Základem je dobrá letní příprava, říká nový asistent Róbert Petrovický. Jak vzpomíná na zlaté MS?

Trenére, jaké jsou vaše první dojmy po příchodu do Olomouce?

Jednoznačně pozitivní. Samozřejmě chvíli potrvá, než chlapce poznám a uvidím je v tréninku. Teď je to především o tom se na sezónu dobře připravit, seznámit se s mužstvem a také s realizačním týmem.

Budete mít na starost obránce podobně jako před vámi Boris Žabka?

Ano. Mým cílem je pracovat tak, aby se neustále zlepšovali. Byly tady pozitivní věci, které se hráčům líbily, neustále na nich pracovali. Určitě se v nich bude pokračovat, protože nastavené to je dobře. Věřím, že i já přispěji.

Poslední dvě sezóny jste strávil ve švýcarském Lausanne. Co vás přivedlo zpět do Česka?

Už když jsem ve Švýcarsku končil, měl jsem v hlavě, že bych se rád posunul zpět do mužské kategorie. Stalo se to velmi rychle. Byl jsem osloven před pár týdny, až po skončení sezóny. Změna je normální věc, je to součást hokeje. V Česku jsem už nějakou část kariéry jako hráč prožil, to jsem ale tehdy byl ještě mladý. (usmívá se) Jakmile nyní proběhl první kontakt, hned jsme se potkali. Slyšel jsem několik pozitivních věcí jak o jednotlivých hráčích, tak o partě v mužstvu. Nebylo co řešit.

Jaká byla ve Švýcarsku vaše náplň práce?

Loni jsem měl na starost juniorku, rok předtím jsem strávil s áčkem jako asistent. Byla to skvělá zkušenost. Akorát francouzština byla trošku oříškem, hlavně při komunikaci s mladšími hokejisty. Mluvil jsem s nimi převážně anglicky, ale u mladších kluků to bylo trochu těžší. Nicméně zvykli jsme si, měl jsem možnost tam zůstat, ale potřeboval jsem změnu. Vyšla Olomouc, takže proč ne?

Spolupracovat budete s Janem Tomajkem, znali jste se před vašim příchodem?

Samozřejmě jsme se předtím párkrát střetli. Věděli jsme o sobě, věděli jsme, jaké jsme měli hráčské i trenérské kariéry. Pak jsme si zavolali, potkali se a začali jsme mluvit o hokeji i vizích. Byl to velmi příjemný meeting.

Stihl jste se zpětně podívat na nějaké zápasy? Případně jaké o mužstvu máte informace?

Pochopitelně jsem se na to ptal a také to trošku sledoval. Díval jsem se, jak kluci hrají a jak se zlepšují. Bývalého trenéra jsem se zeptal na pár otázek, i s Honzou jsme se o tom bavili. Mužstvo má svou kvalitu, v minulé sezóně ji ostatně ukázalo. Jak jsem říkal, je třeba pokračovat ve věcech, které jsou tady nastavené.

Během hráčské kariéry jste hrál českou nejvyšší soutěže za Vítkovice, Kometu i Slavii. Jaké na to máte vzpomínky?

Jedině dobré. K Česku mám vztah rodinný i hráčský, ale to už bylo dávno. Teď se už věnuji jiným věcem. Pozoruji, že se česká liga nesmírně zlepšila, každé mužstvo v ní má silný kádr. Rok co rok je velmi vyrovnaná, alespoň mi to tak připadá. Těším se, že budu součástí toho, co se tady buduje.

V roli trenéra jste už působil ve Slovanu Bratislava, juniorské slovenské reprezentaci i té seniorské. Jde vůbec porovnat práci v klubu s reprezentací?

Jsou to dvě různé věci, moc se porovnávat nedají. U reprezentace to spíše bylo o tom hráče připravit na mistrovství světa, dostat je do velkého hokeje a dát jim tu příležitost. Je to vlastně jen a pouze o jednom turnaji za sezónu. Nejedná se o každodenní práci jako v klubu. Každopádně zkušenost to byla výborná. Mistrovství světa v hokeji je vždy vrchol, na který se těší každý hokejista napříč kategoriemi. A za chvíli ten vrchol čeká i muže...

V roce 2002 jste se podepsal pod největší úspěch slovenského hokeje v historii, na MS jste vyhráli zlatou medaili. Vzpomínáte na turnaj v Göteborgu často?

Je to sice už historie, ale bylo to skvělé. Prostě to vyšlo, všechny hvězdy nám přály a měli jsme výbornou partu. Každý úspěch potěší. Od té doby se ale hokej velmi změnil, už je to prakticky úplně jiný sport. Teď je daleko těžší vyhrávat tituly, mistrovství a další poháry. Vzpomínky to však jsou krásné. Rád se s bývalými spoluhráči střetávám. Však nedávno jsme měli zápas legend, s kluky je vždy velice příjemné vzpomínat. Podobný úspěch přeji každému trenérovi a sportovci. V dnešní době je velmi tenká hrana mezi výhrou a prohrou.

Mimo jiné jste několik sezón působil i ve Spojených státech amerických. V NHL jste hrál za Hartford, Dallas, Tampu, St. Louis nebo Islanders. Máte za mořem ještě nějaké vazby?

Nevím, jestli přímo vazby, ale NHL stále sleduji, přece jen je to nejlepší liga na světě. Nicméně bylo to už strašně dávno. V dnešní době už jsou mí bývalí spoluhráči trenéry nebo manažery, ale tak je to ostatně už všude. Když se vidíme, rádi se pozdravíme.

V olomouckém týmu je pár hráčů, se kterými jste ještě nastupoval, je to tak?

Ano, pár chlapců znám. Některé jsem trénoval, s některými jsem hrál. Například v Kometě s Honzou Švrčkem nebo ve Vítkovicích s Lukášem Klimkem. Proti dalším starším klukům jsem samozřejmě nastupoval jako soupeř. Ale říkám, s ostatními teď máme čas se dobře poznat a půjdeme cestou, která je tady nastavená.

Možná je to ještě brzy, ale jaké budete mít ambice do nové sezóny?

Já to beru trošku jinak. Ambice jsou za mě takové, aby se chlapci dobře připravili a aby měli dobrou a zdravou letní přípravu, to je základ. Snad za několik týdnů vyjedeme na led všichni zdraví.