Nemám důvod odtud utíkat, říká po podpisu smlouvy Jan Káňa
Sezóna nezačala ideálně. Museli jsme řešit nespočet věcí: naše zdraví i zdraví našich blízkých… Řešilo se to pořád, nemohli jsme hrát, trénovat, nedalo se nic dělat. Myslím si, že to bylo v zápasech znát. Hráli jsme ob den. Každý se do tempa dostával postupně, přišly zranění. Hráli jsme úplně jinak, než jsme chtěli. Super ale bylo, že i když sezóna nebyla dobrá, tak se v závěru všichni dali dohromady a zlepšili přístup. Táhli jsme za jeden provaz a opravdu na nás bylo vidět, že chceme uspět a že sezónu jen tak nezahodíme. Chtěli jsme udělat dobrý výsledek.
Do play-off se šlo z dvanáctého místa. Pak se vyřadila Plzeň ve třech utkáních a následně se vypadlo se Spartou 0:4 na zápasy. Berete umístění jako úspěch?Asi ano. Před sezónou jsme se chtěli pohybovat v klidném středu tabulky a bojovat o nejvyšší pozici před play-off. To dvanácté místo není velký úspěch, ale naštěstí jsme to předkolem zachránili, a nakonec se tento ročník dá hodnotit pozitivně.
Covidem jsem nebyl tolik poznamenán
Pro mě to takový problém nebyl, protože já Covid neprodělal. Po celou dobu karantény jsem pořád něco dělal a nemocí jsem tak nebyl tolik poznamenán. Cítil jsem se relativně dobře. Sice jsem byl trochu unavený, ale rychle jsem si zvykl. Kluci, kteří Covid měli, leželi týden s horečkami. Měli to o dost složitější.
Byl jste terčem nějakých vtípků? Dělali si z vás spoluhráči legraci, že jste jediný z kabiny, kdo Covid neprodělal?Neměl to ani Honza Švrček. Nějaké narážky tam určitě byly. Nevím, proč jsme se tomu zrovna my dva vyhnuli, když to celá kabina kolem nás měla. Zase jsme ale jako jediní museli celou dobu chodit dvakrát týdně na testování, ostatní od toho měli aspoň na tři měsíce pokoj. (směje se) Ale jsme samozřejmě rádi, že se nám celou sezónu Covid vyhýbal.
V play-off byla vidět větší obětavost
Bodově se vám celkem dařilo. Hodně vašich branek padlo ze stejného místa. Dá se říct, že pravý kruh, kde máte pozici i v přesilovkách, je vaše oblíbené místo?Je to dané spíš tím, že jsem tam přesilovky začal hrát pravidelně. I v tréninku jsem tam střílel mnohem častěji. Jsem rád, že jsem jich z toho místa pár dal, ale pořád jich mohlo být více. Budu tam muset stát a střílet ještě častěji.
Foto: Alena Zapletalová
Nevím. Letos jsme hráli tak rychle za sebou, že jsem druhý den nevěděl, co vlastně včera bylo za zápas. Ale rád vzpomínám na ten první zápas předkola v Plzni, kde se mi podařilo dát dva góly a vyhráli jsme. Opravdu jsme všichni bojovali a chtěli vyhrát. To se mi v play-off strašně líbilo a jsem rád, že jsem součástí takového týmu, měl jsem ze všeho dobrý pocit. Doufám, že tyto zápasy nás naučí co nejvíc a v další sezóně budeme zase zkušenější.
V čem byl největší rozdíl oproti základní části?Od každého byla vidět mnohem větší obětavost a hlavně zodpovědnost. V základní části si každý občas něco zkusí stylem, že to buď vyjde, nebo ne, i když se zápas nevyvíjí nejlépe. V play-off si to nikdo nedovolil. Všichni hráli jako jeden muž, to byl asi největší rozdíl.
