Petr Polodna bral prohru s nadhledem: O nic nešlo, v play-off by to bylo horší

Jakub Novák
C H O M U T O V - V Chomutově odehrál pět sezón, teď ovšem přijel na sever Čech v barvách soupeře. Ani Petr Polodna sice Hanákům ke třem bodům v posledním zápase nadstavby nepomohl, přesto se nejednalo o žádnou tragédii. Obě mužstva měla své jisté a duel odloženého 42. kola brala jako dobrou přípravu. "V závěru jsme odvolali gólmana a moc nám k vyrovnání nechybělo, škoda," smutnil přesto olomoucký blonďatý útočník.

Petře, jak byste zhodnotil dnešní zápas?
To je těžká otázka (směje se). Prohráli jsme, takže to moc pozitivní nebude, ale na druhou stranu „o nic nešlo“. Kdyby se prohrálo ve čtvrtfinále, tak by to bylo určitě horší.

⇒ Petr Polodna se vrátil na místo, kde začínal s dospělým hokejem

Přesně jak říkáte, „o nic“ nešlo. Nechyběla motivace?
Podvědomě to tam asi trošku bylo. Nikdo se rozhodně nechtěl zranit, ale na druhou stranu, kdyby se to nějak vypustilo, tak to zranění přijde spíš. Takže zápas jsme úplně nevypustili.

Po první třetině to bylo pouze 0:1, cítili jste ještě šanci?
Určitě ano, bylo to pouze o gól, to nic není. Nějaké šance jsme měli, takže jsme se ještě snažili. Na druhou stranu i Chomutov tam měl dost šancí, takže se to ještě mohlo zdramatizovat. Kdokoliv mohl dát branku.

Ve druhé třetině přišly dvě slepené branky domácích…
Dostali jsme rychle na 0:3, ale naštěstí se nám povedlo vstřelit gól, takže pořád tam ten kontakt byl. Pak se podařil ještě jeden gól, takže to bylo rázem 2:3. Odvolali jsme gólmana a i tam nám moc nechybělo, zavařili jsme domácím, ale bohužel jsme to neproměnili. Spálili jsme jednu gólovku, kde se to přestřelilo, ale jinak to Chomutov kolem branky odehrál dobře.

Co jste si řekli před třetí třetinou v kabině? Šance tam stále byla…
Zápas jsme určitě nechtěli vypustit, protože kdyby ano, tak jsme sem vůbec nemuseli jezdit. Chtěli jsme uhrát dobrý výsledek, pokusit se srovnat skóre a případně v prodloužení nebo na nájezdy urvat nějaký ten bod.

V sedmapadesáté minutě jste mohl mít obrovskou šanci, ale přišel faul…
Tak nějak jsem vytušil, že si to budou beci přenechávat (směje se). Havíř to měl docela těžké, byl jsem kousek od něj a vypíchl jsem mu puk, takže mě musel faulovat. Možná se mohlo pískat i trestné střílení, protože jsem byl před ním. Bylo to ale chvilku do konce, tak už to asi nechtěl rozhodčí pískat (usmívá se).

Na konci jste hráli přesilovku, k tomu jste odvolali gólmana, šest na čtyři už byla slušná šance…
To ano. Zamkli jsme je, byl tam i závar, ale bohužel jsme z toho nic neproměnili. Určitě pomohlo, že Chomutovští byli jen ve čtyřech. Měli jsme na ledě dost prostoru na vytvoření šance, ale nevyšlo to.

Hrál jste několik sezón v Chomutově, má to zde pro vás ještě speciální náboj?
Ano, na Chomutov nikdy nezapomenu. Začínal jsem tu vlastně s dospělým hokejem. Zažil jsem tu krásná léta. Hned po juniorech jsem sem naskočil a pravidelně jsem hrával, takže na Chomutov vzpomínám vždycky rád.

Váš tým měl sérii deseti zápasů, ve kterých získal alespoň bod...
Bylo to asi tím, že jsme začali hrát více do obrany. Je to tím, že se blíží play-off a něco se nám asi přeplo v hlavách (směje se). Nedostávali jsme moc branek, což bylo hodně důležité. Hlavně, abychom si to přenesli do play-off.

Play-off je ale tady, co od něj čekáte?
Musíme se teď probojovat přes čtvrtfinále, to je, dalo by se říct, povinnost. Vypadá to, dle papírových předpokladů, že bychom šli na Ústí, na které se nám celkem daří, takže si věříme. Naším cílem je finále, což by se nám mohlo podařit. Tam bychom se potkali s Chomutovem, Jihlavou, ale uvidíme. Každá série je otevřená a začíná se od nuly. Nechci ale teď moc spekulovat.