Sleduji, jak Olomouc válčí doma, určitě klukům držím pěsti, říká Galvas

Martin Vavruša, Johan Čáp
V A N C O U V E R - V daleké Kanadě odstartovalo mistrovství světa v ledním hokeji v kategorii do dvaceti let, na kterém nechybí ani Jakub Galvas. Ten si stihl připsat už i asistenci, a to hned na první brance, které český tým dosáhl. V rozhovoru popisoval atmosféru šampionátu i jaké to je, být tam v roli asistenta. Nezapomněl se ale ani vrátit k Olomouci, jejíž výsledky pozorně sleduje.

Jakube, první zápas jste vyhráli. Spadlo z vás teda trochu napětí když to dopadlo dobře?
Je to určitě super, že jsme dokázali vyhrát, i když teda jen za dva body. Ale v té konečné fázi je dobře, že jsme je porazili. Myslím si, že to z nás trochu spadlo, a do dalších zápasů můžeme jít s čistou hlavou.

Je to rozdíl oproti tomu, když jste loni začínali s Rusy? Byl tam nějaký tlak z toho, že byste měli bodovat?
Ano. Každý si říká, že Švýcaři jsou lehký soupeř, ale poslední dobou je vidět, že se zvedají a hokej je hrozně vyrovnaný. Soupeř jako Švýcarsko je hodně nebezpečný, hrozí z protiútoků, přesilovky má taky výborné, takže určitě je těžké proti nim hrát.

Říká se, že šampionát v Kanadě je vůbec nejhezčí. Stihl jste během té chvilky nasát atmosféru?
Lidí chodí docela dost, a ještě chodit bude. S tím minulým rokem to asi ani nepůjde srovnat. Určitě bude krásný pocit zahrát si před plnou arénou, která se dá očekávat na zápas s Kanadou. Doufám, že bude i nějaký výsledek, abychom si to užili ještě víc.

A jak se vám hraje v Rogers aréně?
Je to krásné hrát v takové hale. Ale říkám si, že je to něco jako v Praze O2 Aréna, takže to v zápase moc nevnímám.

Jste v mančaftu za jednoho z největších mazáků. Snažíte se i usměrňovat mladší kluky?
Samozřejmě se snažím pomoct jim, když je potřeba. Když si něčeho všimnu, tak jim to řeknu. V obraně ale teď máme starší hráče, takže tam to není tak moc potřeba.

Jaké to vůbec je, být v týmu v roli kapitána nebo asistenta?
Ta situace je pro mě dost podobná, jen s tím rozdílem, že jsem se musel s rozhodčími bavit anglicky. S tím mi ale pomohli kluci, kteří hrají v zámoří, takže v tom nebyl nějaký problém.

Poté, co jste byl v přípravném utkání kapitánem, čekal jste, že budete mít tuto roli i na mistrovství? Nebo že tady budete aspoň v roli asistenta?
S trenéry jsme se o tom vůbec nebavili, nic jsem od toho neočekával. Říkal jsem si, že to záleží jen na nich, jak to rozhodnou, ale jsem samozřejmě rád, že můžu být asistent.

Přišla už i nějaká podpora z Olomouce?
S kluky jsem v kontaktu. Taky se dívám, jak válčí doma, takže jim určitě budu dál držet pěsti, a budu rád, když budou i oni mně.

Přijede vás podpořit i někdo z rodiny?
Ne, to vůbec. Je to docela daleko a bylo by to složité. Takže tento rok nepřijede nikdo.

Bavili jste se aspoň s taťkou po zápase?
Jo, mluvili jsme spolu. On teda po skončení usnul a stihli jsme si tak jen něco napsat, když jsem vstal ráno a on byl vzhůru, takže to bylo jen v krátkosti. Možná si ale ještě něco řekneme.

Máte první kanadský bod, spadlo to z vás, že už nemusíte čekat na první zápis?
Abych pravdu řekl, tak nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. V první chvíli jsem ani nevěděl, že mám nějaký bod, to jsem se dozvěděl až večer. Je to super pocit, ale musíme jít od vítězství k vítězství. Teď jsem rád, že jsme vyhráli, i když to byl fakt složitý a těžký zápas.

FOTO: Karel Švec/Český hokej