Olomouc byla super volba. Jsem rád, že jsem to tady podepsal, říká Jakub Navrátil
Tak já myslím, že i když z toho bylo dvanácté místo, tak hra v základní části nebyla vůbec špatná, což se potom ukázalo v play-off. Dokázali jsme vyřadit Plzeň, která byla hodně vysoko v tabulce a myslím si, že tím, že jsme je porazili, to byla dobrá sezóna.
Jak jste zmínil, vyřadit Plzeň, ještě k tomu 3:0... asi to nikdo nečekal. Berete to jako o to větší úspěch?Tak určitě (smích). Plzeň má zkušené hráče, kteří jsou výborní jak dopředu, tak dozadu. Pro nás to byl strašně velký úspěch, za nějž jsme rádi. Každý nás bral jako outsidery, ale my se tak necítili. Na konci základní části jsme byli v plné sestavě, což bylo snad poprvé v celé sezóně a taky jsme tu sílu pak ukázali.
Pak přišla Sparta. Výsledek série vypadal sice jednoznačně, nicméně si nemyslím, že to z herního hlediska bylo až tak jasné...Máte pravdu. Já si taky myslím, že ne. Každý zápas byl těsný, až na ten poslední, který skončil 3:0. Herně jsme to podle mě zvládli výborně. Myslím, že nám chyběl ten kus štěstíčka, co jsme si asi vybrali v sérii s Plzní. Byla to ale super série. I pro ně to muselo být těžké, i když to bylo 4:0.
Během čtvrtfinále bylo vidět velké množství strkanic a šarvátek. Vy sám jste jednu absolvoval. Jak náročné je hrát takovýto agresivní hokej?Já sám nejsem moc velký rváč. Když to ale přijde, tak prostě musím bránit spoluhráče, musím tam do toho vletět, obzvláště v tom play-off. Toto k tomu patří. Sparta měla velké obránce, bylo tedy těžké chodit před bránu. Museli jsme se s tím ale vypořádat.
Jakub Navrátil v roztržce s Tomášem Pavelkou.
Foto: Alena Zapletalová
Chtěl bych poděkovat lékařům i našemu fyzioterapeutovi
Přejděme nyní k individuálnímu hodnocení - přeci jen, dá se říct, že to pro vás byla nováčkovská sezóna v extralize. Začal jste slibně, ale pak přišla zranění. Jak těžké pro vás bylo najednou vypadnout po tom dobrém začátku?V přípravě i na samotném startu to vůbec nebylo špatné, tam jsem si věřil a šlo to. Pak přišla měsíční covidová pauza, kdy jsme vlastně vůbec nic nedělali. Trénovali jsme jenom na suchu. Ostatní týmy chodily na venkovní kluziště nebo jezdily do zahraničí. My celou dobu nebyli na ledě. Pak jsme tedy měli asi pět nebo šest tréninků a šli jsme hned do ostrého zápasu, kde jsem se zranil. Celou sezónu jsem se pak dával do kupy, abych mohl stihnout alespoň konec základní části a play-off. Nakonec jsem to stihl. Co se týče individuálních statistik, rozjeté to bylo dobře, ale pak se to, bohužel, zastavilo.
Jak jste zmínil, vrátil jste se na konci základní části a hned jste se uvedl dvěma asistencemi proti Brnu. V předkole jste pak vstřelil gól, který definitivně posunul Olomouc do čtvrtfinále. Takže to přeci jen nakonec nebylo tak špatné, ne?Abych pravdu řekl, jsem rád za to, že jsem vůbec mohl naskočit, protože jsme se bavili s fyzioterapeutem a s doktory, kteří říkali, že budu rád, když stihnu jeden nebo dva zápasy. Nakonec to dopadlo lépe, než jsem čekal. Za to děkuji hlavně hlavně Kubovi Jarolímovi (klubový fyzioterapeut, pozn.red.), který mě dal dohromady. Udělal skvělou práci. Stejně tak musím poděkovat i doktorům a všem, kteří mi pomáhali. Že jsem tam měl nějaké asistence, jestli gól, tak to už je takové to plus.
Když zmiňujete lékaře a Kubu Jarolíma - jak vlastně probíhala vaše rekonvalescence?Nejdříve jsem šel na operaci. Po ní jsem musel nějaké čtyři týdny nosit ortézu, načež začala rehabilitace s Kubou, která probíhala asi dva měsíce. Každým dnem to vypadalo lépe, takže jsem měl pořád takovou tu naději, že ještě budu hrát. Potom přišel led, kde jsem se znovu dostával do plné zátěže. Po dvou měsících, kdy jsem nic nedělal, tak to bylo šílené. Vlastně jsem jen bruslil bez puku (smích). Ale jsem rád, že jsem to absolvoval. Dalo mi to nějakou novou zkušenost.
A jaké to pro vás bylo po psychické stránce? Přeci jen stalo se to během rozjeté sezóny, najednou přijde takováto stopka a najednou člověk neví, kdy zas bude moci hrát...To nebylo vůbec jednoduché. Pořád jsme se tak nějak bavili, jestli naskočím, nenaskočím... Jestli budu ještě hrát nebo už se na to mám vykašlat a mám vše směřovat na další sezónu... nicméně nejhorší bylo se na ty kluky dívat s pocitem, že jim nemohu pomoci. Sledoval jsem každý zápas. To mě žralo úplně nejvíc, že jsem nemohl nic dělat. Jenom ležet a koukat se na ně.
Jakub Navrátil přijímá gratulace po gólu do plzeňské sítě.
Foto: Alena Zapletalová
Play-off v extralize je oproti nižší soutěži hodně rozdílné
Teď už ale k těm lepším věcem. Máte za sebou sezónu v Olomouci. Před začátkem ročníku se vám například ozval i Zlín, kde jste zažil svůj extraligový křest. Berete zpětně kohouty jako dobrou volbu?Stoprocentně. Jsem rád že jsem to tady podepsal a že jsem tady mohl být. Hlavně jsme hráli play-off, což se Zlínu nepodařilo. To byla pro mě nová zkušenost, jelikož v extralize jsem vyřazovací část ještě nikdy neabsolvoval, pouze v první lize. Takže vybrat si Olomouc byla super volba a to, že tu budu pokračovat, je paráda.
Navážu na premiéru v extraligovém play-off. Vy jste vyřazovací část zažil i o stupeň níže, tedy v Chance lize. Jak moc velký je to rozdíl?Hrozně velký. Jak silově, tak takticky. Takové to osekávání, takoví ti zákeřní hráči, co Vám nedají ani kousíček ledu... tak to si myslím, že se v té extralize vyskytuje mnohem víc, než v první lize.
Nyní máte po sezóně. Co plánujete na léto?Kdyby nebylo to covid šílenství, tak bych asi jel někam na wellness s přítelkyní, ale jelikož je všechno zavřené, dal jsem si jen dva až tři týdny pauzu, a teď už jsem se zase vrátil k tréninku.
Takže to zase zůstalo jen u pomáhání tátovi a Playstationu... (smích)Přesně tak! Už jsem pomáhal, pokácel jsem celou třešeň, jsem z toho celkem ztahaný. (smích)
.
Jakub Navrátil před druhým čtvrfinálovým utkáním na ledě pražské Sparty.
Foto: Alena Zapletalová
#VšeciSpolu
