Na první zápas už se těším, usmíval se po návratu na led Tomáš Fořt

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Po dvouměsíční dřině během suché přípravy a téměř měsíc dlouhé dovolené se Kohouti dočkali návratu na led. Pro většinu hokejistů oblíbenější část přípravy odstartovala 25. července a kromě Pavla Skrbka, Jiřího Řípy a Alexe Rašnera se na ledě sešel celý tým. První trénink na ledě s novými spoluhráči absolvoval i útočník Tomáš Fořt, který přišel do Olomouce ze Zlína.

Po téměř měsíční dovolené se Kohouti znovu vrátili na led. Kopačky a letní oblečení vyměnili znovu za hokejovou výstroj a pomalu si zvykají na pobyt mezi mantinely. A to po více než třech měsících od konce sezóny není vůbec jednoduché. „Tlačí mě brusle,“ smál se Tomáš Fořt. „Začátek je vždycky těžký, protože je to pro tělo úplně jiný pohyb. První týden je takový zahřívací a je to hodně náročné. Pak se do toho ale začneme dostávat a většinou se to pomalinku lepší,“ usmíval se čtyřiadvacetiletý útočník.

Hanáci vletěli zpět do tréninků rovnýma nohama. Olomouckou partu nečekaly žádné úlevy, ale hned dvě tréninkové jednotky. Zatímco ráno se třicetičlenná skupina rozdělila, odpoledne šel na led celý tým. „První trénink jsme měli padesát minut, ten druhý byl rozdělený na dvě poloviny, takže asi hodinu a deset nebo patnáct minut. Myslím, že je normální, že chodíme na začátku na led dvakrát. Potřebujeme to do sebe dostat. Budeme mít puchýře, bude nás tlačit výstroj, ale když na led chodit nebudeme, tak si nepomůžeme,“ věděl.

Po týdnech dřiny v posilovnách, na ploše nebo na fotbalovém hřišti už olomoučtí hráči návrat na led netrpělivě vyhlíželi. Podobně to bylo i u Tomáše Fořta. „Těšil jsem se na led, ale ani suchá mi nevadí. Jsem rád, když trénuju, protože když sedím doma a netrénuju, tak nevím, co mám dělat a jsem z toho takový nervózní. Suchá mi nevadí, ale kdybych si mohl vybrat, radši půjdu na led,“ tvrdil forvard, který byl v minulé sezóně neproduktivnějším hráčem Šumperka.

Šikovný útočník patří mezi letošní posily olomouckého kádru. Předchozí letní přípravu trávil ve Zlíně, velké rozdíly v přípravě dvou klubů ale nevidí. „Už si ani pořádně nepamatuji, jak to bylo ve Zlíně. Jen už jsem tam měl vytlačené brusle, takže mě nohy bolely o něco míň,“ smál se. „Myslím ale, že je to každý rok stejné. Za tři měsíce tělo tenhle pohyb zapomene a než si zase zvykne, není to sranda. Ten první týden má člověk problém sám se sebou,“ přiznal kmenový hráč zlínských Ševců.

Už 2. srpna odehrají Kohouti první přátelské utkání. V jihlavském Dukla Cupu vyzvou právě domácí Jihlavu. Doma se ale Hanáci představí během přípravných zápasů jen třikrát. „Aspoň budou fanoušci víc hladoví. Samozřejmě, že je to trochu škoda, jak pro fanoušky, tak pro nás, protože musíme cestovat. Na druhou stranu, si i to cestování zase vyzkoušíme. Pokud budu hrát, tak se ale na zápas těším,“ dodal s úsměvem.