Jsi slovenské národnosti. Co tě vedlo k medicíně a proč ses rozhodl působit v České republice?

Studoval jsem na gymnáziu, kde jsme měli učitele chemie a biologie, který zároveň trénoval basketbal, což byl sport, který jsem hrával, když jsem ve čtrnácti skončil s hokejem. Celkem jsme spolu vycházeli a jeho předměty mě bavily, a tak jsem si říkal, že bych mohl jít na medicínu. Podal jsem tedy přihlášku na vysokou školu, a to na Slovensku i v Česku, přičemž mě přijali do Brna a do Olomouce. Rozhodl jsem se pro Olomouc, protože mi přišla sympatičtější. Jsem zvyklý na menší města, jelikož jsem z Piešťan, které mají třicet tisíc obyvatel. Brno bylo na mě moc velké.

Jak jsi zmínil, jsi Piešťanský rodák. Hrával jsi hokej právě tam, než jsi skončil?

Ano, nastupoval jsem za žáky, nicméně poté jsem s tím přestal.

Já si Piešťany pamatuji moc dobře, jezdíval jsem tam na hokejové kempy Jána Filce a Jána Lašáka, takže vím, jak tam vypadá zimní stadion…

No vidíš, tak to je super, tam jsem vyrůstal… (smích)

Snažím se o dokonalý výsledek

Na medicínu jsi pak určitě absolvoval nějakou obecnou přípravu, jestli to dobře chápu. Nicméně proč sis pak vybral ortopedii? Byla ti nejblíž?

Ano, obecně existuje obor Všeobecné lékařství a zubařina. Nic jiného. Já mám chirurgický obor, nejde úplně říct, že je to čistá ortopedie (smích). Hodně dělám septickou medicínu, což znamená léčení infekčních potíží. Zaměřuji se také na nádory. Pohyb mi byl vždycky sympatický, a proto jsem se zaměřil na pohybový aparát.

Co děláš nejraději? A přijde ti něco jako rutina?

Neřekl bych rutina, nicméně snažíš se o dokonalý výsledek, není tam moc prostor na improvizaci. Snažím se opakovaně dosáhnou dobrého výsledku, což je příjemné a zajímavé. Speciální výzvou jsou pak nádory, nicméně s tím je spojeno velké množství stresu.

Ze střídačky zápas víc prožívám

Jak ses dostal k olomouckému áčku? Byl jsi někým osloven?

Já se tady na zimáku pravidelně vyskytuji, jelikož tu hraji takový ten „amatérský hokej“. Míváme tady tréninky a sem tam mě někdo požádal, ať se mu na něco podívám. Takže přes několik takových lidí jsem se dostal až k nabídce od pana Fürsta.

Jak si užíváš atmosféru zápasu? Přeci jen, chodíš s námi na střídačku a jsi takzvaně „v první linii“. Jak to vnímáš ze střídačky a jak jako divák z tribuny?

Ze střídačky je to daleko lepší, víc to prožívám, křičím… (smích). Já to ale tak mám obecně, když fandím. Jsem hodně emotivní, ať už hraje Olomouc či slovenský, potažmo český národní tým.

Teď byla Covidová sezóna, kdy nechodilo moc lidí. Jak jsi ji prožíval ty osobně?

Velkou část sezóny jsem nechodil, jelikož jsem nebyl očkovaný, a tak jsem nechtěl riskovat. Byl jsem v podstatě jen na Vánočním utkání s Libercem, a pak až na play-off. Nicméně když kluci něco potřebovali, tak jsem jim byl k dispozici.

Vzpomínáš si na nějakou raritní situaci z olomouckého prostředí?

Zajímavé bylo, že když jsem byl poprvé na střídačce, tak jsem musel třikrát na led…

To jsi tam byl častěji než někteří hráči, ne? (smích)

No… (smích) tehdy to byl zápas proti Vítkovicím, kde si Peter Trška zlomil nohu. V dalších zápasech jsem se už na led nepodíval.

Kvůli zranění jsem měl „super“ prázdniny

Koukám, že máš na kotníku čerstvě zašitou ránu. Je tedy vidět, že se i doktoři umí zranit… (smích)

To byla nešikovnost, klopýtl jsem a spadl jsem do jezírka. Přísahám ale, že jsem byl střízlivý (smích). Byla to tak raritní záležitost, že jsme se museli podívat do literatury a zjistit, zdali se to operuje nebo ne. Nakonec jsem na sál šel. Po operaci se mi ta rána ale znovu otevřela, a tak jsem musel jít znovu. Takže jsem měl „super“ prázdniny.

Česko je pro cestování lepší než Slovensko

Máš nějaké koníčky? Kromě rodiny, práce a hokeje?

Jezdím na horském kole, nicméně po tomto zranění jsem si oblíbil i rotoped. Dále jsme si s rodinou koupili karavan, takže můžeme cestovat na větší vzdálenosti na vlastní pěst.

Když už jsi zmínil to cestování? Je pro tebe lepší v tomto ohledu Česko nebo Slovensko?

Určitě Česko. Já mám určité nároky, které Slovensko moc nesplňuje. Příroda sice krásná, ale služby nic moc. Tady jsem spokojen.

Chtěl bys nakonec něco vzkázat fanouškům či hráčům?

Doufám, že se vše vrátí do starých kolejí a že se zase sejdeme v co největším počtu.