Významný den čekal jihlavský Horácký zimní stadion v sobotu 30. srpna. Na vysočinu se totiž sjel téměř kompletní tým zlatého olympijského týmu z Nagana 1998 a zástupci tří reprezentačních výběrů, které dokázali na přelomu tisíci letí získat tři zlaté medaile z mistrovství světa za sebou. Olomouc měla na tomto významném zápase, který nakonec skončil nerozhodným výsledkem 7:7, hned tři své zástupce.

Pavel Patera: Bylo výborné, že jsme se s kluky viděli

Kladenský odchovanec, asistent tří zlatých gólů a momentálně hráč mužstva olomouckých Kohoutů. To je jen několik podstatných faktů, které si lze představit pod jménem Pavel Patera. Čtyřnásobný mistr světa nemohl na Zlatém utkání chybět.

„Bylo výborné, že jsme se s kluky viděli. S některými jsme se třeba, plácnu, deset let nepotkali. Po dlouhé době jsme se tedy znovu setkali. Někdo tam byl už den předem, zbytek jsme se potkali až u oběda na druhý den. Byli jsme tam s rodinami, každý probíral nějaké zážitky, jak se kdo má a tak dál. Bylo to opravdu super. I samotný zápas i diváci byli fantastičtí. Celá akce byla velmi vydařená,“ říkal spokojeně veterán Pavel Patera.

⇒ Pavel Patera na turnaji stolení v Naganu

V týmu olympijských vítězů si mimo jiné zahrál i s dlouholetým parťákem Martinem Procházkou. Pokusili se o obnovení staré spolupráce? „Tyto zápasy jsou samozřejmě o něčem jiném, než ty klasické. Každý si to přijel spíš jen tak užít, pohrát si s pukem. O nějaké spolupráci se ani nedá mluvit, hokej na exhibici je úplně jiný,“ poznamenal hokejista s téměř dvěma sty starty za národní tým.

V 25. minutě utkání se velká letní posila Hanáků neúmyslně podepsala pod čtvrtý gól týmu „zlatého hattricku“. Svou nahrávkou zpoza branky omylem našel pouze Tomáše Vlasáka, jehož únik posléze dokončil Tomáš Kucharčík. „Chtěl jsem nahrát na modrou o mantinel Frantovi Kučerovi. On si však myslel, že mu budu nahrávat mezi kruhy, takže to bylo hned,“ smál se autor dvou gólů a třech nahrávek z památného naganského turnaje.

Z hráčů, kteří se vzpomínkového zápasu v Jihlavě zúčastnili, patřil Patera mezi ty hokejisty, kteří jsou stále aktivními. V exhibičním tempu však podle něj ale mezi všemi hráči příliš velký rozdíl nebyl. „Nehrálo se ve velkém tempu, takže to poznat nebylo. Většina hráčů buď hraje, anebo skončila jeden, dva či tři roky zpátky. Všichni tak nějak ještě v kondici byli,“ poznamenal „Patýs“.

Jiří Dopita: Tato akce byla velice důstojnou vzpomínkou na pana Hlinku

Jedním ze strůjců největšího historického úspěchu v dějinách československého hokeje byl i Jiří Dopita, který momentálně plní roli asistenta hlavního kouče u týmu Mory. Ten se však stejně jako kapitán vítězů z roku 1998, Vladimír Růžička, na brusle nepostavil a sledoval zápas již ze svého typického místa – střídačky.

„Rozhodlo to, že už rok a půl nehraji, ale hlavně si léčím koleno. Věřím ale, že se to dá v brzké době do kupy, aby to bylo v pořádku. Nejen kvůli takovým zápasům, ale i kvůli tomu, abych si mohl tady v Olomouci jít párkrát zahrát se staršími kluky. Celý problém byl tedy v koleni,“ vysvětlil svou absenci na ledě Jiří Dopita.

I přesto, že se Zlatého utkání aktivně neúčastnil, nemohl si průběh celé akce vynachválit. „Celá akce proběhla opravdu v příjemném duchu, myslím, že to bylo velmi vydařené,“ pochvaloval si hokejista, který má i dvě zlata z již kolikrát zmiňovaného „zlatého hattricku“.

⇒ Jiří Dopita na památném turnaji v Naganu

Pětačtyřicetiletý kouč navíc prozradil, že na zlaté úspěchy se v krátkosti zavzpomínalo i mezi samotnými hráči. „Někteří kluci tam byli od pátku, někteří od soboty. Pár chvilek na to, abychom povzpomínali tam bylo, ale že bychom to důkladněji probírali, to ne.“

Zní to trochu zvláštně, ale ve Zlatém utkání nastoupil i Dopitův svěřenec, a to Pavel Patera. Neměl asistent kouče Fialy strach, aby se jedna z největších hvězd Kohoutů před startem extraligy nezranila? „No, v takovém utkání asi ne,“ usmál se. „I když je pravda, že se člověk může zranit vždycky, ale hrálo se v klidu a pohodě, takže zranění nehrozilo,“ byl spokojen.

