Třetí setkání Martina Faltera a Jiřího Trvaje. Co na sebe prozradili?

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Hokejový život je nevyzpytatelný. Cesty jednotlivých hráčů se často různě kříží a někdy se přátelé i po letech nečekaně setkávají. Podobně to bylo i s brankářem Martinem Falterem a trenérem brankářů, bývalým výborným gólmanem, Jiřím Trvajem. Ve Vítkovicích se poprvé setkali, když bylo Martinovi Falterovi teprve „náct“, podruhé se setkali v Brně, kde spolu tvořili brankářskou dvojici. V Olomouci jsou ale jejich role trochu rozdílné.

Vzpomínáte si ještě na dobu, kdy jste se poprvé potkali?

Martin Falter: Na to si vzpomínám. Byly to mé začátky v áčku, kdy mi bylo osmnáct, možná trošku míň. Bylo to někdy před Vánoci ve stříbrné sezóně Vítkovic. Bylo to asi jako pokaždé, když přijde někdo z juniorů do áčka. Má určitý respekt a teprve se rozkoukává. Samozřejmě Jirka už v té době patřil mezi top gólmany v lize.

Jak tehdy Jirku Trvaje ve Vítkovicích vnímali?

Martin Falter: Byl to pojem. Vždycky tam byli kvalitní brankáři. Začínal tam Martin Prusek, a pak myslím přišel Jirka a začali se střídat. Byli za vyrovnanou dvojici. Když chytal Jirka, vypadaly zápasy stejně jako když tam byl Puťa (Martin Prusek). Ten pak, myslím, odcházel někam ven a Jirka se stal jedničkou.

Jiří Trvaj: Jednu sezónu, tu bronzovou, jsme odchytali s Martinem tak nějak napůl. Byl v té době jednička předešlého roku a asi nebyl úplně spokojený s tím, že jsme se začali točit, proto odešel zkusit štěstí do NHL.

Mezi vámi byl poměrně velký věkový rozdíl, jak jste spolu vycházeli?

Jiří Trvaj: Nikdy jsem to nebral tak, že je někdo mladší o dva roky nebo o patnáct. Když byl ve stejné pozici jako já nebo se mnou trénoval, nikdy jsem nedělal rozdíly. Bavil jsem se s každým a s každým jsem také vycházel. Stejné to bylo i s Martinem.

Martin Falter: Vycházeli jsme normálně. Myslím, že Jirka je rozhodně nekonfliktní typ a neměl problémy snad nikdy s nikým.

Jak velké překvapení to pro vás bylo, když jste se o pár let později potkali i v Kometě?

Martin Falter: Bylo to rozhodně zajímavé. Alespoň pro mě určitě, protože v době, kdy bych měl být asi v nejlepších letech, jsem se potkal s brankářem, se kterým jsem začínal. Už jsme se asi registrovali v době, kdy jsem se vrátil ze zahraničí, a pár zápasů jsme proti sobě odchytali, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme se potkali podruhé v Brně.

Jiří Trvaj: Musím říct, že jsem v tom, že se potkáváme podruhé, zvláštnost neviděl, protože za ta léta se člověk potká se spoustou gólmanů, se kterými pak vytvoří dvojice nebo trojice a zase je vymění. To, že přišel Martin ze Sparty, bylo velké plus, protože jsem ho znal, pocházíme ze stejného kraje a není úplně cizí.

Martin Falter: Myslím, že když jsem přišel do Brna, bylo to spíš jen o tom, že jsme oba začínali ve Vítkovicích. Po Brně ale asi můžeme říct, že jsme kamarádi. Máme i víc společných témat.

Jiří Trvaj: Tobě bylo ve Vítkovicích kolik, sedmnáct nebo osmnáct? (otáčel se na Martina Faltera) Na ledě jsme byli rovnocenní partneři, ale mimo něj jsme v té době moc společných zájmů neměli. Později v Brně už Martin vyspěl (smál se)…

Martin Falter (doplnil): A trošku se zklidnil (smál se).

Jiří Trvaj: Tak… a trošku se zklidnil (řekl s úsměvem), takže už jsme společná témata měli a mohli jsme i zajít na pivo. Už mu ho prodali (smál se).

Bavili jste se před Martinovým přestupem do Brna o tom, že se znovu setkáte?

Martin Falter: Bylo to tak, že i když se to nemá, měl jsem Brno podepsané už někdy v únoru. A co osud nechtěl, potkali jsme se pak ve čtvrtfinále Sparta – Kometa. Když nás pak Brno překvapivě vyřadilo a Jirka byl jedním ze stavebních kamenů postupu, už tehdy Trvka o mém přestupu věděl. Myslel jsem, že to neví, ale když jsme si podávali ruce, prohodili jsme něco o tom, že bychom měli být příští sezónu spolu.

