Vánoce podle Kohoutů. Jak a kde stráví olomoučtí hráči Štědrý den?

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Jen pouhý den zbývá do Štědrého večera. Olomoučtí hráči mají jen 24. prosinec na to, aby si užili trochu vánoční atmosféry, pak už budou znovu trénovat. Většina hokejistů se tak rozjede do různých koutů republiky, aby byli se svými nejbližšími. Letošních posil, trenérů A týmu, ale i Jana Jaroměřského, kterého letos čeká jedna premiéra, jsme se zeptali, jak vypadá jejich typický Štědrý den. Kdo chystá na večeři téměř hody a kdo čeká pod stromečkem ponožky?

Vzhledem k nabitému extraligovému programu moc volna nemáte, přesto, jak budete trávit svátky?

Branislav Konrád: Myslím, že je to tradiční, jako každá normální česko-slovenská rodina. Nějaká ta večeře a rozbalování dárků. Malý psal Ježíškovi, že poslouchal a už se těší, co mu donese. Myslím, že něco dostane.

Adam Zeman: Vánoce? Budu s rodinou v Jihlavě, ale už druhý den odjíždím zpátky do Olomouce. Jako každý rok se na Vánoce těším a určitě si to užiju.

Miroslav Holec: Vánoce budu trávit v Brně se svou rodinou. Malá věří na Ježíška a já doufám, že jí to vydrží co nejdéle. Já většinou připravuji salát a řízky, a pak se snažíme malou dostat ven na procházku.

Petr Kafka: Jak trávím Vánoce? Pojedu k mým rodičům a za dvěma mladšími bratry. Počkáme, až přijedou babička s dědou, a pak si dáme rybí polévku, kapra se salátem, rozdáme si dárky a pojedeme domů.

Tomáš Mikúš: Tradičně býváme celá rodina doma, nebo se jdeme podívat za sourozenci, kteří už mají děti, takže v kruhu rodině. Potom je společná štědrovečerní večeře, rozbalíme dárky a jdeme se podívat na půlnoční mši.

Tomáš Valenta: Svátky trávíme v pohodlí domova s rodiči. Rozdáme si dárky a čekáme na Půlnoční.

Jan Jaroměřský: Letos máme poprvé Vánoce už jen rodinné a první rok trávím tady. Předchozí roky jsme vždycky trávili u paní tchýně nebo u mých rodičů, ale vzhledem k tomu, že je letos hodně zápasů, nechce se nám cestovat a už jsme si to chtěli udělat po svém, máme prvního Ježíška ve vlastním. S vlastními řízky, vlastním stromečkem. Budeme to připravovat my a já se na to hodně těším, takže už aby to bylo.

Zdeněk Venera: Tak nějak tradičně. Mám už dvě vnučky, jenže volno je jediný den a my se de facto vracíme z Boleslavi někdy v noci a 25. už zase trénujeme. Na Štědrý den toho bude docela dost na objetí rodinných příslušníků. Hráči to ale mají stejné a za ty roky, co člověk dělá hokej, už si na to nějak zvykl. Letos mi umřel otec, takže se určitě půjdu podívat i na hřbitov.

Jan Tomajko: Většinou doma s rodinou. Je to takový den, kdy se sejdeme celá rodina, i sestra s dětmi a tatínek, takže jsme všichni takhle společně.

Jak vypadá vaše tradiční štědrovečerní večeře?

Adam Zeman: Klasika. Neděláme sice rybí polévku, ale jinak je to kapr a salát.

Miroslav Holec: Kromě kapra a salátu je to ještě předtím knedlíčková polévka nebo polévka z kapra. Já ale kapra nejím, takže to vaří tchán.

Tomáš Mikúš: Nemůže chybět ryba a bramborový salát. V podstatě všechno bezmasé. Když jsme byli menší, dělávala máma smažený sýr, ale teď už je to většinou jen ryba. Samozřejmě zelňačka a hříbková polévka.

Tomáš Valenta: Jednou za rok si to můžu dovolit, takže je to bramborový salát a smažený kapr. To prostě musí být.

Jan Jaroměřský: To budou hody! (smál se) Nechce se mi pouštět ani do rybích polévek ani boršče. Nevím, jestli bychom to jedli a je s tím hodně práce, takže zůstaneme u klasiky. Kapr se u nás nikdy moc nejedl, jsme spíš řízkoví. Poprosil jsem tátu, ať mi z Čech přiveze vinné klobásy, takže si ji udělám. U nás je to trochu zvykem. Ani nevím, jestli budu dělat klasický bramborový salát, nějaký ano, ale asi ne ten tradiční. Stoprocentně něco delikátního připravím (usmíval se).

Jaké dárky jste jako malí rádi dostávali? A jaký dárek vám udělal největší radost?

Branislav Konrád: Když jsem byl třeťák, dostal jsem první masku. Byla s Buffalo Sabres, takže jsem v ní i spal.

Adam Zeman: Největší radost jsem asi měl, když jsem v šesti letech dostal kolo.

Miroslav Holec: Úplně si to nevybavuji, ale myslím, že jsem měl vždycky největší radost z hokejových věcí.

Petr Kafka: Rozhodně tvrdé dárky. Takové ty měkké balíčky nikdo nechtěl. Úplně si to nepamatuji, ale myslím, že to byla auta na ovládání, autodráha a podobné věci.

Tomáš Mikúš: Vždycky jsem měl největší radost z hokejových dárků, ať už to byla malá hokejka, brusle, rukavice nebo nové ribano.

Tomáš Valenta: Každý dárek mi udělal vždycky radost, protože to bylo z lásky. Letos jsem celé rodině řekl, že potřebuju ponožky a trenýrky, takže si myslím, že budu hodně překvapený (usmíval se).

Zdeněk Venera: Docela si vzpomínám. Byla to hokejová helma Eufa, když jsem hrál za žáky ve Zlíně. Tehdy to bylo ještě za starého režimu a kvalitní zahraniční zboží bylo ještě hodně vzácné. Rodiče nějakým způsobem sehnali ze Švédska krásnou žlutou helmu. To si pamatuju dodnes.

Jan Tomajko: Těžko říct, každý rok to bylo něco jiného. Z toho, co si vzpomínám, to byly třeba vláčky, autodráha a podobné věci, co mají rádi kluci.