Jirko, letos se vám sezóna, minimálně po bodové stránce, opravdu povedla. Jak jste ji vnímal vy a co k tomu přispělo?

Asi to bude víc faktorů. Je to trošku herními zkušenostmi, trošku tím, že jsem si upravil trénink a víc poslouchám své tělo. Co během sezóny potřebuje a co ne. Cítil jsem se dobře, zdraví mi sloužilo, chodil jsem i na přesilovky, což má taky velký vliv na to, že jsem udělal tolik bodů. Bez přesilovek to šlo hůř. Tohle jsou asi věci, které byly zásadní.

Pomohla tomu i důvěra trenérů? Mimo jiné jste většinu sezóny nastupoval v první obranné dvojici.

Samozřejmě! To je základ. Bez toho to nejde. Když mi nebudou věřit a nebudou mě stavět, body se tak dělat nebudou. Důvěru trenérů jsem cítil i v předchozích sezónách, ale byl jsem spíš vytěžovaný na oslabení nebo na pět na pět. Teď k tomu přibyly i přesilovky a zúročil jsem to i kanadskými body.

Dlouhá léta jste byl považován hlavně za defenzivního obránce, v posledních sezónách, a letos obzvlášť, ale spousta lidí změnila názor? Jak jste vnímal poznámky o vašich útočných akcích?

Myslím, že jsem pořád defenzivní obránce. (usmívá se) Je mi to i bližší. V útoku je to ale změna. Víc si to užívám. Řekl bych, že teď jsem spíš univerzál, můžu dopředu i dozadu.

‚‚Dřív mi možná trochu chybělo sebevědomí‘‘

Myslíte si, že jste k tomu musel dozrát nebo to byla spíš náhoda?

Útočení je hodně o sebevědomí. To mi možná trochu chybělo. Držel jsem se vzadu a hrál na jistotu. Neriskoval jsem tolik, jako teď. Bude to možná i věkem.

Napadlo vás v mládežnických kategoriích, že byste mohl tak dlouho zůstat v Olomouci?

⇒ Obránce Jiří Ondrušek

To si asi nikdo nepředstavoval. Když jsem začínal, hrála se tu první nebo druhá liga. Všem jsem vykal a ani mě nenapadlo, že bych s nimi mohl někdy hrát. Od toho mladého zobáka jsem se ale přesunul ke zkušenějším pozicím. To jde tak rok s rokem. Vůbec jsem nepředpokládal, že by se to tak mohlo vyvinout. Když jsem tehdy viděl ty starší v áčku, bál jsem se je pozdravit. A teď je to obráceně. (směje se)

Ohlédnul jste se v posledních letech za tím, co všechno jste s klubem zažil?

Jsem rád, že se tu hokej tak posunul. Když jsem začínal, hrál se tu spodek první ligy. Byla doba, kdy jsem se plácali s Berounem nebo s Kadaní. Jsem rád, že se to posunulo a že jsem byl toho součástí. Věřím, že ještě pořád není konec - máme rezervy a máme kam se posouvat.

‚‚Postup do extraligy byl zlomem v mé kariéře‘‘

Dá se vůbec říct, která sezóna pro vás osobně byla tou nejlepší?

Záleží z jakého hlediska. Po stránce bodové to bylo letos. A pokud jde o úspěch, tak rozhodně postup do extraligy. To byl takový zlom v mé kariéře. Nebo dvě sezóny před tím, než jsme postoupili a kdy jsem mohl naskočit za Vítkovice. To byl pro mě určitě taky posun. V každé sezóně se dá najít nějaká změna a věřím tomu, že i když už mám hodně za sebou, další sezóna přinese zase něco nového. Člověk nikdy neví, co ho čeká a na co se může těšit.

Máte pocit, že plníte funkci určitého mentora pro mladší hráče? Třeba pro Adama Rutara, se kterým jste nastupoval ve dvojici?

Věřím, že ano. Nemyslím si, že v šatně. Nevyžívám se v proslovech a podobně. Spíš se těm mladším snažím pomoci na ledě.

Patříte mezi velmi oblíbené hráče olomouckých fanoušků. Roli možná hraje i to, že jste zůstal věrný Olomouci. Jak vnímáte ohlasy ve svém okolí?