Byly v play-off najednou i větší emoce vzhledem k tomu, že byl tým bojovně a týmově naladěn?Možné to je. Ten play-off hokej se ale nedá hrát celý rok. To bychom měli zraněných hráčů během sezóny ještě víc, než jsme měli. Musely by tady být dvě lajny navíc, aby se to nějak protočilo.
V Olomouci se mi líbí, dcera mi změnila pohled na život
Během sezóny se vám narodila dcera. Změnil se nějak váš přístup k hokeji, když je teď ona na prvním místě?Změnilo mi to pohled na celý život. Doteď jsem byl jen já a přítelkyně. Od toho se vše odvíjelo. Dělal jsem to, co jsem chtěl já. Teď to je naopak. Člověk myslí hlavně na malou. Čas, který měl dřív třeba na kávičky nebo kamarády, už je teď jen pro ni. Když s ní tráví čas, tak je mu jedno, že je třeba zavřený doma, je prostě šťastný. Teď ale musím dceři i přítelkyni poděkovat, že mě tady po sezóně tři dny nechaly odběhnout. To jim budu muset vrátit.
Foto: Alena Zapletalová
Řekl bych, že ano. Pohybuji se více méně jen tady. Do Zlína občas jezdím za rodinou, do Brna za kamarády, když se to dá. Teď jsem tady a město se mi líbí. Nemám důvod odtud utíkat. Jsem tu spokojený.
Je i tohle jeden z důvodů, proč jste prodloužil smlouvu na další dvě sezóny?Určitě je. Kdybych tu byl nespokojený, tak tu zůstat nechci. Mně se tady prostě líbí, zvykl jsem si zde normálně fungovat a v hokeji mi taky nic nechybí. S malou to máme blízko do Zlína k rodině. Přítelkyně má rodinu tady v Olomouci, takže i kvůli ní by tu bylo hezké zůstat. Viděl jsem, jak jsme schopní hrát, takže si myslím, že i hokejově zde můžeme udělat ještě nějaký úspěch.
Bylo těžké se rozhodnout, zda tu zůstat, nebo jít někam jinam?Nabídky z jiných klubů jsem nějaké měl. Ale rozhodování to nebylo nijak složité. Chtěl bych svými výkony navázat na letošní ročník a pomoci týmu k co nejlepším výsledkům. Věřím, že budu zdravý, a že do toho náš tým šlápne hned od začátku. A že s diváky v zádech nebudeme ztrácet domácí zápasy a sezóna bude vydařená. Dále doufám, že se na konci budeme moci bavit o nějakém úspěchu, protože věřím, že tato parta na to má. Toto jsou hlavní důvody, proč zůstávám v Olomouci.
Foto: Alena Zapletalová
To je těžké říct, zda by to vyšlo, kdyby tu byli. Nějakou roli by to pravděpodobně hrálo. Třeba v tlaku na rozhodčí. Když začne pět tisíc lidí řvát na rozhodčího, že udělá za sebou dvě chyby, tak už si to pak nedovolí. Teď tady měli rozhodčí na svou práci relativně klid. To stejné platí o soupeři. Když například hraje neférově, celý stadion mu to dá sežrat.
Teď má každý na všechno klid, není tu žádný stres. Hrát před tolika lidmi, když se jich na vás dívá šest tisíc, někde i deset, je nepopsatelný pocit, to tady opravdu chybělo. Na druhou stranu jsme si na to za ten rok už zvykli. Ani nám to v tom play-off už tolik nepřišlo. Je to opravdu škoda, že tu nemohli být, ale zdraví je důležitější.
Jste zlínským odchovancem, hrál jste taky v Kometě. V čem to bylo jiné než tady?V týmech jako je Brno je opravdu špičkové zázemí, ale i ten tlak na hráče od vedení a trenérů je úplně jiný. Tady panuje spíše taková rodinná atmosféra, všichni k sobě mají blízko. Každý v klubu maká na sto procent, vzájemně si pomáháme a stojíme při sobě. To se mi strašně líbí a takového přístupu si tady všichni moc vážíme.