Kromě toho, že se na místě sešly velké hvězdy českého hokeje, měl být zápas věnován zejména památce tragicky zesnulého Ivana Hlinky, trenéra „týmu snů“ z Nagana. Od smrti legendárního kouče totiž v srpnu uplynulo už deset let. „Myslím, že to byla velice důstojná vzpomínka na pana Hlinku. Moc se mi to líbilo,“ uzavřel Jiří Dopita.

Jan Tomajko: Zlaté utkání? Byla to pro mě velká pocta

Třetím členem do party, které Olomouc na Zlaté utkání vyslala, byl trenér staršího olomouckého dorostu Jan Tomajko. V kariéře mu už před čtyřmi lety nedovolily pokračovat zdravotní problémy, na rozdíl od Jiřího Dopity ale na Horáckém zimním stadionu hokejovou výstroj navlékl. A stejně jako všichni zúčastnění byl majitel zlata z mistrovství světa 2000 a 2001 plný dojmů.

„Byla to výborná myšlenka, tolik skvělých hráčů na jednom místě se jen tak nesejde. Pro mě byla pocta, že jsem na Zlatém utkání vůbec mohl hrát. Bylo to příjemné,“ vyjadřoval se k unikátnímu shledání Jan Tomajko.

⇒ Jan Tomajko, bývalý útočník a nyní trenér SDO

Své kouzlo měla celá akce také v tom, že se někteří bývalý spoluhráči setkali po mnoha letech. „Skoro se všemi jsem se viděl po hodně dlouhé době. S málo hráči se vídám častěji. O to bylo tohle setkání specifičtější,“ řekl člen výběrů ze šampionátů z roků 2000 a 2001.

Pavel Patera, jakožto stále aktivní hráč tvrdil, že rozdíl mezi těmi, kteří hokej pořád hrají a již vysloužilými hokejisty, nebyl velký. Jan Tomajko je ale jiného názoru. „Hlavní rozdíl byl ve fyzické kondici. Když je člověk zvyklý každý den trénovat v hokejové výstroji, je to opravdu znát, i když ve výstroji jen tak postáváte. Člověk za chvíli nemůže, musí jít střídat dřív. Ta herní praxe tam zkrátka není a je to docela vidět,“ vysvětloval kouč staršího dorostu Mory.

Brusle na tréninky svých svěřenců obouvá Tomajko téměř každodenně, prozradil, že před Zlatým utkáním v Jihlavě potrénoval i s výstrojí. „Já ve výstroji na led nechodím vůbec. Před Zlatým utkáním jsem byl s juniory dvakrát na ledě a musím říct, že jsem toho měl plné zuby. Oblečený do výstroje chodím na led tak jednou za rok. Je to opravdu něco jiného, jen tak postávat a trénovat naplno. V Jihlavě se však pochopitelně nehrálo v žádném extra tempu, spíš si to chtěli všichni užít. Takže myslím, že i my, kteří denně netrénujeme, jsme na ledě nevypadali jak nějaká nemehla,“ rozesmál se.

Celé utkání navíc doprovázela skvělá atmosféra. Jihlavský „zimák“ byl beznadějně vyprodaný, což byla třešnička na dortu. „Musím říct, že atmosféra byla parádní. Stadion byl zaplněný ještě předtím, než začalo rozbruslení. Byl to krásný zážitek a myslím, že i diváci, kteří dorazili, si celou akci také užívali,“ chválil kulisu v Jihlavě, kterou vytvořilo 7200 diváků.

Tým olympijských vítězů z Nagana – Zlatý hattrick 7:7 (0:2, 3:2, 4:3)

Branky a nahrávky: 28. Hejduk (Ručinský, Reichel), 33. Ručinský (Reichel, Hejduk), 34. Martin Straka (Šlégr, Jágr), 41. Ručinský (Reichel), 48. Jágr (Straka), 49. Moravec (Hamrlík, Hejduk), 55. Patera (Moravec, Šlégr) – 13. Vlasák (Kucharčík, Hlinka J.), 15. Ujčík (Pilař, Martínek), 22. Hlinka J. (Vlasák), 26. Kucharčík (Vlasák, Martínek), 41. Broš (Čajánek), 52. Hlinka J. (Pilař), 57. Kucharčík (Hlinka J., Vlasák). Rozhodčí: Homola, Husička - Gebauer, Lederer. Diváci: 7 200.

Tým olympijských vítězů z Nagana: Hašek (31. Čechmánek) – Šmehlík, Šlégr, Hamrlík, Procházka L., Špaček, Kučera F. – Jágr, Beránek, Martin Straka - Hejduk, Reichel, Ručinský – Moravec, Patera, Procházka M. – Čaloun. Nehrající kapitán: Vladimír Růžička a Jiří Dopita. Trenér: Slavomír Lener.

Zlatý hattrick: Hnilička (31. Salfický) – Pilař, Martínek, Buzek, Kaberle F., Vykoukal, Benýšek, Štěpánek M. – Ujčík, Čajánek, Broš – Kucharčík, Hlinka J., Vlasák – Varaďa, Šimíček, Tomajko. Trenéři: Josef Augusta a Vladimír Martinec.

Sestřih utkání nebo dokonce celý záznam naleznete na webových stránkách ČT Sport.

FOTO (zdroj): rytirikladno.cz, sport.aktualne.cz, hcdukla.cz