Zapsali jsme se do historie, pocity se nedají vyjádřit, hýřil úsměvem Jakub Bartoň
Už jsme se o tom bavili po základní části. Po loňsku jste si vytvořili určitou laťku, cítili jste během play-off nějaký tlak, že byste se měli dostat až do baráže?
Nějaký extrémní tlak jsme sice necítili, ale určitě, kdybychom neobstáli v play-off, nebylo by to dobře.
I když jste se loňskou baráží protrápili, asi se dá říct, že jste to potřebovali, je to tak?
Ano, asi je to tak. Spousta hráčů byla zraněná a baráž je těžká soutěž!
Vstup do baráže vám ale moc nevyšel. Chomutov jste sice znali, přesto to byl možná nejhorší výkon během barážových zápasů. Čím to bylo?
Nevyšel, ale to nás asi nakoplo. Nepřistoupili jsme k tomu zápasu tak, jak jsme měli. Hráli jsme moc ustrašeně.
Během baráže jste doma v základní hrací době ani jednou neprohráli. Za celou sezónu jste v plechárně nebodovali jen čtyřikrát, vypadalo to, že u vás vážně platí „můj dům, můj hrad“. Kde byl klíč k úspěchu?
Myslíte „můj dům, můj plech“ (smál se). Je dobře, že i když jsme venku párkrát prohráli, doma se nám dařilo. Bylo to asi díky divákům, postupně chodilo víc a víc, až aréna málem nevydržela ten nápor. Bylo to úžasné. Rád bych všem chtěl tímto ještě jednou poděkovat.
Domácí zápas s Boleslaví (2:3 pr.) a venkovní s Kladnem (4:5 sn.) pro vás nedopadly dobře. Každý ale vnímala veřejnost trošku jinak, zatímco po zisku bodu s Boleslaví se slavilo jako po výhře, po prohře s Kladnem reakce moc kladné nebyly. Jak jste tyhle dva zápasy vnímali vy?
Zápas s Boleslaví jsme nezačali dobře, nakonec jsme byli rádi za bod. Závěr byl strhující. Zápas s Kladnem jsme zase pro změnu začali dobře, ale Kladno už nemělo co ztratit, dali do toho vše a přehráli nás. Byl to nejtěžší zápas. Bod byl super.
K těm nejzajímavějším zápasům patřilo třeba utkání s Kladnem (5:3), kdy jste po pěti minutách prohrávali o tři góly. Pak jste ale předvedli něco fantastického, kde jste vzali sílu na obrat? Kladno v tu dobu muselo být v nejlepší možné situaci, přesto to do vítězného konce nedotáhlo…
To asi bylo. Myslím, že pro diváka to musel být krásný hokejový zážitek. Dostali jsme smolné góly, to je prostě sport. Já si ale pořád myslel, že zápas otočíme. Měli jsme dobrý pohyb a hráli jsme lépe. Jak říkám, například v zápase u nich (4:5 sn.) jsme dvě třetiny hráli famózně. Každý zápas je prostě jiný. Kladna je ale škoda.
Naopak v zápase s Chomutovem jste si vybrali snad všechnu smůlu, kterou jste mohli…
Je to tak. Je to nevyzpytatelné, v tom je sport úžasný.
O posledním domácím zápase se šířily spekulace, že by se Boleslav a Olomouc mohly domluvit a body si rozdělit. Shodou okolností na dělení bodů opravdu došlo, vnímali jste fámy nějak?
Před zápasem vůbec, po něm jsem něco málo zaslechl, ale oslavy to předčily. Bylo to famózní (usmíval se).
A teď k tomu veselejšímu. Povedlo se vám to, v co všichni doufali, ale těžko by někoho napadlo, že se postup opravdu povede. Zapsali jste se do historie. Pocity se asi těžko budou popisovat… Patří tohle k životním zážitkům?
Přesně! Zapsali jsme se do historie (usmál se) a pocity se nedají vyjádřit (smál se). Proto to hrajeme, pro tu euforii, radost, štěstí. Kdo sportoval, dělal kolektivní sport, ví, o čem mluvím. Hokej je ale podle mě v tomto úplně nejlepší.
Co byl klíč k úspěchu? Rozhodně jste nepatřili k favoritům, spíš jste byli opět velkým překvapením…
Kolektivní, obětavý výkon, štěstí. Dobrá parta od prvního do posledního muže. Ale i to, že jsme neměli co ztratit.
Už během play-off návštěvnost dost stoupla, barážové návštěvy snad neklesaly pod čtyři tisíce, navíc se vám třikrát v řadě povedlo vyprodat stadion….
Fantazie! (usmíval se) Bylo to něco neskutečného. Všem moc děkujeme. Přál bych to všem fanouškům zažít i z té naší strany.
Poslední zápas sezóny se hrál víceméně z povinnosti, přesto to nevypadalo nijak zle. Někteří kluci tvrdili, že si chtějí poslední utkání hlavně užít, splnili jste si to? Fanoušci se rozhodně bavili…
Jsme rádi, že to nevypadalo nějak zle a že se fanoušci bavili (smál se).
