Tátu jsem musel ke koupi motorky dlouho přemlouvat, tvrdí bývalý motokrosař Tomáš Markl
Tomáši, zmínil jsi se, že ses ještě před hokejem věnoval jinému sportu, a to motokrosu, kdo tě k němu přivedl?
Nejspíš táta. Jezdili jsme se dívat na motokrosové závody a já na nich tátu vždycky přemlouval, ať mi koupí motorku. Asi po roce přemlouvání mi ji nakonec koupil a začal jsem jezdit motokros.
Táta měl k tomuhle sportu nějaký vztah už před tím, než jsi začal jezdit?
Ve vedlejší vesnici od té, kde jsme bydleli, se jezdily motokrosové závody. My se tam začali jezdit dívat a táta se tam seznámil s pár kamarády. On taky nikdy předtím nejezdil, takže jsem začal jezdit já a motorku si pořídil i táta.
Řekl jsi, že tě k motokrosu přivedl táta, jak na to ale reagoval zbytek rodiny? Motokros přece jen nepatří k nejbezpečnějším sportům. Nebáli se rodiče, že se ti něco stane?
Od táty jsem nic takového neslyšel a máma je smířená s tím, že jestli se mi má něco stát, stane se mi to kdekoliv a kdykoliv, takže máma souhlasila.
Co tě na motokrosu zaujalo?
Auta a motorky lákají všechny kluky, dá se říct. Na tom sportu se mi ale nejvíc líbilo to, že je individuální a nezáleží na nikom jiném ani na trenérovi, který řekne, jestli člověk pojede nebo ne.
Kdo tě u motokrosu vedl, měl jsi nějakého trenéra?
Nejdřív jsem jezdil jen s tátou na polích, trénovali jsme na tratích podle táty. Otec se pak seznámil s jedním člověkem, který prodával motorky a taky jezdil odmalička. Ten mi pak také sem tam něco poradil. Asi v osmi letech jsem pak přešel do týmu Zejax, který nám nabídl, že bych za ně mohl jezdit. Byla tam ale podmínka, že bychom museli platit určitou částku za rok, protože tam byla nějaká soustředění, osobní tréninky a v zimě tréninky v tělocvičně, ale táta jim řekl, že děkujeme, ale nechceme. I přes to nám ale řekli, že by byli rádi, kdybych za ně jezdil.
⇒ Tomáš Markl se motokrosu věnoval až do třinácti let
Co se pro tebe tedy příchodem do Zejaxu změnilo?
Jezdili jsme na závody všichni dohromady, takže když třeba táta nemohl jet na závody, hodili jsme motorku do auta a jel jsem s někým jiným. V depu pak stávala asi tři auta pohromadě a vzájemně jsme se hecovali (usmíval se).
Účastnil jsi se i nějakých závodů?
Běžně jsme jezdili v podstatě závody po celé České republice. Za sezónu se jely asi tři poháry, které se dál dělily, a každý z nich měl asi deset závodů, které se jezdily v pátek a v sobotu. V pátek jsme jeli na jeden pohár, v sobotu zase na jiný, takže se to takhle prolínalo. Největší akce, které jsem se účastnil, bylo Mistrovství střední Evropy, kde jsem skončil druhý. To byl asi největší úspěch. Poháry, které se jezdily po České republice, jsem víceméně všechny vyhrával (usmíval se).
Které národnosti se tehdy mistrovství účastnily?
Tehdy tam byli asi Poláci, Němci, Maďaři a Italové. Dá se říct, že Poláci a Italové byli nejlepší a stáli pak se mnou na bedně.
Měl jsi nějaký motokrosový vzor?
Vzor jsem měl, asi jako každý kluk. Byl to například James Stewart, který jezdí motokros v Americe. V USA se ale jezdí na úplně jiné úrovni. Kdybych srovnal mistrovství světa a americkou motokrosovou soutěž, tak je ta americká úplně někde jinde.
Lákalo tě tedy zkusit si motokros i v zahraničí?
Určitě mě to lákalo, ale je to hodně drahý sport. Dá se říct, že kdybychom měli miliony, můžu jezdit mistrovství světa. Tam je to všechno jen o penězích.
Skloubit hokej a motokros asi není příliš jednoduché, kdy jsi s motokrosem musel skončit?
Už se tomu nevěnuji vůbec. Občas si zajezdím na kamarádově motorce, když mi ji půjčí. Věnoval jsem se tomu ale asi do třinácti let.
⇒ Pět zhruba ze čtyřiceti pohárů, které Tomáš Markl v motokrosových závodech získal
Nakonec jsi dal přednost hokeji. Jak jsi se k němu dostal?
Hokej byl původně jako by můj druhý sport. U nás v Lanškrouně se postavil úplně nový zimní stadion, do té doby tam nikdy žádný nebyl, a já jsem asi někdy po Vánocích v rámci zimní přípravy na motokros, začal chodit hrát hokej, abych měl nějakou fyzičku. S motokrosem jsem pak musel skončit kvůli přechodu na střední školu.
A jaké tedy byly tvé hokejové začátky?
V devíti jsem začal hrát v Lanškrouně. Tam tehdy byly asi dvě kategorie, mladší a starší žáci, možná ani to ne, takže jsem hrál hned za ně asi tři roky. Potom se někdo náhodou zmínil, že bych mohl jít do Šumperka, tak jsme to s mámou jeli na letní zkusit. Trenér nám nejdřív řekl, že mají další den turnaj, takže si ještě nezahraji, ale po tréninku nám řekl, ať na turnaj přijedu, že hrát budu. Pak jsem hrál jednu sezónu v Šumperku, kde si mě poté vyhlédl trenér Přecechtěl a od té doby jsem tady.
S hokejem jsi začínal poměrně pozdě, jak to bylo s bruslením?
S kluky jsme chodili asi od čtyř nebo pěti let bruslit a hrát hokej na rybník. Popředu jsem nějak bruslit uměl, ale pořádně jsem se to naučil až v Lanškrouně.
Je něco, co ti v hokeji třeba kvůli pozdnímu začátku chybí?
Měl jsem pocit, že v Lanškrouně ani v Šumperku se moc neučil kombinační hokej, ale tady ano, a to mi chybí ještě teď (smál se).
Je něco, co sis z motokrosu přenesl do hokeje?
Já se hlavně nebojím, že se mi něco stane. To si asi nesmí připouštět nikdo. Vím, že musím jít i přes bolest. Pamatuji si, že jsem jel jeden závod, spadl jsem, hodně to bolelo, ale byl jsem někde dole v rokli, schovaný a nikde nikdo nebyl. Říkal jsem si, co tam asi sám budu dělat, buď tam budu ležet, nebo zvednu motorku a pojedu dál. Tak jsem ji zvedl a jel. To mě na tom sportu nejvíc fascinuje, že záleží jen tom daném člověku.
Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys se vzdal hokeje a vrátil se k motokrosu?
To určitě ne. Kdybych chtěl jezdit na motorce, mohl bych jen v létě a už bych nesměl hrát hokej na takové úrovni. Přemýšlel jsem nad tím ale hodně.
Těžká otázka na závěr. Co je pro tebe v hokeji „to nejvíc“, to, proč zvítězil hokej?
Tak to je těžká otázka (zamyslel se). Těžko říct. Baví mě to. Strašně se mi líbí ten sport, ale i kvůli kolektivu. Mám tu spoustu kamarádů, jsme spolu skoro každý den
