Každá sekunda v áčku mě posunula dál, uvědomuje si Matěj Tomajko

Zuzana Spurná
O L O M O U C – Junioři si uplynulou sezónu příliš neužili. Tým pod vedením trenérů Karla Berana a Milana Ministra stihl odehrát jen devět utkání, pak se soutěž zastavila. Juniorka doufala, že se na led ještě do konce sezóny vrátí, tak se ale nestalo. Někteří hráči tak dostali první šanci v áčku. Mezi nimi i Matěj Tomajko. Pro toho byl uplynulý ročník výjimečný i v jiném směru. Poprvé byl povolán do reprezentace.

Jaký byl pro tebe osobně uplynulý ročník? Dostal jsi příležitost v áčku, pak přišla první pozvánka do reprezentace.

Abych byl upřímný, nebylo to optimální. V juniorce jsme stihli odehrát jen devět zápasů, což je nic moc, protože si myslím, že v naší kategorii je důležité odehrát co nejvíc utkání. Bylo to psychicky náročné. Neustále jsme doufali, že se liga znovu rozjede. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo. Na druhou stranu jsem dostal šanci v áčku, za což jsem neskutečně rád. Odehrál jsem asi šest utkání a myslím, že mě každá sekunda posunula dál. Je to pro mě jedna z pozitivních věcí v této zvláštní sezóně.

Překvapila tě pozvánka do reprezentace nebo byly nějaké náznaky?

Určitě mě to překvapilo, protože to byla moje první nominace do reprezentace. Myslím, že to pro mě bylo takové příjemné překvapení.

⇒ Útočník Matěj Tomajko

Co to pro tebe znamenalo?

Pro mě je reprezentace to nejvíc, co v hokeji je. Byla to obrovská čest a doufám, že to nebylo naposledy.

Bylo pro tebe výhodou, že ses v národním týmu potkal s Tobiášem Handlem a Danielem Ministrem, kteří už reprezentační dres v minulosti párkrát oblékli?

Rozhodně to byla výhoda, protože kluci už nějaké zkušenosti mají. Trochu mi nastínili, jak to bude probíhat. Samozřejmě, že jsem byl rád, že tam se mnou byli, protože jsme všichni z Olomouce.

Co sis z reprezentace odnesl?

Myslím, že celé soustředění bylo kvalitní, ať už tréninky mimo led nebo na ledě. Osobně si myslím, že mi soustředění hodně dalo a vím, na čem musím pracovat.

Jak jste se v juniorce popasovali s tím, že nemohly probíhat ani tréninky?

Bylo to na nic. Nemohli jsme trénovat ani hrát zápasy. Každý z nás se připravoval individuálně a doufal, že bychom se každou chvíli mohli vrátit na led.

Myslíš, že se zákaz tréninků nějak projeví v příští sezóně?

Teď je docela těžké říct, jak to bude vypadat. Myslím, že ostatní týmy na tom budou stejně. Uvidíme, jak bude probíhat příprava na suchu a na ledě. Na další sezónu se musíme dobře připravit.

Skočil jsi rovnýma nohama do áčka, co pro tebe bylo nejtěžší?

Nejhorší pro mě byl první zápas. Byl jsem hrozně nervózní, ale po pár střídáních to ze mě opadlo. Zápas od zápasu to bylo lepší.

Jak se ti spolupracovalo s tátou coby trenérem A týmu? Rozebíral s tebou například zápasy i mimo stadion?

S tátou jsme na sebe zvyklí, protože byl v mladším dorostu na střídačce s Pavlem Sedlákem, takže to pro mě nebylo nic nového. K zápasům si něco řekneme, ale že by to byly nějaké dlouhé rozhovory, to ne.