Jiří Trvaj: Já to tehdy věděl, protože v Brně se o tom mluvilo, takže se to ke mně doneslo. Když jsme pak na sebe narazili v play-off, bylo to pro nás těžké.

Martin Falter: To bylo to poslední, co jsem si přál.

Jiří Trvaj: Samozřejmě. Byla to taková divná situace, ale myslím, že jsme jim to dost usnadnili tím, že jsme byli lepší a prostě jsme je přejeli (smál se a rozesmál i Martina Faltera). Takže si Martin nemusel nic vyčítat.

Fungovala mezi vámi v Brně ještě nějaká rivalita?

Jiří Trvaj: Samozřejmě, že chce každý chytat, já jsem byl ale asi v lepší pozici díky tomu, že už jsem tam nějaký pátek byl a měl jsem za sebou sezónu, kdy jsme sahali po zlatu. Martin na sobě nedal nic znát, ale určitě se chtěl dostat do branky.

Martin Falter: Když jsem podepisoval Brno, byli desátí nebo jedenáctí a předpoklad u brankářů byl úplně jiný. Během dvou měsíců se ale situace vyvinula tak, že měl Jirka lepší startovací pozici. V Brně byl delší dobu, měl toho za sebou víc, ale bylo na nás, jak to bude a jak se bude dařit mužstvu. Rivalita to byla jen těžko. Já se chovám všude stejně, pracuju na tréninku a snažím se být připravený na každý zápas.

Jiří Trvaj: Nikdo rád nesedí na střídačce, ale i já si odseděl svoje za Sassu Hovim a nedával jsem mu to nijak znát, i když se někteří divili. Já s ním ale vycházel dobře a snažil jsem se tak vycházet s každým kolegou, ať už jsem chytal nebo ne.

Martin Falter: Samozřejmě je problém, když se brankář, který chytá, chová nějak špatně a třeba ostatním leze krkem, ale myslím, že to nebyl případ ani jednoho z nás.

Trávili jste spolu čas i mimo led?

Martin Falter: Tehdy už jsme měli oba rodiny, ale i tak jsou dny, kdy tam musíme před nebo po zápase zůstávat. Měli jsme v Brně takovou oblíbenou restauraci, kam jsme chodili na obědy.

Jiří Trvaj: Jmenuj (smál se).

Martin Falter: Byla to restaurace U Kašny v Rajhradě, což byl takový náš záchytný bod. Takový balzám na duši.

Jiří Trvaj: Já jsem jezdil po každém zápase a tréninku domů a Martin tam zůstával, takže to zase až tak úplně nešlo. Když jsem ale zůstával v Brně, občas jsme se sešli na oběd nebo večeři.

Jiří Trvaj zůstal po ukončení aktivní kariéry v Olomouci jako trenér brankářů, jakou roli to, Martine, hrálo při vašem přestupu?

Možná to hrálo roli pro vedení klubu a pro mě to bylo jedině plus, protože jsem šel do týmu, kde jsem znal Jirku. Chtěl jsem říct trenéra brankářů, ale to je pro mě takové těžké (smál se). Znám tu hodně kluků, protože jsem možná s polovinou z týmu někde hrál. Celkově to bylo jednodušší. S Jirkou jsme byli v kontaktu i před Olomoucí.

Martine, překvapilo vás, že se Jirka Trvaj stal trenérem brankářů v Olomouci a nevrátil se například do Vítkovic?

Nepřekvapilo. Každý, když skončí, a Trvka už teda konečně v jednačtyřiceti skončil (smál se), si musí vybrat nějakou cestu a bylo mu to nejbližší. Asi to bylo i nejjednodušší. Má kolem hokeje víc aktivit a proč nezůstat tady, když tady ukončil kariéru a byla ta možnost. Má to i kousek domů, takže to byl spíš logický krok.

Jaký je Martin Falter „student“?

Jiří Trvaj: Martin už hlavně hodně trenérů zažil, takže ví, jak se má připravovat a na čem pracovat. V tomhle ohledu je to jednodušší, protože ví, co má dělat a je i ve věku, kdy ví, co potřebuje a sám si řekne.

Martine, jaký je Jiří Trvaj trenér? Je to pro vás zvláštní, když jste spolu chytali a teď vás Jiří trénuje?

Martin Falter: Já mu na prvním tréninku říkal, jak to, že není oblečený a má jen brusle (smál se). Určitě je pro mě jednodušší, když cvičení vede Jirka a já ho provádím. Zatím je to na bázi, kdy si sám řeknu, nebo oba víme, co potřebuji. I já sám vím, co dělám špatně. Je to o tom, na těchhle věcech zapracovat a mít zpětnou vazbu. Mám to s kým zkonzultovat a vím, že je to někdo, kdo se na to dívá podobnýma očima jako já.

Jiří Trvaj: Oni si ti gólmani hlavně potřebují pokecat (smál se).