Vždycky je to vabank, říká Jan Lukáš o zázračném zásahu
Po pětizápasové pauze nasadil masku a postavil se do brány. Spolu s týmem se radoval z prvního gólu, pak ale sledoval marné snahy svých spoluhráčů vyzrát na Godlu. Řeč je o Janu Lukášovi, který sice v bráně zářil, po utkání ale důvod k radosti neměl. „Letos to nějak nevychází. Spíš prohráváme než vyhráváme, když tam jsem a moc to netěší. Je to škoda, zase to bylo o gól,“ mrzelo olomouckého strážce svatyně.
Podstatnou roli znovu hrály přesilové hry. Všechny tři góly v utkání totiž padly v početních výhodách. „Přesně tak, dostali jsme dva góly a my jsme z přesilovky dali jen jeden. Po gólu vyhazovali puky a dobře bránili. My jsme nebyli schopní se k tomu dostat,“ přiznal.
Na světelných tabulích dlouho svítil stav 1:1 a Kohouti si vytvořili řadu slibných šancí. Hned na začátku druhé části se snažili protlačit puk za Godlu Káňa s Klimkem, o chvíli později zastavil souhru Tomečka s Ostřížkem jen obětavý litvínovský hráč, na konci utkání byli blízko gólu Vyrůbalík s Oleszem, slovenský brankář ale puk za svá záda nepustil. „Možná chyběl větší důraz nebo chození do brány, ale jak říkám, Litvínov hrál dobře, organizovaně v defenzivě, už ve středním pásmu nás napadali a těžko se tam chodilo. Možná nám chybělo trošku štěstí nebo něco takového,“ uvažoval sedmadvacetiletý gólman.
Srovnávat dvě poslední utkání s Litvínovem nejde. Zatímco v tom předchozím Kohouti Vervu zaskočili a už ve druhé minutě vedli 2:0, tentokrát byla první třetina mnohem vyrovnanější. „Myslím si, že do toho vstoupili líp. Snažili se dávat si pozor a všechno cpát k nám do brány. Byl to takový bruslařský souboj, i když po těch pěti dnech asi nebyly síly ani pro jedno mužstvo takové, jaké by mohly být. Teď se ale musíme nachystat na konec základní části a připravovat se pomaličku na předkolo,“ zavelel odhodlaně.
Olomoucký brankář si na nedostatek práce stěžovat nemohl. Během utkání čelil 38 střelám a za svá záda pustil jen o jednu víc než jeho litvínovský soupeř. Na začátku třetí třetiny se navíc blýskl parádním zásahem, kdy Kohouty zachránil od téměř jistého gólu do prázdné branky. „Musel jsem jít na Jarůška, protože ten to pořád tahal a člověk neví, jestli by nahrával nebo střílel, takže jsem na něj musel vyjet a on to na poslední chvíli hodil za sebe. Já na něj byl celým tělem a už jsem nemohl dělat nic jiného než tam dát ruku a hokejku a naštěstí mě Zdráhal trefil, ale tomu zápasu to moc nepomohlo. I tak jsme prohráli,“ řekl zklamaně olomoucký odchovanec.
Sám ale přiznal, že k takovému zásahu hodného Zlaté helmy, přispěla i pořádná dávka štěstí. „Je to vabank. Většinou to dáváte doprostřed brány, ať to nějakým způsobem zakryjete, ale je to určitě o štěstí,“ přikyvoval hokejista, který sbíral zkušenosti i dresu pražského Lva v KHL.