Že bych to úplně vnímal, se říct nedá. Samozřejmě mě těší, když mě lidi pozdraví a třeba mi řeknou, že jsou rádi, že jsem podepsal smlouvu. Je mi ale jasné, že se najdou lidi, kteří by mě rádi viděli někde jinde. Všechno má svůj rub a líc. Věřím, že někteří fanoušci by mě rádi za někoho vyměnili. (směje se) Myslím si ale, že jsou spíš pozitivní ohlasy a za to jsem rád.

‚‚Znám všechny kluky, vedení, trenéry. Mám tu k tomu vztah‘‘

Letos jste se rozhodl podepsat další smlouvu, co vás k tomu přimělo? Byla i jiná varianta?

Samozřejmě, že jsem o tom přemýšlel, ale přece jen, je mi 35 let a není kam se hnát. Syn tu chodí do školy, s přítelkyní stavíme domek, takže určitě plánuji budoucnost v Olomouci. To, že bych na rok, na dva někam odešel… Možná by mi to herně pomohlo, možná ne. Nějaká změna by asi nastala, ale když se nad tím zamyslím, tak co se týče mého života do budoucna, nemyslím si, že bych si tím nějak pomohl.

Hrálo roli i to, že máte ke klubu nebo k partě spoluhráčů nějakou vazbu?

Jsem tu dlouho, znám všechny kluky, vedení i trenéry. Mám k tomu vztah. Na výsledcích mi možná záleží víc než hráčům, kteří jsou tu na jednu či dvě sezóny. Samozřejmě, že každý chce vyhrávat. To, že je z Brna, neznamená, že pro něj nejsou důležité výsledky. Přece jen je ale pro mě asi strašák baráže nebo sestupu horší než pro kluky, kteří se můžou za rok sbalit, odstěhovat se do Čech a hrát někde jinde. Pro mě by to byl větší problém.

‚‚Chci se podívat aspoň do semifinále‘‘

Jaká pro vás byla letošní sezóna, kdy se hrálo prakticky obden?

Byla hodně náročná. Naštěstí mi vydrželo zdraví, takže jsem si to celkem užil. Musím zaklepat. Myslím, že fyzicky jsem na tom celkem dobře a neměl jsem problém s tím, že se hrálo takhle po sobě. Vždycky je to ale o zdraví. Kdybych měl nějaký problém a musel bych hrát pod prášky nebo pod injekcemi, asi by se to projevilo. Od toho byly vždycky repre pauzy a pokud měl člověk problém třeba s třísly nebo zády, dal si pět dní volna a začal zlehka trénovat. Teď nám ty delší pauzy chyběly. Jsem opravdu rád, že mi zdraví drželo a nemusel jsem do sebe půl roku cpát nějaké prášky. Náročná sezóna to rozhodně byla, i bez fanoušků. Doufám, že už to nezažiju, příští sezóna bude s fanoušky a hlavně, že jsme si od nich neodvykli a nebudeme nervózní. (směje se)

Jaké tedy máte cíle do dalších sezón?

Letos byl velký úspěch, že jsme porazili Plzeň. Znovu jsme ale skončili ve čtvrtfinále. To už jsme tu měli, není to nic nového. Chtěl bych se podívat aspoň do semifinále. Samozřejmě je to vysoký cíl a záleží na mnoha faktorech - jak se posílí tým, jak hráčům vydrží zdraví a podobně. Letos jsme měli velký problém se zdravím hlavně v útoku. Byl bych rád, kdybychom se týmově znovu posunuli. A osobně? Bylo by hezké, kdyby mi to hrálo aspoň tak, jako letos. (usmívá se) Abych byl zdravý a nepřišel nějaký úraz a já abych se mohl věnovat trénování.

Jak strávíte zhruba měsíc volna, který vás čeká?

Teď budu hlavně odpočívat a pak se chci věnovat tělu. Spíš chci ale dělat cviky, které se celý rok nedělaly. Nějaké kompenzační. Zajdu si na kolo nebo zahrát tenis. Ale jen tak rekreačně než že bych hltal kilometry a potil litry potu. Spíš aby bylo tělo v pohybu, ale rozhodně ho nebudu přetěžovat.