli. Jsem ale přesvědčený o tom, a také jsem to už poznal, že hokejisté, kteří mají talent a brzy pochopí, že se o sebe musí více starat, dosahují nakonec o hodně lepších výsledků.