Přišel čas na změnu, vysvětluje Tomáš Dujsík. V Olomouci to pro něj vždy bude speciální
Tomáši, jak proběhlo loučení s Olomoucí?
Pořád mi nějak nedochází, že odcházím po tak dlouhé době. Je to zvláštní. Nicméně po sezóně jsme si to se spoluhráči pořádně užili.
Jaké vzpomínky budete mít na Olomouc?
Vzpomínky budou především na ten tým. Tady jsme to vždy ukázali v play-off. Pokaždé jsme se semkli. Každý nás odepisoval, že se nedostaneme do vyřazovacích bojů a my jsme se tam vždycky dostali, nikdy jsme neudělali ostudu. Tohle byly ty nejhezčí okamžiky s Olomoucí.
Co vás k odchodu vedlo?
Přece jenom jsem tady už dlouho, je mi třicet let, takže jsem cítil, že je čas na změnu, trošku tu kariéru okysličit. Nyní byl ten správný čas udělat krok jinam.
V letošní sezóně jste měl hodně zranění, bylo těžké se do zápasového tempa několikrát vracet?
Hlavně přes Vánoce to bylo pro mě náročnější. Cítil jsem se dobře, sezóna byla parádně našlápnutá, ale tam mě to trošku přibrzdilo. Asi čtyři týdny jsem stál. Potom to trvalo asi měsíc, než jsem se dostal fyzicky zpátky. To byl trošku zádrhel, ke konci to už bylo zase dobré.
Letos jste chodil i na první přesilovku, kde jste často střílel z levého kruhu. Užíval jste si tuto roli?
Na levé straně to pro mě byla letos novinka, ale bylo to asi dané tím, že chyběl Kuba Orsava. Musím ale říct, že mi to tam sedlo. Bavilo mě to, bylo to super.
Byl jste tedy hodně na očích. Pravděpodobně i díky tomu jste dostal nabídku z jiného týmu, že?
Řekl bych, že ano. Dříve jsem tolik příležitostí na přesilovkách neměl. Ukázal jsem, že taky střílet umím. Teď jsem tu příležitost dostal a zřejmě mi to pomohlo.
Od kdy jste věděl, že půjdete jinam?
Smlouvy se uzavírají po novém roce, to jednání už probíhalo déle i tady v Olomouci. Nabídek jsem měl více, zvažoval jsem je nakonec u čtyř týmů. O mém výběru rozhodl styl hokeje a koncepce, která se mi líbila. Určitě svou roli hrálo i to, jaké místo v týmu budu mít.
Jak moc pomohl příchod asistenta trenéra Borise Žabky? Mluvilo se o tom, že právě on chtěl po becích větší podporu ofenzivy. Má zásluhu na vašem růstu v sezóně i on?
Určitě. Neřekl bych, že jsem změnil svou hru, ale ten systém, který přinesl Boris, byl pro nás obránce jiný, mohli jsme více tvořit hru. Roky předtím byly více svázanější taktikou. Tuto sezónu jsme mohli více hrát s pukem. Myslím, že i ty výsledky, díky kterým jsme hráli větší část ročníku nahoře, byly tou změnou systému. Beci více pomáhali útočníkům, to mělo velký vliv.
Vzhledem k předsezónním předpokladům byla letošní sezóna asi úspěšná.
Asi ano, byl to úspěch. S Pardubicemi jsme odehráli tři vyrovnané zápasy. Až na ten první to bylo dobré. Kdybychom urvali třetí zápas, mohli jsme to alespoň trošku více zdramatizovat. Ale s odstupem času bych řekl, že úspěch to určitě byl.
Až přijedete do Olomouce jako soupeř, jak se budete cítit?
Bude to jiné. Určitě se budu těšit, protože tady v Olomouci jsem si našel několik doživotních kamarádů. Tohle v jiné kabině nebylo nikdy, tady je ta parta opravdu neskutečná. Takže bude to pro mě vždy speciální.
Plánujete potom proti Olomouci vypsat nějakou svačinku za případné vítězství? My ale doufáme, že se neuskuteční.
Určitě mě to nemine. I tady jsem něco vypisoval proti Varům a Kometě, tam to bude stejné. (smích)
