Konečně jsem chytal solidně, těšilo po utkání Libora Kašíka
Kohoutům se v dosavadní přípravě zatím velmi dařilo. V sedmi utkáních se pětkrát radovali z vítězství, prohráli jen na půdě Znojma. Úterní zápas proti Královským lvům se však Hanákům výsledkově nevyvedl, i přes dobrý výkon podlehli soupeři fotbalově 0:1.
„Nechci náš výkon přeceňovat. Hráli jsme docela dobře, jen nám chybělo štěstíčko v koncovce. Naše hra dozadu i dopředu byla dobrá,“ komentoval předvedenou hru Libor Kašík.
V samotném závěru, kdy měl přijít největší olomoucký tlak, se nechali postupně vyloučit hned tři domácí hráči. Místo útočení se tak tým kapitána Bartoně musel bránit. „Rozhodčí by si měl uvědomit, že hrajeme hokej a někdy tvrdší souboje přijdou. Minimálně jeden zákrok pískat nemusel,“ ohodnotil výkon hlavního arbitra. „Jinak utkání vyhrocené nebylo. Kluci se v posledních minutách snažili vstřelit branku, ale bylo už pozdě,“ mrzelo dvacetiletého brankáře, který pochytal pětadvacet střel.
„Byla to škoda, že jsme se nechali vyloučit. Právě jeden hráč nám chyběl, abychom mohli soupeře zatlačit a dostat pod tlak. Naopak Hradec zavřel nás, neboť měl početní výhodu,“ dodal zklamaně.
Pro Libora Kašíka byl zápas proti Hradci Králové teprve druhým zápasem v Olomouci. A přestože jej prohrál, se svým výkonem byl spokojený. „Paradoxně to byl zřejmě můj nejlepší zápas v přípravě. V Jihlavě jsem sice zachytal velice slušně, ale v utkáních za Zlín nic moc. Proti Hradci se mi zdálo, že jsem chytal konečně solidně,“ byl spokojený mladík, kterého olomoucké publikum několikrát během zápasu hlasitě vyvolávalo.
Zatímco na začátku přípravy padalo v utkáních Hanáků hodně branek, v posledních třech duelech napočítáme dohromady pouze sedm gólů. Olomoucká obrana navíc inkasovala vždy jen jednou. „Kluci přede mnou hráli skvěle. Vůbec jsem nevěděl, jak hráli v předchozích zápasech, když jsem byl ještě ve Zlíně,“ pochválil své spoluhráče.
V brankovišti by se měl účastník posledního mistrovství světa „dvacítek“ střídat se slovenskou nadějí Tomášem Halászem, který působí v Olomouci teprve měsíc. „Tomáš je takový blázen jak já. Sedíme si, je to v pohodě. Obával jsem se, že to s ním bude horší. Je to borec,“ usmíval se Kašík na adresu svého nového spoluhráče.
Oba dva gólmani, kteří by se měli v posledních třech utkáních přípravy poprat o post jedničky, mají téměř celou hokejovou kariéru ještě před sebou. Starší z dvojice je slovenský gólman, který má dvaadvacet let. Odchovanec zlínského hokeje je o dva roky mladší. Třetí gólman mužstva, Jan Lukáš, má dokonce teprve devatenáct let.
„Možná se z toho stane trend, že budou hrávat častěji mladší hráči. Když se podíváte na Zlín, půlka mančaftu jsou mladí kluci. V Olomouci jsme tři mladí gólmani, což je určitě zajímavé. Doufám, že potvrdíme fakt, že nemusí chytat vždy zkušenější a starší gólmani. Snad budeme podávat skvělé výkony,“ věří Kašík, který je ze tří maskovaných mužů v týmu nejzkušenější.
Miláček olomouckého publika působil na Hané už v minulé sezóně, kdy odchytal sedmatřicet utkání. Zbytek zápasů se v brankovišti objevoval Štefan Žigárdy. Stálice kohoutí sestavy se ale po odehraném ročníku rozhodla změnit tým.
„Štefan mi říkal, že chce vyzkoušet něco jiného, protože je v Olomouci dlouho. Ani mě to nemrzelo. Myslel jsem si, že budu mít víc místa, ale zase přišel dobrý gólman. Takže z tohoto hlediska je to jedno, že odešel,“ usmíval se Kašík, jehož úspěšnost loňské sezóny v Olomouci neklesla pod třiadevadesát procent.
„Doufám, že se mu bude v Nitře dařit a že bude podávat dobré výkony. Žigy šel za svým snem, chytat vyšší ligu,“ pokračoval dál o svém bývalém kolegovi.
Přestože přišel Libor Kašík na hostování ze Zlína, ve čtvrtečním domácím utkání proti Znojmu ho zřejmě neuvidíme. „Následující zápas se Znojmem mě asi mine, protože máme utkání ve Zlíně. Měl bych chytat domácí utkání proti Zvolenu,“ prozradil brankář, který loni nosil devětatřicítku.
„Ještě ale nevím, zda to vyjde. V Olomouci není dostatek gólmanů, Lukáš totiž jede na dvacítky. Chytat by každopádně měl Hali (Tomáš Halász),“ doplnil na závěr.
